Jednotka Transalpin v roce 1976, Foto W. Schröter

Pro tehdejší „vlajkovou loď“ ÖBB – rychlík Transalpin, který jezdil mezi Vídní a Curychem, byly v roce 1965  Rakouským spolkovým drahám (ÖBB) dodány první tři elektrické jednotky řady 4010. Nahradily dosavadní řadu 4130, odvozenou od starších příměstských jednotek, které pro dálkový vlak vyšší kvality již nevyhovovaly.

Jednotky sestávaly ze šesti vozů – hnacího vozu řady 4010 s oddílem vlakvedoucího, po jednom velkoprostorovém vozu 1. a 2. třídy (v obou třídách uspořádání sedadel 2+1), oddílového vozu 2. třídy, jídelního vozu se dvěma oddíly 2. třídy, z oddílového vozu 1. a 2. třídy (všechny řada 7010) a řídicího vozu s velkoprostorovým oddílem 1. třídy a zavazadlovým oddílem (řada 6010). V provozu bylo možno spojovat dvě jednotky; jednotlivé vozy byly sice vzájemně spojeny středním spřáhlem Scharfenberg, avšak na koncích bylo normální tažné a narážecí ústrojí. Vozidlo s sebou přineslo některé novinky – poprvé se u ÖBB použil polopantograf a tyristorově řízená elektrodynamická brzda; vozy pro cestující byly první v Rakousku o délce 26,4 m a vzhledem k půdorysnému uspořádání se staly předobrazem jednotného typu UIC Z. Původní barevné řešení tvořila kombinace safírově modré a krémové s červeným lemováním reflektorů; v 70. letech se změnilo na kombinaci ultramarínu a krémové a v současné době jsou zbylé soupravy natřeny jednotnou krvavou červení ÖBB.

Dvě jednotky Transalpin v Innsbrucku v roce 1984. Foto www.bahnarchiv.net Werner Schröter

Druhá série 12 jednotek byla dodávána od roku 1966 a počítalo se s nimi i na další vnitrostátní rychlíky. Na rozdíl od 1. série měl jídelní vůz velkoprostorový oddíl se 17 sedadly. Koncem 60. let, kdy byly zavedeny další vlaky vyšší kvality Johann Strauß (Vídeň – Pasov – Frankfurt n. Mohanem), Bodensee (Vídeň – Bregenz – St. Gallen) a Rosenkavalier (Vídeň – Mnichov) si ÖBB pořídily třetí sérii dvou jednotek odpovídajících první sérii a konečně v 70. letech následovala čtvrtá a pátá série dalších celkem 12 jednotek, které měly klimatizovaný jídelní vůz bez oddílů 2. třídy.

Od roku 1977 se Transalpin stal vlakem vedeným klasickou soupravou a současně byl vlak Bodensee zkrácen do stanice Bregenz. Tím skončil provoz jednotek řady 4010 v mezinárodní dopravě.

V 90. létech jednotky prošly modernizací – vozy obdržely předsuvné dveře, nová sedadla a některé jednotky dokonce klimatizaci a uzavřená WC, takže byly použitelné pro vlaky do Německa. V té době byly jednotky řady 4010 již za zenitem své slávy: postupně se z nich vyňaly jídelní vozy a nahradily se vloženými vozy 2. třídy z odstavených jednotek, vozy s kombinací 1. a 2. třídy se změnily na vozy pouze s 2. třídou a také některé jídelní vozy s menší jídelnou prošly přestavbou na vozy 2. třídy. Většina jednotek pak jezdila jako vlaky 2. třídy a pouze v řídicím voze zůstala 1. třída.

V posledních letech se nasazovaly na rychlíky mezi Štýrským Hradcem, Vídní, Solnohradem, Lincem a Innsbruckem. Do roku 2006 dokonce jezdily i jako spěšné vlaky mezi Vídní a Gmündem. K 1. červenci 2008 bylo ve stavu ÖBB ještě sedm jednotek řady 4010, které jezdily mezi Štýrským Hradcem a Solnohradem, avšak jejich provoz byl nadále redukován a nahrazován klasickými soupravami najatými od DB. Zbylé jednotky byly využity na náhradní díly a posléze sešrotovány. K vyřazení zbývajících souprav řady 4010, které patřily mezi nejoblíbenější vozidla ÖBB, dojde začátkem roku 2009 po zprovoznění prvních souprav typu Railjet.

Related Images: