Auta, auta, autobusy, trolejbus

Tak a je to tady. Německá vláda rozhodla, že za volant budou moci zasednout i sedmnáctiletí. To se tedy máme na co těšit, protože když už Německo, tak u nás na totéž nebudeme dlouho čekat. Zejména když naše vláda je v podstatě závislá na podpoře teenagerů. Avšak již slyším jistého aktivistu, jak vztyčuje varovný prstík, že přeháním, protože to jednak nejdříve musí posvětit parlament a také, že mladíci budou muset mít u sebe v plechové, či jiné krabici, dospělého supervizora. Jenže o tom to není. Moje zamyšlení je o tom, jak nám auta zcela zbytečně prorůstají do našeho organismu a to takovým způsobem, že si naprostá většina lidí nedokáže bez nich představit život.

Ne přátelé, nebojte se! Nebudu nebo spíš není mým záměrem, zde psát ekologistická klišé o tom, jak všichni musíme z pohodlných aut přesedlat na kola, týrat své tělo a po vydatné rozcvičce na cyklostezce, upocení usednout do křesla ve sterilní ekokanceláři s biokávou … Snad každému je jasné, že při současném stupni civilizace se autům nevyhneme. Bez nich by zkolabovalo zásobování, údržba infrastruktury, ba dokonce by bylo často problematické projednání různých záležitostí, protože než by se všichni sjeli veřejnou dopravou …

Nezbytnosti auta jsou si všichni vědomi.

Klanění se autu na Obětním vrchu

Ano, je to tak. Kromě ekologistických psanců (čti vyděděnců, zaprodanců, …) všichni auto chtějí a uznávají. Dokonce obdržení řidičského průkazu skupiny B, je součástí většiny středoškolské výuky, ač zatím jako nepovinný předmět.

Pohlédneme-li do různých pracovních inzerátů, také tam snad u 99% nabídek práce najdeme striktní kvalifikační požadavek ŘP sk. B. A to prosím i u takových profesí, jako pokladní, vrátný – pardon, dnes je to recepční nebo dokonce WC babička. Asi aby mohla zajet do velkoobchodu pro docházející krepové roličky.

Není výjimkou, že se zaposloucháte do rozhovoru náctiletých „růžových bloncek“ a uslyšíte, jak celá rodina, máma, táta, ségra, brácha a ona, jeli ráno z domova ve svém autičku, a že to byla tak krásná kolona, až Stáňa odvedle bledla závistí, když čekala na zastávce na dodávku vydávající se za autobus.

Když si pustíte televizi, máte to také. Prakticky většina „mýdlových seriálů“ se z velké části odehrává v autě. Reklamy, ač jsou na jakékoli zboží, opět spojuje jediné: auto. Ovšem, čest výjimkám. Je to sice k nevíře, ale existují.

Ale jak se s tím má vypořádat člověk, který je od rána do večera v práci, má starostí nad hlavu jak sám se sebou, tak s rodinou? Má vůbec šanci zjistit, co je fat, co jen póza nebo reklama?

 Nahrávání ...

Děcka Zeměkuličky a podobní

Když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém. Bohužel často ani masové a korektně vedené nátlakové akce nepomáhají ...

Jako určitá protiváha výše popsaného, vzniká (nejen) u nás řada ekologických hnutí, které se v podstatě etablují jako škodná. Ano, dravci lovící v poklidných honitbách jsou hospodáři nazýváni škodnou. Jak by na světě bylo krásně, kdyby nebylo těch otravných aktivistů. Vždyť úředníci díky nim musí řešit množství odvolání, podávání žalob na procesní pochybení a podobně. Kdyby aktivistů nebylo, nebyla by práce, peníze by byly stejné. Místo na stavebním (nebo jiném) odboru se přece nezruší.

Pak je třeba udělat nějaký happening, kde se zase mohou vyblbnout mladí přívrženci. Pro ně je to často adrenalinový zážitek, když tu a tam přelezou ohradu, naskáčí na dálnici nebo se někde „přiřetězují“. Až nějaká akce skončí, záhy změní svůj status na „nudáááá“. Proč tu akci dělali, většina z nich ani neví a ti, kteří ví, tak odpoví, že se to tak dělá vždycky.
Rozhodně nechci nějakým způsobem brát na lehkou váhu občanskou společnost, ta je opravdu nezbytná, ale bohužel na většinu lidí díky určité rozjívenosti účastníků a jejich často obrovské nekompetentnosti, působí spíš opačným směrem.

Tak například dodnes stále nemáme hotovou naprosto nezbytnou dálnici D8 přes České středohoří, která sice nestojí kvůli šlendriánu úředníků, ale veřejnosti se šikovně podsouvá, že za to vlastně může „zelená politika“. Přitom zcela bez povšimnutí veškerých „eko“ skupin se pomalinku začíná rodit naprosto zbytečná dálnice R6 mezi Řevničovem a Karlovými Vary, kde by k razantnímu zlepšení bezpečnosti postačovalo postavit několik mimoúrovňových křižovatek. To je asi to nejhorší, co se vůbec mohlo stát. Aneb jak praví lidová moudrost: Když se dva perou, třetí se raduje. Avšak naštěstí si toto Děti Země uvědomili a ústy svého předsedy v pátek 6.8.2010 bylo jasně řečeno, jak se věci mají.

Auto*Mat

Auto*mat

Měl jsem tu čest shlédnout stejnojmenný film od stejnojmenné občanské iniciativy. Možná jsem si představoval něco jiného, díky vyprávění známých. Pravdou je, že po jeho shlédnutí jsem hodně na rozpacích. Pokud toto má být počin, který má přesvědčit masovou veřejnost k tomu, aby upustila od užívání automobilů, tak opravdu nevím … Já, jako člověk zcela „nestádový“, mám spíš chuť navštívit nejbližší auto*saloon.

(Rozh)Řešení?

Myslím si, že jsme dnes dospěli do určité etapy, kdy by stálo za to, se ohlédnout dozadu. Dle mého soudu hrají zastánci i odpůrci aut nesmiřitelnou zákopovou válku, a to je špatně. Řešíme detaily, osobní animozity, místo toho, abychom řešili podstatné. Tak jako nám stavba jedné dálnice zbytečně stojí a ostatní nás nezajímá, tak nám zde začínají vznikat takové nebezpečné věci, jako jsem zmínil v úvodu. Ono totiž posazení 17letého člověka za volant neznamená jen onu spornou otázku bezpečnosti, ale i další nemalé nároky na nové parkovací plochy u škol, potřeba dalších kapacitních silnic a připoutání další skupiny lidí natrvalo k automobilismu. Stejně tak vůbec nikdo neřeší, že zmíněný požadavek na „řidičák“ u kdejaké profese, je v podstatě diskriminační, nemálo lidí, kteří obor umí na 1*, ale nemohou řídit, je doslova vyřazuje ze hry, nehledě na to, že opět nutíme lid obecný k nadužívání automobilů.

Položme si pár otázek, možná třeba odpověď na ně nám dokáže ukázat cestu:

• Proč například musí pro kancelářský papír jet samostatně sekretářka, po té WC babička pro papír jiný a závěrem třeba úředník pro toner do své tiskárny?
• Proč například neuzákonit nutnosti spolujízdy se supervizorem účastníkům silničních provozu mladším 22 let?
• Proč je neustále cyklistika vydávána jako jediná alternativa k automobilismu? Alespoň na mnohých propagačních materiálech např. iniciativy Auto*Mat tomu tak je
• Proč například iniciativa Pražané za MHD prioritně řeší např. turnikety v metru s poukazem na barierovost a možnost sledování občanů, místo snah o efektivní linkové vedení, včetně výstavby tras metra a tramvajových tratí do míst, kde by měly jiný smysl, než jen plnit kasy stavebním firmám?
• Proč stále jezdí kamióny přes Velemín, a proč se neprodloužil provoz Ro-La z Lovosic do Drážďan?
• Proč se v některých případech spolu s dálničním tělesem nestaví i železniční těleso pro vysokorychlostní železnici?

Takových a podobných „Proč“ by se našlo více. Pokusme se prosím společně položit základy rozumné a plošné dopravní politiky naší vlasti. Myslím, že se dostaneme mnohem dále, než jen s pomocí různého aktivistění.

Jsou opravdu turnikety tím zásadním problémem současné dopravy?

Related Images: