5 285 přečtení
Kvě 18 2011

Lokomotivy jezdí na lak (malé zamyšlení z rychlíku 664)

K dnešnímu zamyšlení mě dovedla situace, kterou jsem zažil v rychlíku 664, když se v Chotýčanech, tedy cca 20 kilometrů před Českými Budějovicemi, porouchala se lokomotiva. Já výjimečně vypnul mp3 přehrávač, protože velkoprostorovým oddílem mého vozu zaznívaly velmi odborné soudy. „Ta mašina, taková kraxna stará, proč jí nedají na nějakou menší trasu.“ V reálu to vypadalo tak, že při pohledu na porouchanou lokomotivu řady 242, šlo v klidu konstatovat, že se jedná o průměrně vypadající stroj z flotily ČD. Pravda lak se odlupoval (viz fotky). Cestujícím, kteří se diví, proč nenasadila dráha novější stroj také nenahrává fakt, že řada 242 je toho času jediným typem lokomotiv na střídavý proud, který mají ČD a. s. k dispozici. (nepočítám dvousystémové 362 a 363) Jenže to cestující k soudu znát nepotřebují. Dojdou na plošinu prvního vozu a praví: „Já to nechápu, zdražujou furt jízdný a na rychlík dají tuhle starou lokomotivu.“ Jak tento jev pojmenovat?

Když začnu popsaný zážitek rozebírat zeširoka, jedná se vlastně o úplně standardní situaci. Povrchnost. Tedy souzení podle měřítka vzhledu. To je dneska v módě. Sami zabředněme do svých svědomí. Ten kdo odmítá, že se někdy zachoval povrchně si to jen neumí přiznat. Přitom povrchnost nic neřeší. Kdyby byla mašinka naleštěná, nebo ještě lépe nová, taky se může porouchat. Vždyť i my lidé, ať máme sebelepší zaměstnání nebo reference, děláme chyby. Rozdíl tu ale je. Jako lidé na sobě těžko některé věci změníme tak, aby nás povrchní svět neměl takovou šanci soudit. To už o železnici tolik neplatí.

Dát vozy do modrého laku a vevnitř nic nezměnit? Špatně. Povrchní očekávání je, že změna bude i uvnitř.

Dát vozy do modrého laku a vevnitř nic nezměnit? Špatně. Povrchní očekávání je, že změna bude i uvnitř.

Proč nemůže být železniční společnost připravena rozdávat v takové situaci kompenzační dárky? Byť by třeba šlo o hloupý cucací bonbon (jako ideál bych viděl kávu a čaj), jde o princip. Oko za oko, zub za zub, na povrchnost nejlépe vyzrát dalším povrchním opatřením. Lépe řečeno, když opatříme lokomotivu novým lakem, když změníme stereotyp koženkových vozů, když cestujícím dáme při zpoždění bonbon, děláme vlastně také jen povrchní opatření. Bohužel (někdy vlastně naštěstí) v dnešní době jsou ve většině případů lidé otupení a slepí, takže ve správnou chvíli nerozeznají  že určité opatření je vlastně čistě účelové a ve výsledku nic neřeší. Pro příklad si vypůjčíme nám všem známou českou politickou scénu. Vynikající marketing založený na povrchním opatření udělala při svém vzniku politická strana TOP09. Jedná se o stranu, která vznikla přesuny členů ze zavedených politických stran do této nové. Spousta lidí TOP09 volilo právě z důvodu, že byla stranou, která je nová. (byť její poslanci noví nejsou) Změna zevnějšku tedy sklízela úspěchy. V jednom filmu se praví, že tak jak pes může vrtět svým ocasem, můžeme my lidé vrtěti psem.

Takže pro všechny fanoušky železnice s oblíbenou hláškou „Na lak to nejezdí!“ opakuji celé zamyšlení v rovnici.

lak = image = zevnějšek = povrchnost = vnímání dnešních lidí

Budiž to pro Vás všechny zastánce této teze uvědomění, že nalakovat lokomotivu (byť do ošklivějšího nátěru), nebo vyměnit koženku za plyš (omyvatelné hadrem za obtížně čistitelné) je vlastně společensky nutné opatření.

Abych skončil tam, kde jsem začal, tedy v rychlíku 664, tak jsem mezi afektovanými větami zaslechl i jeden laický názor, který se železnic zastával. Jeden starší pán okřikoval naštvanou manželku a zastával se dráhy. „Když je automobilismus takhle politicky protěžovanej, tak se pak nediv, že tady jezdí starý mašiny. Zažili jsme válku, na hodinu zpoždění ve vlaku si přece nemůžem ztěžovat!“ Z pánových vět lze nepřímo vyčíst jedno životními zkušenostmi nabyté moudro. Než vyřkneme afektovanou větu, měli bychom se asi zamyslet, jestli to všechno nemohlo dopadnout hůře. (bohužel takovou schopnost sebeovládání je asi třeba trénovat celý život, i já patřím do skupiny remcalů)

Doufám, že mi tenhle článek moji čtenáři neomlátí o hlavu, až vydám nějaký jiný, v afektu… 😉

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.8/5 (22 votes cast)
Lokomotivy jezdí na lak (malé zamyšlení z rychlíku 664), 4.8 out of 5 based on 22 ratings
Share


Autor: ...je občas zamilovanej, ale někdy taky ví co chce říct...


16 komentářů

  • Napsal Štěpán Esterle, 18. 5. 2011 @ 21:34

    Dodatek pro zachránce železnic:
    Pánové domysleli jste si z článku fakt, že v povrchní době si zavíráte vrátka už tím, že na seriózní jednání jdete v šusťákových kalhotách, bílých ponožkách, které v sandálech mají čistoskvoucí vzhled, a černém tričku s logem oblíbené hudební skupiny. Takovým přístupem těžko něčeho docílíte. Když totiž budete natolik pohodlní, že se na obchodní jednání co nejpohodlněji, uvedete druhou stranu v dojem, že pohodlně budete přistupovat i k projektu, který nabízíte. Sílu myšlenky zabíjí taková hloupost jakou je oděv. Ona totiž odbornou hloubku vaší práce (do jisté míry) laická druhá strana těžko posoudí. Podle vedlejších vjemů je to snažší.

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: +3 (from 17 votes)
  • Napsal všd, 18. 5. 2011 @ 23:09

    Pane Esterle, kdo konkrétně jezdí v daném oblečení na seriózní setkání?

    Pokud jde o tu koženku, tady jde o další vlastnosti daného materiálu, i když na podhlavníkovou část bych ji nechal i nadále (jako v 471, 054, X43 a dalších vozidlech).

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +2 (from 10 votes)
  • Napsal Jiří Horák, 19. 5. 2011 @ 0:44

    Otázkou je, zda lokomotiva v čele vlaku reprezentující dopravce po nějakých 30 letech provozu musí vypadat jak cikánský žigulík a nejen neznalý cestující se musí zamýšlet, co se vlastně skrývá pod rezavým plechem a jak pečlivě je prováděna údržba

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +14 (from 14 votes)
  • Napsal Štěpán Esterle, 19. 5. 2011 @ 9:51

    všd: Proč jmenovat konkrétně… jde mi o to, že jsem slyšel dost vět na téma: Budu nosit to, co je mi pohodlný, nebudu se podřizovat nějakým hloupým výmyslům doby. Bohužel to je prostě dneska nutné. 🙁

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: +4 (from 10 votes)
  • Napsal Domažličák, 19. 5. 2011 @ 10:04

    Velmi zajímavý článek na věčné téma: “šaty dělají člověka”. Je smutnou pravdou, že se lidé za celá tisíciletí nepoučili a nevyvinuli do chytřejších tvorů a stále své okolí soudí dle povrchních vjemů, čímž se zásadně liší od zvířat, které v zájmu svého přežití již dávno od povrchních soudů upustili. Je to důkaz toho, že člověk má mnohem jednodušší život a může si povrchnost dovolit. Jinak já znám mnoho lidí, kteří jsou schopni jít na důležité jednání v nevhodném obleku a většinou to vznikne tak, že na jednání povolají odborníka přímo od “ponku” a ten nemá čas se náležitě obléci, nehledě k tomu, že si netušeje zradu ani oblek do práce nevzal. Takový člověk pak v těch povrchnějších sice vzbuzuje despekt, ale zpravidla to zas tak nevadí, poněvadž dobrý vizuální dojem budí jeho nadřízený nebo kolega, který jednání vede a on je tam jen jako odborník vysvětlující odborná fakta, takže celkový dojem je pak paradoxně lepší než kdyby přišel v obleku.

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +13 (from 13 votes)
  • Napsal -fn-, 19. 5. 2011 @ 10:41

    Jenže díky hloupým výmyslům doby přestávají někdy fungovat základní věci, což je problém. Vše pak stojí mnohem více materiálu a peněz než je nutné a zásadní problém zůstává nevyřešen. Čímž nechci říct, že funkční věci nemohou vypadat elegantně, naopak je to dobře, ale schovávat pod líbivý háv špatné věci je zlé a může se to brzy vymstít. Optimální je dobrá věc v hezkém hávu. Pokud zůstaneme v obecné rovině :).

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +5 (from 5 votes)
  • Napsal arj, 19. 5. 2011 @ 11:48

    Pokud je tímto prvním povrchním pohledem myšleno “hodnocení” člověka nebo i jiné živé bytosti (i ošklivý pes nebo kocour může být skvělý kamarád), tak souhlas. Dokonale oblečený člověk může být pěkný gauner … dokonce bych řekl, že za určitých okolností je ta dokonalost skoro zárukou něčeho divného.
    Ale v případě techniky – a tuplem v případě placené služby, kterou tato technika má zajistit – na ten “povrchní dojem” klidně dám. On totiž – aspoň trochu – svědčí o tom, jak majitel o svůj majetek pečuje a tudíž co se od toho majetku dá očekávat.
    Takže když se vrátím k 1.odstavci, přijede-li stavbyvedoucí na obhlídku mé potenciální zakázky v mercedesu, budu čekat, že mne natáhne. Ale přijede-li v otlučeném transitu, který vypadá, že STK prošel jen díky úplatku, taky nevyvolá mé nadšení. Je sice “chudý”, ale
    1. nebude zrovna na mně chtít zbohatnout?
    2. bude schopen stavbu dodělat – nezkolabuje tahle technika zrovna ve chvíli, kdy by měla kmitat na mé zakázce?

    Čímž nechci říct, že ČD mají “natírat díra – nedíra”, což bohužel aktuálně dělají. Mnoho “najbrtích vagonů” vypadá u vjezdového klacku dobře, ale při pohledu z vedlejšího nástupiště je vidět, že se nikdo nezabýval ani oškrabáním rzi, natož zakytováním prorezlých děr.

    A ještě bych se zeptal Malého fotografa i Františka, co myslí těmi “hloupými výmysly doby”? Hodnocení podle oblečení je dnes daleko liberálnější než ještě před pár desetiletími a zcela nesrovnatelné se stavem před stoletím. Totéž platí o hodnocení “techniky”: úspěšný podnikatel si sice postaví barák, ale panelákový byt přepustí svým dětem. Moji před-příbuzní, kteří se v roce 1919 jako státní zaměstnanci vrátili z Vídně, se prostě museli nastěhovat na Vinohrady – dělnický Žižkov či Nusle nepřipadaly v úvahu.

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: +10 (from 12 votes)
  • Napsal Domažličák, 19. 5. 2011 @ 21:36

    Je nesporné, že v osobní dopravě musí vozidla být vizuálně na úrovni, protože je to jediné hledisko, které je schopen laik posoudit a proto se také podle toho cestující řídí. Ale v nákladní dopravě to neplatí. Zákazník nevidí jaká lokomotiva/kamion mu zakázku do skladu přivezl, když sedí v kanceláři, tam je mnohem důležitější ten skutečný technický stav, poněvadž zpoždění zakázky si všimne. Ale na druhou stranu znám případy, kdy zákazník přestal dopravci věřit i po dlouhodobé spolupráci jen proto, že po roce sešel z kanceláře náhodou do skladu a náhodou tam narazil na ošuntělý kamion. A dlouhodobé kladné zkušenosti rázem neměly žádnou cenu.
    Jinak co se týče lidí, souhlasím s arjem, že dokonale upravení lidé vzbuzují i u mě nedůvěru, protože ze zkušenosti vím, že opravdový odborník zapálený pro věc nikdy nemá čas ani schopnosti na to, aby se dokázal dokonale obléci, zatímco narcisistní diletanti nic jiného neumí, než se obléci. U odborníků si nejvíce cením snahu se obléci i když výsledek není dokonalý. Snaha totiž značí, že je pro něj to jednání důležité a zároveň není nafoukanec, co si myslí, že nad něj není a může se obléct jak chce a nedokonalost prozrazuje, že je pro něj práce víc než dokonalý dojem.
    A co se týče techniky, tak zrovna u stavařů je dost umění narazit na perfekně vypadající dodávku, protože pokud se používá k objíždění staveb, tak snadno a často přijde k nějakýmu plechovýmu úrazu, ale je pravdou, že by na důležitá jednání mimo staveniště neměl přijet v pracovní dodávce, ale spíš v tom mercedesu, na který si jako úspěšný podnikatel vydělal.

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +5 (from 5 votes)
  • Napsal Jiří Lojda, 19. 5. 2011 @ 21:55

    Štěpáne, nerad bych Vám sahal do svědomí, ale podle mě pletete dohromady dvě věci. První je povrchnost-tj. odmítnutí něčeho bez zjevného důvodu či spíše z rozmaru a zkušenost- tj. odvozené pravidlo získané zobecněním podobných událostí. Bez zkušenosti to v životě nejde, máte zautomatizováno tolik pochodů, že kdybyste měl nad všemi hluboce přemýšlet, nedostanete se ráno ani z domu. Asi si taky raději uřežete chleba pěkným nožem a ne rezavou kudlou a dáte mi asi za pravdu, že se lépe cestuje v Oktávii než ve škodě 105 aniž byste nad tím nějak bádal. Ze zkušenosti prostě víte, že nové věci(byť opravdu ne vždy), případně věci udržované v pěkném stavu fungují častěji než ty rezavé a evidentně opotřebované. Navážu krátce na to co napsal arj, když řeknu, že opravit lokomotivu je asi fuška, ale natřít nově lokomotivu snad zvládne i diletant(tak aby vypadala lépe než ta na obrázku), musím se tedy pak zamyslet, že pokud vlastník tohoto stroje ho nedokázal ani natřít, jak pak asi bude fungovat po technické stránce??? Položím pak už jen řečnickou otázku, proč jsem lokomotivy v podobném stavu neviděl na západ on nás, když na tom přece tak nezáleží…(nějaká firemní politika jde přece stranou…) K Vašemu dodatku v oblékání, nepatřím mezi ty co by chodili jako ze žurnálu, na druhou stranu moje zkušenosti jsou prostě takové, že osoby, které se oblékají tak, jak jste uvedl vy, většinou sází právě na tenhle efekt- jsem neotřelý a sebevědomý, bohužel praktický výstup bývá nulový – abych ale nebyl povrchní, většinou si raději počkám co z toho člověka vypadne…

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: +6 (from 6 votes)
  • Napsal Štěpán Esterle, 19. 5. 2011 @ 22:44

    Díky všem za komentáře, jsem rád, že i vy jste se při čtení zamysleli na toto téma. O to mi šlo nejvíce když jsem článek vydával.

    Arj: Patřím mezi mladé, kteří tolik nezažili, to na rovinu přiznávám. Na druhou stranu si myslím, že od doby co se už nemusí “držet huba a krok” si někteří navykli na to, že budou hledat problémy za vším, vždy, všude a vyvozovat z toho nějaké důsledky.

    Jiří Lojda: Jako člověk, který (věřte nevěřte) zná železnici i prakticky dobře vím, že na lak lokomotivy opravdu nejezdí. Nejprestižnější stroje mezi strojvedoucími vypadají často jako lokomotiva z obrázku. A o tom, že proti povrchnímu jednání musíme vyrukovat s povrchním opatřením. (tedy tu samou lokomotivu aspoň nově nalakovat a namontovat LED světla) Jsem v článku právě psal. Prostě zabránit lidem možnost některých asociací.

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: +1 (from 9 votes)
  • Napsal Pražan, 20. 5. 2011 @ 9:10

    Ad “Štěpán Esterle” = 19.05.2011 – 22:44:
    Je zajímavé, jak někdo dovede snadno “z lejna uplést bič” – “jádro pudla” je totiž někde úplně jinde, totiž v technickém stavu vozidel: kdyby k poruše lokomotivy nedošlo, jejího ošuntělého vzhledu by si totiž všiml jen málokdo, protože by ztratil hlavní důvod k jeho komentování. Tím vůbec nechci nijak hájit bídný vzhledový stav naprosté většiny vozidel ČD, ale “na lak” lokomotivy skutečně nejezdí, a řešit problém stylem “proti povrchnímu jednání musíme vyrukovat s povrchním opatřením” je pouze projevem totální zvrhlosti současné nepoctivé doby, která podstatu nahrazuje jen vnějším efektem. A z toho, že autor se (řečnicky) ptá “Proč nemůže být železniční společnost připravena rozdávat v takové situaci kompenzační dárky? Byť by třeba šlo o hloupý cucací bonbon (jako ideál bych viděl kávu a čaj), jde o princip.”, je zřejmé, že současná mladá generace si už tento scestný přístup osvojila a považuje jej za správný: nevím ovšem, jak si autor představuje zorganizování a zajišťování takového “kamuflážního” řešení, když zároveň tvrdí, že je člověkem, “který (věřte nevěřte) zná železnici i prakticky”: rozdávat bonbony či kávu lze snad ve vlacích, v jejichž soupravách jsou zařazeny jídelní vozy se samostatným personálem (který může takovou aktivitu zajistit), ale pokud by to v ostatních vlacích měli zajišťovat nijak pro to nevybavení průvodčí, či dokonce strojvedoucí na úkor řešení skutečné podstaty problému, bylo by to naopak opatření kontraproduktivní = věci ku škodě a nikoli k užitku. Souhlasím lze snad jen s tím (a umím si to i představit), že by se personál mohl a měl snažit kompenzovat cestujícím “příkoří” v nějakých skutečně extrémních a dlouhotrvajících nepříznivých situacích (což se také zřejmě leckdy skutečně děje), ale mezi takové rozhodně nepatří 20 minut trvající odstraňování následků poruchy lokomotivy: i při něm je pochopitelně samozřejmou povinností “doprovodu vlaku” cestující co nejdříve a nejpřesněji informovat o situaci a výhledu jejího vývoje (což ostatně personálu přikazují i příslušné služební předpisy).

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +1 (from 9 votes)
  • Napsal Štěpán Esterle, 20. 5. 2011 @ 11:12

    Pražan: To snad z mého článku čiší moje záliba v povrchnosti? Ne, je to něco co nesnáším a proto jsem napsal ten článek. To, že vidím nějaké podstatu neřešící řešení jako schůdné, je jen vidina mezery v chápání dnešních lidí. A také to, že je lepší něco než nic. Navíc realizace porvchních opatření lze zavést celkem rychle, zatímc nákup nového vozového parku… (odpovězte si sám) Co se týče vybavení… vlakové čety dnes vozí v kufrech spoustu věcí které prakticky nevyužijí. Právě takové věci by se mohl nahradit něčím pro kompenzaci při mimořádných situacích.
    Nevím jak daleko, nebo blízko mátek praxi, každopádně když je mimořádná událost, prvních 10 minut se řeší, zbytek času se čeká až řešení dozraje. Vlakový doprovod má především informovat lidi a být jim nápomocen, proč při tom nenabídnout bonbon “na obalení nervů”? Práce při mimořádné události není vázána na sezení ve služebním oddíle, každý zaměstnanec má služební mobilní telefon a cestující jistě pochopí když mu během podávání informací začne zvonit.

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: -1 (from 7 votes)
  • Napsal arj, 20. 5. 2011 @ 12:38

    Osobně si myslím, že většina lidí si nemyslí, že by vlaky (či jakýkoliv jiný dopravní prostředek) jezdily na lak.

    Štěpánovy “nápady” na odškodnění cestujících nejsou špatné – ale jak píše Pražan, nejsou (asi) proveditelné. Ona totiž otázka informovanosti cestujícíh v případě mimořádností je kritickým momentem ve všech oborech dopravy a “když jde do tuhého”, tak pořádně nefunguje nikde (myšleno v žádném oboru dopravy a žádném státě) – pár příkladů:
    – před 2 roky, když dálnici D1 zablokovala nejmasovější nehoda, jsem dva dny před nehodou jel po D1 žlutým busem … informační tabule u Jihlavy řidičům radila, aby si naladili Zelenou vlnu. Půl km za tabulí jsme vjeli do bílé tmy, kde se (samozřejmě) nějaká auta srazila, naštěstí bez větších následků. O nehodě jsem z té Zelené vlny slyšel při jejím nejbližší pravidelné relaci, tedy se zpožděním necelé 1/2 hodinu, ale bez upozornění na tu bílou tmu. Je to dáno tím, že “dispečer” sedí v Ostravě a informaci má buď od četníků, řidičů (ale tu musí ověřit) nebo z vlastních kamer – a ty jsou na té info tabuli a z nich totální zatmění ve vzdálenosti stovek metrů nepozná.

    Na sklonku letošní zimy v pracovní den kolem 17 hod. praskla voda ve Vršovicích tak, že tramvaje byly jednosměrně nahrazeny autobusy – NAD byla dispečersky zařízena, vývěsky na zastávkách vyvěšeny. Ale na webu DPP se informace objevila až následující den po 9 hod. – přičemž na dotčené trase jsou 3 “speciální” základní školy, do kterých dojíždějí děti z celé Prahy.

    Případy různě uvízlých VR vlaků jsou celoevropsky medializovány, ač se jejich provozovatelé tváří “že se nic neděje”. Na poslední vánoce to dopadlo tak, že si pan Sarkozy pozval šéfstvo SNCF a Eurostaru na koberec, protože nezajistili ani to, co jim ve vztahu k uvíznutým cestujícím (ať přímo ve vlaku, tak čekajícím na nádražích) nařizuje zákon. Snad jen nutno připomenout, že jeho platnost byla z větší části v ČR odložena o 5 let a v SR se s ním vůbec nepočítá.

    Podobně v letectví – po islandské sopce sice úřady vydaly “prováděcí směrnici”, některé společnosti ovšem stále hledaly cesty, jak se z povinností vyhnout.

    Takže, jak píše Pražan, dvacetiminutové zastavení zase není takový problém.

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: +2 (from 6 votes)
  • Napsal Štěpán Esterle, 20. 5. 2011 @ 13:09

    Celkové zpoždění bylo 1 hodina a 10 minut. Mezi Jindřichovým Hradcem a Veselím nad Lužnicí byla výluka s NAD (tam vlak chytil 20 minut, zbytek zdrželo čekání na lokomotivu). Personál oznámil problém během deseti minut a většinu času nemohl nic dělat, prostě se čekalo, až v Budějovicích najdou lokomotivu, která nás tam dotáhne. (strojvedoucí se toho času pokoušel ještě zprovoznit lokomotivu)

    S tou informovaností je to podle mě na železnici lepší právě díky vybavenosti všech mobilním telefonem. (i dispečink má čísla na vlakovou četu která veze právě ten který vlak) Jediné kde to vázne je přímo informovanost ve vlaku. (částečně za to může i absence vlakového rozhlasu ve většině vozidel)
    Ono nelze říct, že by nějaké z těch povrchních řešení nemohlo z důvodu pracovního vytížení fungovat, když se to nevyzkoušelo…

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: +4 (from 4 votes)
  • Napsal Pavlík, 22. 5. 2011 @ 0:05

    Po přečtení článku mě okamžitě napadlo ještě staré pořekadlo “kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde”. O železnici to v ČR platí stoprocentně. Zde je totiž zvykem obrovské části společnosti vše, co nějak (byť i vzdáleně) souvisí se železnicí, zahrnovat pod podnik jménem České dráhy a tento podnik vždy a všude za všechno hanět. Vlak je prostě předražený, nebezpečný, pomalý, zaplivaný dobytčák plný ožralých socek a provozovaný státním molochem, který jenom kouká, jak by pasažéra ponížil a ztrestal. Jedinou výjimkou jsou vlaky pana Jančury, ty jsou moderní, jezdí rychleji, včas a už aby tu všude byly, protože “konečně někdo ČD ukáže, jak se jezdí bez zpoždění” (to jsem vážně zaslechl a nadsázka to nebyla). Ovšem co na tom sejde, když jsem slyšel, jak se kamarádka chlubí “dostala jsem v práci auto, tak se konečně do Ostravy nemusím kodrcat vlakem…” (z Prahy!)

    V článku figuruje oprýskaná lokomotiva, ale kdyby jela třeba nová 380, na ČD a železnici obecně by se v té situaci nadávalo stejně. Viz moje zkušenosti s ešusem – když jede, je to špatně, protože má první třídu, kam se bez příslušného jízdného nesmí a “my si zaplatili a stojíme na schodech, zlatý panťáky”…a když jede onen “zlatej panťák”, je to rovněž špatně, protože je přecpaný, neklimatizovaný, starý…

    A zážitky konkrétně?

    Příklad 1: Chystám se jet z Prahy do Brna a zmíním se o tom kolegovi. Ten mi doporučí, ať počítám se zácpou na D1 u Jažlovic a já na to opáčím, že pojedu vlakem. To ovšem kolegu šokovalo, po obvyklých větách, že je to drahé, pomalé a zpožděné se se mnou loučí s vážně míněnou radou, ať si dám pozor na feťáky a že mě stejně někdo cestou okrade… Pohodlí, klidná jízda bez nervů nebo agrese a cílová dochvilnost Fibicha a zpátečního Metropolu je irelevantní, v očích kolegy jsem prostě společensky klesl.

    Příklad 2: Letošní zima, mráz a sníh, na silnicích tento den náledí, přesto jedou ešus do Prahy, rychlík do Budějc a motoráček na Šumavu včas, všechny vlaky jsou čisté, příjemně vytopené, nádraží v Českém Krumlově od sněhu hrablem vymetené….a stejně se ozývá: “za ty prachy tu mohli postavit podchod, no jó, český dráhy, drahý jako prase, na lidi s***u…”

    Příklad 3: Když někdy před časem (loni či předloni, nevím už přesně) EC Vindobona přímo na vjezdu do holešovického nádraží srazila člověka v kolejišti (patrně drážního zaměstnance), z davu na nástupišti se ozývalo: “To si dělaj’ pr***, zas***ý český dráhy zpožděný…” atd. Nevěřil jsem svým uším, zvláště když všichni ten vlak, co vjížděl pünktlich, sledovali včetně zásahu záchranářů, který přišel prakticky okamžitě…

    Takže co s tím? Jedině následující: všechno přebarvit žlutou barvou, vlaku začít říkat automobil, motoráčku SUV, pendolinu třeba volkswagen, průvodčí stewardka, Žaludovi Jančura…..

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +3 (from 9 votes)
  • Napsal Martin, 22. 5. 2011 @ 18:18

    No, ono když se natírá jinde, na mašiny nezbude. Pročpak máme v Praze 3 barevný verze elefantů už různě podivuhodně pospojovaný? A u žabotlamů jsem za 20 let zažil snad 6 nátěrů. Od zeleno-žlutého, přes modrej s pruhem, modrej nenajbrtovsky, modrej najbrtovsky, fialovo-růžovej a já nevím jakej…

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +2 (from 6 votes)

Odkazy k příspěveku

RSS komentářů k tomuto příspěvku | Zpětný odkaz

Děkujeme za komentář

*