Bambusový vlak

Cestovat po světě a poznávat ho se dřív dalo jen osobně, dnes se dá poznávat svět mnohem levněji a rychleji díky fotomapám. Největším fenoménem v tomto ohledu je „strýček Gůgl“. Samozřejmě se to nedá srovnat s osobním poznáním, nicméně i tak je to pro bystré oko velký zdroj informací. Já jsem se po googlu, podobně jako mnohý jiný, vydal po celém světě a zajímal se především o železnice. Za mlada jsem mnoho cestoval osobně a tak se hlavně dívám tam, kde jsem byl, abych zjistil, co se změnilo, ale podívám se i tam, kde jsem nikdy nebyl. A tak jsem se rozhodl, že se o své postřehy podělím prostřednictvím článků.

Podle fotomap si člověk dovede udělat celkem slušný obraz o (ne)provozu na železnicích. Na psaní jsem poměrně líný, tak nevím, kolik pokračování sesmolím. Dnes začnu Kambodžou.

V Kambodži jsem zatím nebyl a tak jsem se podíval v ČT na cestopisný dokument o Kambodži. Zažil jsem při tom příjemný šok. Krom všeho možného se krátce zmínili i o železnici. Ta v cestopisných dokumentech bývá naprosté tabu.

Zmínili se tam o tom, že Francouzi postavili v Kambodži 700km tratí, které už nejsou v provozu a jen na pár desítkách kilometrů kolem Battambangu si místní lidé z dráhy vytvořili dopravní tepnu pro podomácku vyrobené drezíny. Tedy nic nového, co bych nevěděl. O tomto unikátním provozu bylo na různých železničních webech už leccos napsáno a k mání jsou i videa. Ale tento dokument mě podnítil zvědavost podívat se na místní železnice trochu podrobněji.

A tak jsem otevřel Gůglmapy, našel si jediný železniční hraniční přechod, který Kambodža má (měla) s Thajskem s plánem projet si ze vzduchu kompletní síť.

Thajské nádraží Aranyaprathet

Začal jsem v Thajské pohraniční stanici Aranyaprathet (GPS 13.692753,102.504789), kde ještě jsou koleje, ale nedá se jednoznačně určit, jestli v době focení byl na nádraží nějaký provoz. Za to Kambodžská pohraniční stanice Poi Pet už neexistuje (GPS 13.65734,102.556117), nádraží zcela pohltila zástavba a kdyby na mapě nebyla ikonka nádraží, vůbec bych neměl šanci zjistit, kde bylo.

Za městem začne být těleso trati krásně znatelné a drží se celou dobu kolem silnice číslo 5. Koleje na tělese evidentně nejsou a když trať projíždí nějakou vesnicí, poslouží jako pozemky pro zástavbu nebo jako cesta mezi zástavbou. Veškeré mostní konstrukce jsou zachovány a časem se na tělese objeví i koleje. Zde funguje ona slavná drezínodoprava. Do Battambangu trať dojede v plné zbroji a místní nádraží je také perfektně zachováno. (GPS 13.097962,103.194722). Jediné, co je ve stanici zrušeno, je u koloniálních železnic nezbytný triangl. Obvyklé trosky vagonů, jež se na starých koloniální nádražích vyskytují, tu však nejsou. Směrem na Phnompenh se objevuje dokonce vlečka a vypadá to, že i tam jsou koleje.

Pokračuji dál směrem k hlavnímu městu, trať je perfektně zachovalá, ale nikde se mi zatím bohužel nepovedlo narazit na žádnou drezínu. Jsou sice velmi malé a rozlišení fotomap není nijak valné, ale na kolejích by poznat byly. Občas se z tratě odpojí nějaké těleso vlečky, ale mimo větší města se kvalita fotomap rapidně snižuje, takže nejde poznat, zda tam jsou koleje, nicméně těleso vždy skončí záhadně v polích, nikoli v nějakém průmyslovém objektu.
časem se kvalita rozlišení opět zlepší tak, že jsou skoro poznat i pražce a tak opět luxuji metr po metru, aby mi žádná drezína neušla. Místo drezíny však zažiju nečekaný šok: dvacetivozový nákladní vlak (GPS 12.094077,104.495966).

Vzpomenu si na všechny ty články, reportáže a dokumenty shodující se na tom, že v Kambodži na kolejích jezdí jen ony drezíny a přemýšlím, jestli třeba nemám vlčí mlhu či jsem se zbláznil a nemám vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Napadá mě jediné rozumné vysvětlení: vlak na trati uvízl pro nějakou závadu a bůhví kolik let už na těch kolejích stojí. Jediné, co mi tuto hypotézu trochu kazí je netroskoidní stav vozidel ve vlaku. V tak chudé zemi by už přeci musely být vozidla dávno rozebrána.

Rychle zapomínám na hledání drezín a pln zvědavosti spěchám do Phnompenhu. Před branami města se přidá trať z jediného Kambodžského mořského přístavu Sihanoukville. Trať je v perfektním stavu a akorát je zrušen triangl umožňující přímou jízdu vlaků z Battambangu k pobřeží mimo Phnompenh. Jak projíždím směrem do města objeví se dílny s depem, ve kterém je pár vozidel a lokomotivám se krásně lesknou střechy, což vypovídá o jejich stavu. Poté se objeví nádraží plné nákladních vlaků a na zhlaví posunuje malá lokomotiva se dvěma vagonama (GPS 11.571849,104.911792).

Phnompenh, vlak v čele s lokomotivou ČKD

Již nemám nejmenší pochybnost o tom, že nákladní vnitrostátní doprava v Kambodži na železnici funguje. Vzpomenu si na železné šotoušské pravidlo, že tam, „kde není osobní doprava, není doprava žádná“, a dle tohoto pravidla se evidentně všechny dokumenty o železnici v Kambodži řídily.

V Phnompenhu je také zajímavá soustava vleček (GPS 11.605978,104.916898), ale kupodivu žádná vlečka nevede do žádného říčního přístavu na Mekongu, což bych očekával. Jen ta nejvzdálenější vlečka končí v průmyslovém objektu na břehu řeky s vlastním přístavem, ale nezdá se, že by tam fungovala překládka vlak/loď. Spíš to vypadá, že tato vlečka je bez provozu.

Nádraží Sihanoukville

„Jízda“ po trati do přístavu Sihanoukville (GPS 10.643569,103.515446) už je jen rutinní nudná záležitost fádní zemědělskou krajinou, kde už mě žádné šoky nečekají, jen vlečky již končí v nějakých objektech. Jediné, co mi zde schází jsou doly. V rozvojových zemích jsou doly zpravidla to jediné, co železnice drží při životě. O to je zdejší železniční provoz pozoruhodnější.

Related Images: