K dnešnímu zamyšlení mě dovedla situace, kterou jsem zažil v rychlíku 664, když se v Chotýčanech, tedy cca 20 kilometrů před Českými Budějovicemi, porouchala se lokomotiva. Já výjimečně vypnul mp3 přehrávač, protože velkoprostorovým oddílem mého vozu zaznívaly velmi odborné soudy. „Ta mašina, taková kraxna stará, proč jí nedají na nějakou menší trasu.“ V reálu to vypadalo tak, že při pohledu na porouchanou lokomotivu řady 242, šlo v klidu konstatovat, že se jedná o průměrně vypadající stroj z flotily ČD. Pravda lak se odlupoval (viz fotky). Cestujícím, kteří se diví, proč nenasadila dráha novější stroj také nenahrává fakt, že řada 242 je toho času jediným typem lokomotiv na střídavý proud, který mají ČD a. s. k dispozici. (nepočítám dvousystémové 362 a 363) Jenže to cestující k soudu znát nepotřebují. Dojdou na plošinu prvního vozu a praví: „Já to nechápu, zdražujou furt jízdný a na rychlík dají tuhle starou lokomotivu.“ Jak tento jev pojmenovat? Read more »

Related Images: