Pardubické trolejbusy oslavily 60.výročí
V letošním roce si Pardubice připomínají jubilejní 60. výročí od zahájení provozu trolejbusů. A právě u příležitosti tohoto výročí Dopravní podnik města Pardubic a.s. ( DPMP ) ve spolupráci s Pardubickým spolkem historie železniční dopravy (PSHŽD) připravil na 28. dubna 2012 Den otevřených dveří v pardubické vozovně Dukla. Nyní se pokusím vám celou akci přiblížit z mého pohledu.
Do Pardubic jsem přijel společně s jedním z vozů, který se účastnil jak zvláštních jízd, tak i slavnostního průvodu vozidel. Byl jím vůz Ikarus 553. Ihned po příjezdu před bránu vozovny jsem z batohu vybalil fotoaparát a řítil se ke dvojici luxusních autokarů od firmy Irisbus. Tím prvním byl sněhobílý vůz Irisbus Magelys Pro a tím druhým Irisbus Domino, který slouží pardubickým hokejistům při cestování na venkovní zápasy. O kousek vedle stáli dva zcela nesourodé vozy. Tím prvním byla pražská muzejní Tatra T 400, na kterou jsem se těšil snad ze všech historických vozů nejvíc a vedle ní stál prototyp hybridního autobusu Škoda H 12 Solaris, který do Pardubic dorazil na podvalníku, protože tento vůz zatím oficiálně na české silnice nesmí. Potom jsem o kus dál narazil na dva krásné modrobílé policejní vozy, netušíce, že i tyto dvě krasavice se budou účastnit již zmíněného průvodu.Poté co jsem minul stánky s občerstvením a suvenýry mě zaujala výstava modelů nejrůznějších autobusů a trolejbusů Karosou řady 700 počínaje a Ikarusem 280 T konče. Za ní pak se nacházel prostor, kde svou „dráhu“ měli RC modely nákladních vozidel. Když jsem si vše prohlédl,vyfotil jsem vedle sebe stojící montážní vůz Škoda 706 RTH a Škodu 28Tr Solaris č. 407. Následovala fotodokumentace odstavených vozů 14Tr a 21Tr a pak jsem narazil na Škodu 31Tr SOR z Hradce Králové. Lidé, kteří mě znají vědí, že vozidla SOR nemám příliš v lásce, takže když jsem uvedený vůz spatřil, reagoval jsem větou ve smyslu „Ježišmarja co tenhle vrak tu dělá?“. O poznání větší potěšení mi přineslo setkání s pardubickou 14Tr č. 311, která stála o kousek dál. Jen doplním, že tento vůz původně pochází z Hradce Králové, kde jezdil pod číslem 29 a poté byl prodán do Pardubic, kde se z něj stal pod číslem 311 historický vůz. Když jsem se kolem 311 protáhl, abych pokračoval v prohlídce vozovny, zkoprněl jsem úžasem když najednou přede mnou stál krásný modro – krémový Ikarus 280.03. Tento Ikarus přijel z Německa a v Pardubicích se již v minulosti prezentoval. Vůz jsem vyfotil a pokračoval jsem dál když se přede mnou objevila “ známá tvář“. Z Jihlavy se do Pardubic přijela předvést Škoda 26Tr č. 88. O chvilku později jsem narazil na další zajímavý vůz. Karosa Liaz Asia 9,5. O tomto horském autobuse jsem již slyšel, ale ještě nikdy jsem se s ním naživo nesetkal. Nutno říci, že na svou dobu vypadal velmi zajímavě. O kus dál jsem narazil na Solarisího mrňouska jménem Alpino. Vůz, jehož fotky jsem pár týdnů zpět prohlížel v časopise Československý Dopravák najednou stál přede mnou v plné kráse. Když jsem se vymanil z „obklíčení“ trolejbusů 14Tr uviděl jsem další známý vůz. Byla jím pardubická 9TrHT 26 čísla 353, kterou vlastní PSHŽD. Poté jsem se vydal prozkoumat řadu odstavených autobusů v naději, že najdu vůz, který jsem si také moc chtěl zvěčnit. Nakonec jsem onen vůz našel. Jediný autobus Renault Agora v ČR. Trošku mne zamrzelo, že je v celovozové reklamě a tudíž se nepokochám jeho nátěrem v kombinaci světlé a tmavé modré, ale hřálo mě u srdce, že si ho budu moct vyfotit. Poté, co jsem tak učinil jsem se vydal prozkoumat dílny. Hned zkraje jsem vzhlédl k vozu Irisbus Citelis č. 183, který byl na zvedácích dostatečně vysoko na to, aby se pod ním dalo projít ve vzpřímené poloze. Nutno říct, že pohled zespodu byl jediným pohledem, ze kterého jsem Citelis ještě neviděl, takže jsem se nějakou chvíli zabýval zkoumáním podvozku Citelisu a pak jsem se vydal dál. Kousek vedle stál, byť se všemi čtyřmi koly, ale stejně na „špalcích“ postavený plynový Citelis čísla 207. Pak když jsem se rozhlížel co by ještě stálo za vyfocení, upoutal můj pohled červeno – krémový “ Babosed“, který sice zářil novým lakem, ale jeho renovace ještě zdaleka nebyla dokončená. Když jsem se ohlédl za sebe, uviděl jsem na zvedácích vyzvednutou Karosu B 951 postrádající kola. I ji jsem si vyfotil a přesunul jsem se do další haly, kde na mě čekala Škoda 21Tr čísla 390. Nejen, že jsem vyfotil ji samotnou, ale také jsem si neodpustil vyfotit obsah otevřených poklopů. Když jsem se pak podíval vpravo musel jsem opět vzhlédnout k vysoko vyzdvižené Škodě 24Tr čísla 322. Když jsem se podíval co stojí před ní, na chvilku jsem si myslel, že mám halucinace. Přede mnou se v plné kráse stála červeno – krémová Škoda 8Tr. O všem jak jsem vzápětí zjistil, i její renovace ještě nebyla u konce. Když jsem vyšel z haly zpět na denní světlo, zahlédl jsem červený Solaris InterUrbino 12. Musím říct, že naživo mi připadal mnohem mohutnější než na fotkách, na kterých jsem ho doposud měl možnost vidět. Když jsem se rozhlížel, co by ještě stálo za fotku ,tak jsem neodolal sněhobílé zářící Škodě 21Tr č. 393.
Když jsem měl vozidla ve vozovně zdokumentována, rozhodl jsem se, že osedlám některý z historických vozů. Když přijížděla pardubická 14Tr č.311, konstatoval jsem, že lepší vůz jsem si na začátek přát nemohl. Když jsem do ní nastoupil okamžitě se mi vybavily vzpomínky na jihlavské 14Tr, v jejichž interiéru vládla krémová barva. Během jízdy jsem natočil 2 videa a když jsme dorazily do Lázní Bohdaneč, byla vyhlášena “ Fotopauza“, takže jsem neváhal a 311 jsem zdokumentoval trošku blíž. Pak jsme se rozhodl natočit si celou cestu zpět do vozovny. Cesta trvala půl hodiny čistého času, takže jsem baterce svého mobilu pořádně zatopil. ( Foťákem jsem natáčet nemohl kvůli tomu,že nemá video se zvukem. Přece jen už není nejmladší) Když jsem dorazil zpět do vozovny, přemýšlel jsem, který z vozů osedlám teď. Možnost se nabídla sama, když se zjevil modro-krémový Ikarus 280.03. Nejenže jsem ho stihl vyfotit, ale i klidným krokem dojít k nástupnímu “ místečku“ ve vozovně. Díky absenci větracích oken byla teplota vzduchu ve voze velmi vysoko a sedadla byla nepříjemně rozpálená. Situace se trošičku zlepšila až během jízdy kdy čerstvý vzduch do vozu proudil pomocí střešní ventilace. S Ikarusem jsme přes nadjezd Paramo dorazily až na zastávku “ Univerzita“, kde byla pár minut přestávka. Po návratu zpět do vozovny jsem si jako oběd zvolil párek v rohlíku. Jídlo pro mě nebylo zase až tak prvořadé jako historická vozidla. Když jsem se „naobědval“ osedlal jsem pražskou Karosu ŠM 11 čísla 7135. Možná vás to překvapí, ale toto byla má vůbec první jízda s vozem ŠM 11. S “ ešemkou“ jsem dorazil až o Rosic nad Labem, kde má PSHŽD své muzeum a kde byla cca 25 minut pauza právě na prohlídku muzea. Po návratu do vozovny jsem z nudy šel, byť s velkým opovržením, prozkoumat vnitřek Hradecké 31Tr. Když jsem byl s 31Tr hotov, přesunul jsem se zkoumat jiný a pro mě podstatně oblíbenější vůz. Byla jím Škoda 28Tr č. 407, kterou jsem i následně osedlal a jel s ní až do Lázní Bohdaneč. Pro zajímavost uvedu, že do Bohdanče jsem dorazil úplně sám, takže jsem si nakonec velice dobře popovídal i s jejím řidičem, který působil velice přátelsky. Po návratu do vozovny byla pro historická vozidla velká přestávka před závěrečným slavnostním průvodem, ale to ještě předbíhám. Vydal jsem se prozkoumat i Škodu Sanos S 200Tr, která byla otevřená a přístupna všem zvědavým návštěvníkům. Během přestávky jsem ještě pak běhal po vozovně a dokumentoval co se dalo. Jelikož během dne jsem se nestihl svézt s Tatrou T 400, rozhodl jsem se to napravit právě během slavnostního průvodu. Ovšem ještě předtím než se dveře Tatrovky otevřely, utvořila se u její pravé strany početná skupinka lidí. Vozidla se začala řadit do průvodu a rozezněly se sirény historických policejních vozidel, která opustila vozovnu jako první a hned za ní následovala “ moje“ Tatra T 400. Když jsem viděl, jak za námi vyjíždí další a další historické vozy, byl jsem skutečně hrdý na to, že se o městskou dopravu zajímám. Konvoj postupně projížděl Pardubicemi a trasu konvoje lemovaly jednak fotografové a kameramani, a jednak také obyvatelé Pardubic, kteří jen zírali s pusou dokořán na projíždějící zástup historických trolejbusů a autobusů. Upřímně řečeno jsem se jim vůbec nedivil. Kdybych nebyl zájemcem o městskou dopravu, reagoval bych asi stejně. Konvoj nakonec dorazil až do Polabin, kde se celý konvoj sjel a zaplnil celou velmi rozlehlou smyčku. Okamžitě jsem vyrazil z Tatry ven a začal jeden po druhém vozidla v průvodu fotit. Když jsem s focením byl hotov, řekl jsem si, že bych si mohl ještě udělat video. Video jsem sice udělal, jenže když jsem došel ke konci 1. řady, kde poslední stála pražská ŠM 11, rozezněly se sirény policejních vozů a to znamenalo jediné: konvoj odjíždí. Rychle jsme dotočil zbývající vozy a osedlal jsem Škodu Sanos S 200 Tr a jel s ní dál v konvoji. I po cestě z Polabin policejní houkačky a za nimi zdánlivě nekončící zástup historických vozidel budily zaslouženou pozornost a konvoj poté dorazil k Hlavnímu nádraží, kde jsem Sanos opustil a přesedlal na Škodu 706 RO. Po odjezdu z nádraží se konvoj rozdělil a já jsem k vozovně dojel s předstihem. Pak už jen stačilo počkat až uslyším sirény a mohl jsem si natočit návrat většiny vozů z konvoje zpět do vozovny. Když se vozidla vrátila do vozovny, Den otevřených dveří ve vozovně Dukla skončil. Mě už pak stačilo jen počkat na „svůj“ Ikarus 553 a rozjet se k domovu.
Kdybych měl ze svého pohledu celou akci zhodnotit, tak to byla ta nejpovedenější akce s dopravní tématikou, které jsem se kdy účastnil. Kdyby se někdy dělal nějaký návod,jaké počasí má na akcích s dopravní tématikou být, tato akce by byla učebnicovým příkladem. Nebe azurové, svěží vánek, přívětivé teploty.. zkrátka ideální počasí. V Pardubicích jsem ten den byl poprvé v životě a udělaly na mě veliký dojem. Rozhodně bych se do Pardubic ještě někdy rád vrátil a touto cestou bych chtěl také vyjádřit veliký dík všem, kteří se na pořádání této akce podílely.
Můžete komentovat