Regioshuttle v Herálci

V sobotu 5. 10. 2011 byl v kraji Vysočina nasazen první motorový vůz řady 841. Jedná se o nový, čtyřnápravový motorový vůz vyrobený společností Stadler v Německu. O den později jsem na něj při přestupu v Havlíčkově Brodě náhodou narazil, a tak jsem se rozhodl přerušit jízdu a udělat si krátkou projížďku do Humpolce a zpět. Jaké to bylo?

Vábení

3x tlačítko na otevření dveří

Regioshuttle byl při mém prvním doteku patřičně netečný. Dveře byly asi zablokovány, a tak se mi milý nový motorák nepovedlo dostat. Udělal jsem tedy ještě pár fotek exteriéru vozidla, abych motoráček přesvědčil, že o něj opravdu stojím a to se vyplatilo. Další dotknutí tlačítka na otevření dveří (kterých má mimochodem tento motorový vůz tři kusy na jednom křídle dveří, ale všechny fungují pro stejný účel) spustilo vysouvání schůdku pro usnadnění nástupu. Ono vysouvání velmi zdržovalo a myslím, že bude prvním trnem v oku všech zaměstnanců, kteří budou obsluhovat tyto stroje. Dveře samozřejmě píply, že se chystají k otevření, jak jim to nakazuje nová z bruselské dílny.

Průzkum

toaleta a nízkopodlažní část motorového vozu

Následoval průzkum stroje. Zjišťování všech podstatných věcí, jako třeba, kterým tlačítkem se otevírají toalety, jestli lze můj velký batoh narvat do poličky na zavazadla (v Regionově nelze, v tomhle Regiobráchovi ano). Snad jen funkčnost zásuvek jsem nevyzkoušel, protože jsem si nechtěl olizovat špinavé ruce a zkouška zásuvek 230V prostřednictvím mokrých prstů mi vlastně ani nepřipadala moc vhodná. Říkal jsem si tak trochu, že to mezi mnou a novým motorákem zajiskřilo už venku, když se mě uráčil pustit dovnitř. Kdyby náhodou někdo chtěl ty zásuvky odzkoušet, návod má, může napsat do komentářů jak dopadl, jak dopadly pojistky a jestli mu někdo z motoráku dal nějakou novou přezdívku.

Projížďka

ve voze funguje kamerový systém

Vlak vyrazil (jak jinak než) na čas směrem do Humpolce. Velmi mě těšilo, že na této trase v současné době probíhá akce ČD Promo. (to je ta akce, o které novináři píší, že probíhá jen na trase z Prahy do Ostravy) Takže jsem zaplatil polovinu obyčejného jízdného bez nutnosti prokazovat se in kartou s aplikací IN50. Celá trasa je v samoobslužném režimu, takže vlak jezdí bez průvodčího a jízdenky prodává strojvedoucí, nebo automat, kterým ale nový motorový vůz prozatím vybaven není. Regioshuttle prozatím není vybaven ani odbavovacím systémem. Takže moji jízdenku nekazí razítko. (to píšu pro to, že by mi to třeba někdo mohl závidět)

Klasický motoráček typu 810, tedy orchestrion, šukafon, kufr, kredenc, akvárium-či skleník, který zde jezdí normálně, hlásí zastávky. Regioshuttle místo vás nahlas zahlásí, že právě trůníte na toaletě a je obsazeno (opravdu!), a to dokonce v několika jazycích, ale hlášení zastávek v něm při mé projížďce asi ještě nebylo nahráno, a tak se ukazovaly jen na displejích v interiéru vozidla.

Pokud mám hodnotit sedadla, tak jsem již seděl v horších i lepších (ačkoliv většina fandů železnice pláče, když sedačky Borcad regio vidí instalovány v některém z vlaků). Pokud můžu říct, co jsem odposlouchal z komentářů na vozidlo, tak se lidem nezdá uspořádání s velkým počtem sklopných sedadel ze kterých vzniká multifunkční prostor pro přepravu kočárků, vozíčků, a jízdních kol. Obzvlášť jim tam chybí mříže přes sklo, v případě že by se nějakému kolu chtělo skákat z okna. Co se ještě sluší říci je, že nový motorový vůz budí v krajině kolem tratě velký rozruch. Dívají se na něj se zájmem jak zvířátka z lesa, tak místní obyvatelé, tak přespolní pouštěči draků. Občas i nějaké krávy.

Příběhy

sedadla, která fandové železnice nemůžou vidět

Cestou ve vlaku jsem si také hrál na velkého mazáka. Na trati Havlíčkův Brod  – Humpolec jsem jel poprvé. Ale rozdával jsem vyděšeným cestujícím informace na každou stranu. Třeba o tom, že pro zastávku na znamení mají stisknout to tlačítko s nápisem STOP, které nebylo označeno piktogramem a cestující možná měli strach, aby to nebylo tlačítko záchranné brzdy. Milovníci konspiračních teorií si možná pod tímto tlačítkem představili zakamuflované tlačítko START pro spuštění odpočítávání časované nálože náhodou uložené uvnitř jednoho z kol vozu.

Také jsem do vzduchu profesionálně podával informace o Německo-Česko-Švýcarském původu tohoto motoráčku. Cestující si ale mysleli, že kecám a že je to nejnovější typ dlabaného ingotu z Užhorodu, který převezou do Německa, kde člověk s elektrickým šroubovákem a s platem asi 200 korun na hodinu přišroubuje slavné Made in Germany. Hájil jsem, že Regioshuttle byl vyroben v Německu pod hlavičkou švýcarské firmy. A že se na jeho vývoji, který již proběhl před lety podílely i české kanceláře.

Věřte, nevěřte, ale také jsem lidem vyložil, že tento motorový vůz váží stejně jako vlečňák za jiné červené motoráčky. (tím jsem myslel vůz typu Bdtn, nebo 054.2, nebo velkou stodolu, případně přípojný vůz k tzv. velkým motorovým vozům) A že šikmé příčky oken vlastně nejsou ani tak extravagantním designérským kouskem, jako prvkem, který dělá lehkou konstrukci skříně vozu pevnější.

Jestli jsem jim kecal, tak mě můžete dole v diskuzi třeba poučit, abych poučoval lépe, až se příště vydám někam s Regioshuttlem. A hlavně se nebojte mačkat tlačítko STOP, protože motorový vůz za celou dobu mé jízdy nevybuchl a pípal na odpočet pouze když otevíral a zavíral dveře.

Něco pro věčné polemiky na konec

Mluvil jsem cestou se třemi náhodnými cestujícími. Seznámili jsme se přes ono tlačítko STOP. Slečna a pán (neznali se) se docela smáli, že jim vzali jejich „malej motoráček“ kterej aspoň hlásil. A že jim přijde úplně zbytečné nasazovat nové vozidlo na trať do Humpolce. Oba byli místní, téměř každý den jezdí vlakem, ale přesto nevidí důvod k tomu tolik proklamovanému „nutnému zkvalitnění vozového parku“. I já prosazuji nový vozový park, proto mě názor těchto dvou respondentů mírně zarazil. Když jsem se na něco podobného ptal na Bechyňce, kde elektrické vláčky nahradila Regionova, chápal jsem odpor mnoha cestujících k nové vetřelkyni na jejich elektrifikovanou trasu. Tady to pro mě bylo něco nového.

rodina s dětmi na projížďce

Třetí s kým jsem mluvil, byl jeden táta, který vzal své ratolesti (děvče – předškolní věk a chlapec – cca 3-4 roky starý) na projížďku vlakem. Původně jsem myslel, že viděli z okna svého domu nový motorový vůz a tak se přišli svézt touto atrakcí. Překvapení pro mě bylo to, že překvapení pro ně bylo (já vím blbá formulace, ale zachtělo jí tak napsat), když jim přijel nový motorový vůz. Rodinka prý na podobné projížďky jezdí stejným vlakem asi tak 3-4x do měsíce. Děti milují to svezení. V Humpolci stojí vlak pět minut a jede zase zpátky. Důkazem vztahu dětí k vlakům byla též spousta mávajících dětí cestou, které se na nový motoráček šli kouknout až na nádraží. Vlaky nejsou autobusy. Vlaky jsou určitý styl poezie, i když již nejsou tahány parní lokomotivou. A proto nemůžou být nikdy srovnávány s autobusem.

Fotogalerie

Related Images: