Srovnání měst (4) – Vídeň, síť komunikací
Tento článek je součástí série postupně vycházejících částí mé maturitní práce. Po obecných informacích o Vídni a jejích podílech dopravy pokračuji k uspořádání silnic a parkování.
Nadřazené komunikace
Současná síť rychlostních komunikací na území města je rozsahem i charakterem podobná Praze. Liší se však v plánech na další rozvoj. Blízkostí centra prochází rychlostní jihovýchodní tangenta (Südosttangente), charakterem odpovídající pražské Jižní Spojce, s tím rozdílem, že dodnes převádí tranzitní kamionovou dopravu. V tomto ohledu má Praha výhodu spočívající v otevřené jižní části Pražského okruhu. Západní, hornatější, částí města vede ulicemi povrchově řešená okružní komunikace Gürtel. V její jižní části se lokálně překládají krátké úseky pod zem jako podjezdy frekventovaných křižovatek6).
Na východní části vnějšího obchvatu byly v posledních letech otevřeny nové úseky, ale k dostavbě posledního pro spory o význam záměru a poškození okolního prostředí zřejmě nedojde[1]. Cena stavby by se kvůli tunelu pod Dunajem měla vyšplhat až na 2 miliardy eur. Radní se navíc obávají, že okruh by přinesl výstavbu skladů a hypermarketů do svého okolí, které nelze snadno obsloužit kvalitní hromadnou dopravou. Realizace žádných dalších rychlostních komunikací se ve městě v nejbližší době nechystá. Výstavbě nových brání nedostatek peněz. Město také dává přednost alternativám.
Parkování[2]
Parkovací zóny pokrývají historické centrum a dále první věnec okresů po okružní třídu Gürtel. Na severovýchodě je hranicí Dunaj. Místní obyvatelé platí ročně 130 €. Kdokoliv může v celé zóně parkovat vždy 10 minut zdarma, což je výhodné pro některé řemeslníky a ty, kteří potřebují jen rychle něco naložit či vyložit. Ostatní mají možnost parkovat za 60 centů za půl či 1,2 € za hodinu. Maximálně však po dobu dvou hodin. Za poplatek si mohou sjednat paušál na delší dobu. Zóny nerozlišují mezi rezidenty a nerezidenty v tom, kde kdo smí parkovat. Zpoplatnění se vztahuje na denní období.
Výsledkem zavedení zón je, že lidé do těchto okresů dojíždějí autem za prací o dost méně než dříve. Výhodou tohoto řešení je přinášení finančních prostředků do rozpočtu města. Parkovací zóny fungují v devíti okresech a plánuje se jejich rozšíření. Zavedení je v pravomoci starostů jednotlivých okresů. Město se snaží přesvědčit další starosty, aby zóny zavedli[3]. Výstavba podzemních parkovišť není obvyklá z důvodu nedostatku peněz na takto drahá řešení7).
Tempo 30
Přibližně v polovině bočních ulic v celém městě jsou zavedeny zóny Tempo 30. V roce 2012 a 2013 se mají již tak velmi rozsáhlé zóny dále rozšířit29). Poté nebude na místních komunikacích platit 30 km/h jen v několika především průmyslových zónách. Toto plošné zklidnění dopravy spojené s předností zprava snižuje hluk a závažnost dopravních nehod39). Zvyšuje komfort bydlení, chůze a především bezpečnost. Z rychlosti 30 km/h lze v kritické situaci (např. před dítětem, které náhle vběhne do vozovky) automobil zastavit na vzdálenost 14 metrů. Při rychlosti 50 km/h řidič nestihne na tuto vzdálenost ani začít brzdit38). Opatření podporuje například bezpečnou chůzi dětí do škol.
[1] Informace v tomto odstavci (7)
[2] Základní zdroj pro tuto kapitolu (8)
[3] Dopravní plánovač G. Sauer na odboru plánování dopravy, prohlašuje doslova: „Město je příliš malé, než aby měl každý právo na zaparkování před svým domem.“
Tabulky a seznam zdrojů samostatně zde.
Pokračování příště.
Autor schéma komunikací: Vratislav Filller.
Můžete komentovat