Demontáž dálnice v Soulu, betonáž v Praze
Asijské velkoměsto v roce 2003 zbouralo dálnici skrz centrum. Nadzemní autostráda vedla v délce šesti kilometrů nad zabetonovanou řekou. Z původně žalostného místa se stala oblíbená turistická a odpočinková zóna. Řidiči dostali alternativu zkvalitněním systému MHD. Starosta, který revitalizaci prosadil, byl v roce 2007 zvolen prezidentem Jižní Koreje.
Když byla řeka Cheonggyecheon v centru Soulu v sedmdesátých letech překryta dálnicí a tím schována pod zem, byl počin považován za symbol pokroku. Na počátku jednadvacátého století bylo její okolí považováno za nejzacpanější a nejhlučnější ve velkoměstě. Nový starosta zvolený v roce 2001 přijal odvážný plán zmenšit míru používání automobilů, odstranit dálnici a převést vykonané jízdy na MHD. Téměř 80% lidí tehdy plán znovuotevřít řeku podporovalo.
Projekt revitalizace byl dokončen v roce 2005, akorát na konci volebního období. Jedním z cílů bylo vytvořit ze Soulu centrum severovýchodní Asie. Miliony lidí oslavovaly znovuotevřenou řeku, která hrála v historii města významnou roli. Originálně uspořádaný veřejný prostor dnes láká mnoho návštěvníků. Následuje krátký dokument.
Po dálnici jezdilo celkem 120 tisíc aut denně, když byla v roce 2003 uzavřena. Ve stejnou chvíli byl zprovozněn první koridor vyhrazený pro vysoce kapacitní autobusovou dopravu (BRT) dlouhý 15 kilometrů, který vede v podobné trase a váže na sebe cestující přešlé z dálnice. Tento systém páteřních autobusů doplňuje metro, které nelze postavit do všech částí města z důvodu finanční náročnosti. Postupně je realizován plán na vybudování devíti koridorů s vyhrazenými pásy pro autobusy. Na dalších místech byly autobusy posíleny. Metro spolu s těmito autobusy vytváří novou kapacitu v hromadné dopravě, která se otevírá pro cestující přešlé z automobilů.
A Praha?
Praha tunely, mimoúrovňové křižovatky a estakády staví dále. Vedle užitečného vnějšího Pražského okruhu dále trvá i na kontraproduktivních radiálách a vnitřním Městském okruhu. Mnoho zkušeností prokázalo, že kdo seje silnice, sklízí auta a problém tedy neřeší. Zatímco Soul si vybral opačnou fungující strategii, tedy nabídnout k autům alternativu, Praha autům ustupuje. Naprosto rezignuje na snahu nalákat cestující do jiných druhů dopravy. Předpokládá, že nárůst provozu aut je nevyhnutelný a kvůli tomu považuje za nutné vybudovat síť kapacitních komunikací, které však tento nárůst dále stimulují. Naopak omezit provoz aut zvolila města jako Vídeň, Londýn, New York či Paříž.
Aktuálně je připravována výstavba východní části Městského okruhu, která naváže na budovaný tunel Blanka. Má vést z Troje přes Libeň, Jarov a Malešice k Jižní spojce. Nedávno dostala východní část kladný posudek vlivu stavby na životní prostředí, avšak jen díky tomu, že do posouzení bylo přidáno zavedení mýtného v celé ploše vnitřní Prahy ohraničené Městským okruhem. To ne stavba samotná, ale mýto má pozitivní vliv na životní prostředí, a jen díky tomu dostala kladný posudek. Jenže zavedení mýtného není nijak garantováno a dokonce zatím nemá oporu v legislativě.
Mezi lokální problémy, které Blanka 2 přinese, patří například značně neohleduplně navržené mimoúrovňové křižovatky a demolice obytných domů. Řada pěších propojení má zaniknout. Ze sídliště Na Balabence například nebude možné projít k metru Palmovka. Stejně jako z Davídkovy ulice k zastávce tramvaje Bulovka. V pondělí 17. 10. od 14:30 v hotelu Olympik v Karlíně proběhne veřejné projednání stavby: poslední možnost, kdy se ke stavbě může veřejnost vyjádřit.
Závěrem mohu říci, že Praha se chystá opakovat chyby jiných měst a nehodlá se jejich zkušenostmi poučit. Skutečné řešení je totiž jinde, než v prolévání betonu. Doprava má sloužit městu, ne město dopravě.
Více informací o dálnici v Soulu lze najít v článku, ze kterého jsem čerpal.
Veškeré vizualizace jsou převzaty z dokumentace pro posuzování vlivu staveb na životní prostředí (EIA) – ke stažení zde, zde a zde, autorem jsou Satra a MottMcDonald.
Můžete komentovat