Letiště

Evropská komise tento týden potrestala pokutou téměř 800 milionů eur účastníky kartelu v nákladní letecké dopravě. I přesto, že se jedná o největší uloženou pokutu, kterou kdy Komise v tomto odvětví udělila a jednu z nejvyšších pokut udělených Komisí za porušování hospodářské soutěže vůbec, nedá se o odstrašujícím účinku pokuty téměř vůbec hovořit. Jak celá historka začala, tedy komu obrazně zazvonil v roce 1999 na stole telefon jako prvnímu, není zase až tak důležité, podstatné je, že 9.11.2010 Komise shledala počínání některých leteckých nákladních dopravců (jmenovitě: Air Canada, Air France-KLM, Cathay Pacific, Cargolux, Japan Airlines, LAN Chile, Martinair, SAS, Singapore Airlines, Qantas, British Airways), kterého se měli dopouštět v letech 1999 až 2006, jako odporující evropskému kartelovému právu. Toto jednání spočívalo v dohodě výše uvedených dopravců na výši palivového a bezpečnostního příplatku v nákladní letecké dopravě. Na kartelu se podílela i Lufthansa a její dceřiná společnost Swiss – tyto společnosti však pokutu nedostaly, protože kartel nahlásily. Za celé dobrodružství zaplatí nejvíce Air France-KLM (přes 300 milionů eur) solidní pokutu dostaly i British Airways (104 milionů eur) naopak relativně mírně dopadla ruka Komise na Quantas a LAN Chile (každá společnost přes 8 milionů eur). Není divu, že právě z Francie zaznívají krátce po zveřejnění bruselského rozhodnutí nejsilněji hlasy o nepřiměřenosti pokuty. Komise výkon jednotlivých soutěžitelů tedy ohodnotila, vyvstává však otázka, zda dostatečně. Uvážíme-li, že na dohodě se podíleli i největší evropští dopravci a že dohoda byla uskutečňována přibližně 6 let, začínáme mít pochybnosti o tom, zda je ona pokuta vůbec citelná. Pokud by se výše pokuty shodovala s „přilepšením“, kterého se podařilo dopravcům dosáhnout, pak to na 11 dopravců dělá cca 130 milionů eur ročně. Je pravdou, že uložená pokuta není konečnou sumou, kterou účastníci kartelu zaplatí. Poškozeným z jejich jednání se otevírá cesta tzv. private enforcement, tedy možnost žalovat před národními soudy na škodu, která jim v důsledku kartelu vznikla, vyvstává však otázka, kolik z nich tak nakonec učiní. Vkrádá se tedy myšlenka, zda by nebylo řešením pokusit se o nějaký centralizovaný mechanismus na úrovni Evropské unie, který by zatížil všechny účastníky kartelů a zároveň odškodnil všechny, kteří by prokázali, že byli jednáním dotčeni (typicky např. kopií přepravní smlouvy uzavřené s dopravcem, který se kartelu účastnil v období protiprávního jednání) a to tak říkajíc „v jednom balíku“. Praxe totiž ukazuje, že soutěžitelé to zkouší a zkoušet patrně dále budou. Již v roce 2001 potrestala Komise pokutou společnosti SAS a Maersk Air za kartelovou dohodu v letecké osobní dopravě, která tentokrát neurčovala ceny, ale rozdělovala trh. V důsledku této dohody se SAS „zbavila“ konkurence Maresk Air na jedné z nejvytíženějších skandinávských tras Kodaň – Stockholm, potichu se však vytratila z tras Kodaň – Benátky a Frankfurt – Billund, kde do té doby Maersk Air čile konkurovala. Dohoda údajně znevýhodnila asi milion cestujících ročně a trvala přes dva roky.

Related Images: