Je ráno 20. února 2011. Sluníčko svítí a trošku i hřeje. Čeká nás prohlídka druhého největšího peruánského města, kterému se říká  Arequipa neboli bílé město. S městem Cusco se pře o nejkrásnější město Peru. U snídaně v krásné zahrádce hotelu moji pozornost zaujali ptáci, čekající, že něco dostanou.

Po snídani jsme nastoupili do mikrobusu a jeli na kraj města, kde byl krásný výhled na tři vulkány. Vulkán Chachani byl docela dobře vidět. Podařilo se mi vyfotit motýla a dozvěděli jsme se také o léčivé síle kořenu Maca.

 

 

 

 

 

 

Pak jsme pokračovali dále do čtvrti zvané Yanahuara. Zde byla prohlídka kostela. Právě bylo před mší.

 

Opět na nás čekal mikrobus a pokračovali jsme do centra města. Arequipa má okolo 800 tisíc obyvatel. Nadmořská výška je 2353 m.n.m. Podle legendy se město datuje do 14. století, kdy do oblasti zavítal čtvrtý Inka Mayta Capac. Když se jeho vojáci, uchváceni krajinou i úrodnou půdou, otázali, zdali zde mohou zůstat, odvětil kečuánsky, „Ari quepay – Ano zůstaneme.“ Opětovně byla založena Španěly  15. srpna 1540 donem Franciscem Pizarrem během španělského dobývání.

Funguje zde také MHD. Ta je provozována mikrobusy nebo autobusy na různých linkách. Budují zde také koridor pro autobusy MHD (System Integrated Bus Rapid Transport) . Povede z letiště přes centrum na jich města.  Délka má být 20 km a otevření je předpokládáno v roce 2012. Dle prezentace zde budou provozovány několika kloubové dlouhé autobusy.

A to už jsme v centru města. Většina centrálních náměstí se jmenuje Plaza de Armas. Je tomu i v tomto případě. Náměstí vévodí Katedrála Arequipa, jež je jedním z nejslavnějších symbolů zdejší španělské nadvlády. Své sídlo zde má arcibiskup a metropolitní rada. Jeptišky z dominikánského řádu sídlí v klášteře Santa Catalina z roku 1580 s bohatě zdobenými a živými stěnami, který jsme také navštívili. Ale nejprve se koukli do jezuitského chrámu La Compañia ze 17. století v němž stojí za pozornost zlacený oltář a boční kaple. Pak následovala návštěva Santa Cataliny.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po prohlídce bylo  celé odpoledne volné. Dal jsem si vynikající oběd a k tomu moji oblíbenou tamní kolu. Jmenuje se Inca Cola a má žlutou barvu. Po pozdním obědě následovala pěší procházka k našemu hotelu. K večeru nám naložili zavazadla do připraveného mikrobusu a odvezli nás na autobusové nádraží na okraji města. Z de jsme se rozloučili s naši místní průvodkyní. Odbavení na tomto nádraží probíhá obdobně jako na letišti. Byl zde velký šrumec a hodně lidí. Po odevzdání zavazadel jsme prošli bezpečnostními rámy a dostali se do odbavovacího prostoru. V 17:00 jsme nastoupili do linkového autobusu a odjeli směr  Nazca. Je to nejdelší autobusová linka v Peru a jezdí v trase Lima – Arequipa. Cesta trvá 26 hodin. Naše cesta trvala 10 hodin a ujeli jsme něco přes 900 km.  Tyto dálkové autobusy jsou většinou dvojpatrové. Na palubě je stevart či stevartka a v ceně je i občerstvení. Zajímavostí je, že typ občerstvení se liší podle toho jak daleko jedu. Ten kdo jede nejdál má teplou večeři. Cestující s bližším cílem jen bagetu.Vyjeli jsme. Po několika kilometrech západním směrem se krajina změnila v poušť. Tato poušť je pokračováním Atacamské pouště z Chile. Po dvou hodinách, kdy už byla tma, najednou autobus zastavil a delší dobu se nic nedělo. Bylo to divné. Řidič i stevart chodili kolem busu, jako by něco hledali. I policajti zastavili, cože se to děje. Půl hodiny uplynulo a pořád nejedeme. To už je divné říkali jsme si. Další půlhodina a pořád stojíme. Řidiči a stevart tam pořád něco venku dělají. Nakonec jsme se po hodině rozjeli. Záhada byla rozluštěna. Píchli jsme a kolo se muselo vyměnit. U tak velkého busu docela náročná operace.

 

 

 

 

 

 

 

 

Do Nazcy jsme dorazili s hodinovým zpožděním kolem 5:00 ráno. Ubytovali se v hotelu a na chvíli se prospali. Po 7:00 byl budíček a čekal nás další zajímavý program.

Pokračování příště

Related Images: