Vlevo obnovená vlečka, vpravo vlečka existující

Po všech těch negativních článcích, jak nic nejde, si dovolím trochu osvěžit vzduch nevídaným úspěchem. V Ostrově nad Ohří došlo k obnovení 16 let zrušené vlečky. Vlečka je to nevelká, ale ojedinělá tím, že se jedná o obnovení více než 10 let zrušené vlečky, což je pokud vím, první takový počin vůbec. Pár nových vleček u nás vzniklo na zeleném drnu a i obnovení provozu na dlouho neprovozovaných, ale nezrušených vlečkách je celkem běžné. 

Ostrov nad Ohří bylo do roku 1960 okresní město s vysokým podílem průmyslu. Do padesátých let 20. století se jednalo o bezvýznamné provinční městečko. Pak zde komunisté začali v okolí ve velkém těžit uran a Ostrov se stal rychle rostoucím výstavním komunistickým městem, kde převládal v té době nový stavební sloh, socialistický realismus – Sorela, který během několika let zečtyřnásobil počet obyvatel a z Ostrova se stalo významné průmyslové město.

Odbočení obnovené vlečky (vpravo)

Díky průmyslu i železnice značně nabyla na významu a bylo zbudováno mnoho vleček, které napojily téměř všechen ostrovský průmysl. První a dlouho jedinou vlečkou byla vlečka papírny, kde fungoval i rozsáhlý úzkorozchodný systém. V padesátých letech pak vznikly ostatní vlečky včetně té největší a nejvýznamnější do třídírny uranových dolů, jež vznikla ze zrušené tratě do Jáchymova. Celý komunistický režim a devadesátá léta se s ostrovskými vlečkami nic nedělo.

Přelom tisíciletí však znamenal zvrat a ostrovské vlečky začaly řídnout. První svou vlečku zrušila papírna v roce 2002 a díky tomuto kroku byla bez souhlasu majitele drážním úřadem zrušena i na ní navazující vlečka Uhelných skladů. Papírna si ale záhy tento krok rozmyslela a zrušení vrátila zpět. Majitel vlečky uhelných skladů se ale obnovení svého úředního povolení nedočkal a dlouhá léta se bezvýsledně s drážním úřadem soudil, až to nakonec vzdal a tak se tato vlečka stala první skutečně zrušenou ostrovskou vlečkou.

Nedlouho poté se rozhodlo zrekonstruovat hájecké zhlaví, jehož hlavním účelem bylo opravit přejezd, který byl v havarijním stavu. Jak už bylo v té době u SŽDC zvykem, nepočítalo se s vlečkami, které přes přejezd vedly a když se vlečkaři proti rozhodnutí jejich vlečky odpojit ohradili, bylo jim řečeno, že pokud zaplatí změnu projektu a napojující koridorovou výhybku, vlečky jim budou zachovány. Ani jednomu z vlečkařů se několik desítek milionů nechtělo investovat a tak raději se zrušením svých vleček souhlasili. Bohužel neměli fundované provozovatele svých vleček a právníky, kteří by jim řekli, že SŽDC na takový nátlak nemá právo. Nakonec padla i vlečka do Dolního Žďáru do Škody Ostrov a na ní navazující vlečka bývalé Ferony. V Ostrově tak zbyly už jen dvě vlečky a to Kalespol (7. staniční kolej) a vlečka papírny, která paradoxně měla být první zrušenou vlečkou a jedinou, kterou chtěl majitel zrušit z vlastní vůle a ne z vůle vyšší moci.

Obnovená vlečka v areálu

Rok 2018 se pro ostrovské vlečky stal rokem zlomovým, kdy se karta obrátila a vleček začalo přibývat. Majitel bývalé vlečky „Soukromé uhelné sklady Kaucký“ přijal nabídku spediční firmy KDS Cargo na obnovení a pronajmutí vlečky. Hlavním ale ne jediným stimulem tohoto kroku byl zájem Ostrovské teplárny vrátit se k železniční dopravě. Jejich vlečka však je díky stylu přestavby hájeckého zhlaví neobnovitelná bez stamilionových investic a nechuť SŽDC udělat cokoli ve prospěch železnice by i tak odsoudila zájem k obnovení vlečky k nezdaru. Ve stanici není dostatek prostoru pro překládku tak velkého množství uhlí a hlavně by byl problém s hlučností a prašností při překládce. Ze stejného důvodu není možné překládku realizovat na vlečce Kalespolu a už vůbec ne v papírně. Nezbylo než vybudovat vlečku novou na místě, kde hlučnost ani prašnost nebude překážkou a hlavně aby nenavazovala přímo na síť SŽDC, která by stavbě nové vlečky kladla překážky. Jako ideální se tak naskytla příležitost obnovení bývalé vlečky uhelných skladů, kde je manipulace s uhlím povolena. Odpadlo tak jednání se SŽDC a i s městem ohledně povolení prašného provozu.

Po prvotním jednání s drážním úřadem, kde se výstavba nové vlečky řešila, vyplynulo k nemalé radosti investora, že není nutné vlečku pojímat jako novostavbu, ale je možné ji i přes dlouhou dobu jejího zrušení obnovit. Je ale nutné ji obnovit přesně podle původního projektu. Nastalo tak prohledávání archivů firemních i městských, aby se nakonec v městském ostrovském archivu veškerá dokumentace vlečky našla.

Na obnovenou vlečku přijíždí první vlak

Nastal ovšem jiný problém, za ta léta se na pozemku vlečky postavila budova. Bylo by jí sice možné kolejema obejít, ale to už by se ztratila výhoda možnosti obnovení původní vlečky a vlečka by se musela standardním způsobem projednat včetně projektu a EIA, což by stavbu výrazně prodražilo. Přistoupilo se tudíž k výrazně levnějšímu kroku: k ubourání budovy. Vlečka tak mohla mít i starý levný svršek, zatímco nová by musela mít svršek dle nejnovějších předpisů.

Největší dík patří úředníkům na Drážním úřadě, pro které byl tento případ oříškem, ale i přesto byli velice vstřícní. Nikdo totiž přesně nevěděl, jaké konkrétní předpisy se na takovýto případ vztahují. Úplně nová vlečka to není, takže se nemusí zajišťovat všechna povolení a projekty, jako u vlečky nové. Obnova třeba i vytrhané a srovnané vlečky se zemí, když není zrušená, je „sranda“, ale obnova úředně zrušené vlečky je jiné kafe. Nejtěžším rozhodnutím bylo tudíž rozhodnout, které kroky je nutné vykonat a které ne. Jaké staré dokumenty vlečky je možno použít na novou a jaké se musí vypracovat nově. Omyl by pro úředníky znamenal nebezpečí pozdější kritiky jejich kroků a pro vlečkaře velké nepříjemnosti. Kdyby úředníci zvolili standardní klasický alibistický pro ně jednoduchý postup, jednoduše by prohlásili vlečku za novostavbu, kde jsou postupy jasně dané. I přes velmi vstřícný a profesionální přístup úředníků drážního úřadu bylo projednání vlečky náročné, ale tak je to se vším novým a prvním. My jsme to prorazili a naši následovatelé už to budou mít jednodušší.

Nakonec se ale vše podařilo a hned pár dní po získání úředního povolení na vlečku přijely první vozy s uhlím pro místní firmu. Krom jiných aktivit bude vlečka sloužit jako velkosklad briket a hlavně místo pro soustředěnou vykládku a nakládku zboží rozváženého po okolí.

Vykládka vozů

Vynechání SŽDC z jakéhokoli rozhodování o této vlečce sice bylo výborným tahem, ale SŽDC si stejně přišla na své. V souvislosti s výstavbou vlečky protizákonně bez stavebního povolení vytrhala přípojnou výhybku na vlečku papírny, čímž významně zkomplikovala přístup na obě vlečky. A to můžeme ještě mluvit o štěstí, že místo té výhybky položili kolejové pole, díky čemuž zůstala vlečka provozní. Ještě před pár lety SŽDC  prostě přinutilo dotčeného vlečkaře se své vlečky vzdát (např. Ostrovská teplárna). Naštěstí se ale našlo pár rebelů, kteří si takovýto nezákonný přístup nenechali líbit a se SŽDC se soudili a vyhráli, takže dnes už je SŽDC  opatrnější. V tomto případě se ale se SŽDC soudit nehodláme a bohužel jim to zase projde. Všichni včetně DÚ pomáháme SŽDC na vytrhání výhybky zpětně získat stavební povolení. A co by se stalo, kdybychom rebelovali?

V nejlepším případě „jen“ nekonečné výluky třetí koleje v žst Ostrov nad Ohří, ze které vlečka papírny odbočuje. SŽDC má právo kdykoli kvůli jakékoli i vymyšlené závadě kolej uzavřít a několik let při výběrových řízeních hledat, kdo to opraví. A proč je ta výhybka tak důležitá? Výrazně by zjednodušila a posun na vlečce obzvlášť ucelených vlaků, které na vlečku budou jezdit. Bez ní bude posun výrazně pomalejší a dražší. Sice nám SŽDC velkoryse nabídla obnovu výhybky, její vložení by byla ale investice třikrát dražší než stavba celé vlečky, protože je výhybka na pozemku SŽDC. Dokonce nechali i zkrátit zdravé vyhýbkové pražce, aby bylo případné vrácení výhybky co nejdražší. SŽDC rádo trhá výhybky s výmluvou na jejich technický stav. Zde se ale nejednalo o výhybku ve vlastnictví ani zodpovědnosti SŽDC. Výhybka dokonce nebyla ani v koleji SŽDC, čímž by jakkoli omezovala provoz ve stanici. Byla na vlečce až za odbočnou výhybkou z dopravní koleje. Jediné, čím SŽDC opravňuje tento krok je, že ležela na jejím pozemku. Kdyby SŽDC měla právo si s kolejemi jiných majitelů na svých pozemcích dělat, co chce, neměli bychom u nás jedinou vlečku a nákladní doprava by definitivně přešla na silnice, což je zřejmě sen a cíl SŽDC.

Related Images: