Oblíbená a vytížená cyklostezka po drážním tělese z Haidmühle směrem k Passau …

V poslední době se potkávám dost často s názory, že tu i onu regionální trať by bylo výhodné nahradit cyklostezkou. Téma je to natolik oblíbené, že stojí zato se na něj určitě podívat podrobněji. Co mně dost výrazně zaráží, možná i jistým způsobem baví, je vášnivá obhajoba „drážních cyklostezek“ ze strany některých železničních odborníků, či „rádoby – odborníků“. Rád se jich potom ptám, nakolik sami na kole jezdí, jakou mají zkušenost s cyklistickou dopravu a proč jsou si tak jistí, že zrovna cyklostezka místo trati je tou stavbou, kterou cyklisté potřebují? Co když za stejné peníze, které by stála „drážní cyklostezka“, potřebují cyklisté „nedrážní“ cyklostezku, a to v nějakém úplně jiném místě a nějakým úplně jiným směrem, než vedou či vedly historicky koleje? Má potom smysl budovat cyklostezky tam, kde to cyklisté nepotřebují, a to jen proto, že je třeba se „nějak“ vypořádat s nechtěnou lokálkou? A komu to vlastně potom pomůže?

Zkusme si v úvodu shrnout, co můžeme od regionální tratě a cyklostezky fakticky očekávat:

Srovnání železnice a cyklostezky:

• Uživatelnost – železnice 12 měsíců v roce, cyklistická doprava na delší vzdálenosti (3 a více kilometrů) cca 6 měsíců. Reálně duben až listopad (8 měsíců), ale další 2 měsíce odečítám jako momentální nevhodné počasí v kratších časových úsecích během onoho 8 měsíců dlouhého období (intenzivní deště, vítr, tma atd.) koeficient 2.

• Životnost – u krytu cyklostezky lze počítat 15 let, u železničního svršku cca 45 let (předpoklad u regionálních tratí až 60 let v přímých úsecích, namáhaná místa v obloucích nebo výhybky např. jen 20 let, takže 45 let jako průměr). Koeficient 3.

• Rychlost – u cyklostezek lze uvažovat maximální rychlost 20 Km/h, u železnic (po opravě ve stávající stopě nebo s minimálními přeložkami) 80 Km/h. Koeficient 4 (teoreticky), ovšem s ohledem na fakt, že vlak jezdí v intervalech, zatímco kolo je k dispozici vždy a okamžitě, redukuju na 2 (použití kola se zrychluje o úsporu doby čekání na vlak). V současnosti je to spíše jen 1,5 (regionální vlak kolem 30 Km/h, kolo 20 Km/h), ale je třeba zohlednit, že regionální železnice má potenciál zrychlení (i ve stávající stopě), zatímco cyklisté prakticky už ne, takže koeficient 2 lze považovat za reálný.

• Použitelnost pro jiné druhy přepravy – mimo osobní i nákladní doprava. Využitelnost cyklostezek pro nákladní dopravu je téměř nulová, pokud pominu zcela okrajové využití částí cyklostezek jako polních cest nebo převoz lehčích nákladů (do 10. Kg) na kolech, což však není v pravém slova smyslu náklad, ale spíš osobní zavazadla (tedy to, co se převáží i v jiných případech osobní dopravou). U železnic je těžké stanovit koeficientem, protože intenzita nákladní dopravy na regionálních tratích je velmi rozdílná. Obecně i přes převládající osobní dopravu lze uvažovat koeficient 2, protože byť je nákladní doprava reprezentovaná např. jen dvěma obsluhami nákladiště za týden, tak jeden vagon veze vyšší zátěž než běžný nákladní automobil, a dále škoda způsobená jízdou nákladní dopravy po silnici je nesrovnatelně větší než např. srovnatelné opotřebení vlivem jízdy osobních automobilů.

Koeficienty (X) tedy vyjadřují násobky, o jejichž výši má železnice pro danou oblast vyšší přínos než cyklostezka, tedy X – násobek rychlosti, X – násobek životnosti atd.. Součin násobků vychází 2 x 3 x 2 x 2 = 24 x. Orientačně lze tedy říct, že obnova dráhy by musela být 24 x nákladnější než cyklostezka, aby se ekonomicky nevyplatila a bylo by efektivní ji nahradit cyklostezkou.

Do výpočtu nezahrnuju provozní náklady, protože ty jsou sice u železnice nesporně vyšší, nicméně železniční provoz má i své tržby, které zase cyklostezka nemá, protože je pro uživatele zadarmo. V poměru náklady / výnosy by tak u cyklostezek nebylo s čím srovnávat.

Bohuňovice u Olomouce

V případě generální rekonstrukce regionální dráhy budu brát jako referenční příklad trať Mělník – Mšeno, dle dostupných informací opravená za cenu 340 milionů v délce 24 km, tj. 14 167 000 Kč/km. Jedná se o ten typ rekonstrukce, který připadá obecně u regionálních drah v úvahu, tj. úplná výměna svršku, spodku a částečná obnova umělých staveb (mosty, propustky, přejezdy) dle jejich technického stavu.

V případě cyklostezek budu vycházet z cenového normativu SFDI. V případě cyklostezky na drážním tělese uvažuju „rovinu“, což není charakteristika krajinného reliéfu, ale to, že v rámci drážního tělesa je terén (ať už jakýkoliv) urovnaný přibližně do roviny. Jinak uvažuju s extravilánem, forma novostavby, povrch asfaltový. Pro tuto kombinaci vychází cena 1 350 Kč/m². Cenu je nutné modifikovat na kilometr délky, tedy uvažuju šířku 3 metry a délku 1000 m, plocha 3000 m². Cena za kilometr potom vychází 1 350 x 3000 = 4 050 000 Kč.

Tento poměr je však velmi zkreslený v neprospěch dráhy, protože do ceny cyklostezky nezahrnuje –

• Cenu za odstranění stavby dráhy (např. staré dřevěné pražce jako kontaminovaný odpad).

• Cenu za sanaci náročných drážních objektů – náspy, zářezy, tunely, větší mosty. Všechny tyto objekty musí být i pro cyklostezku obnoveny do plně funkčního stavu, a to v parametrech, které nenáročný provoz cyklostezky zdaleka nevyžaduje, tj. pokud by se ve stejné trase stavěla jen cyklostezka a dráha by tudy nikdy nevedla, tak by takto náročné inženýrské objekty vůbec nevznikly.

Na základě výše uvedeného uvažuju s reálnou cenou cyklostezky kolem 5 500 000 Kč /Km.

Poznámka – „úsporná“ řešení v podobě položení asfaltového krytu cyklostezky na starý zahliněný štěrk ze štěrkového lože, s absencí funkčního odvodnění a s četným obsahem organického materiálů (kořeny, hlína atd.) jsou naprosto odstrašujícím případem porušení snad všech existujících norem a předpisů pro silniční stavitelství, proto takové „varianty“ vůbec neberu v potaz.

Okolí Mnichova (Aying)

Výsledek hodnocení:

Reálný poměr cen mezi novostavbou cyklostezky na opuštěném drážním tělese a generální opravou regionální dráhy je 14 167 000 / 5 500 000 = 2,6 : 1. Aby bylo efektivnější postavit cyklostezku než obnovit trať, musel by být poměr cca 24 : 1.

Z výše uvedeného je patrné, že stavby cyklostezek na opuštěných drážních tělesech jsou absolutně neefektivními stavbami. Za dobu předpokládané životnosti kolejového svršku (45 let) se jen stavební investice do cyklostezky přiblíží ceně obnovy dráhy (uvažuju 5,5 milionu počáteční investice + 2 x 3 miliony velká oprava po 15. létech = 11,5 milionu), přičemž využitelnost je u dráhy řádově nižší.

Mají cyklostezky vůbec nějaký význam?

Mají, a to obrovský! Uvažujme však o dvou zásadně odlišných typech cyklistů –

• Dopravní cyklisté – Jezdí krátké vzdálenosti, zpravidla celoročně. Kolo používají místo auta / MHD jako dopravní prostředek. Pro větší vzdálenosti používají jiné dopravní prostředky, nezřídka právě železnici, k níž se dopravují právě na kole.

• Cykloturisté – Jezdí delší vzdálenosti, zpravidla ne za dopravním účelem, ale za účelem sportovním, turistickým či rekreačním. Jezdí i dlouhé vzdálenosti (běžně přes 50 km), ale téměř výhradně za vhodného počasí. Vybírají si zajímavé trasy v hezkém prostředí, k nimž se dopravují jinými dopravními prostředky (nezřídka opět právě železnici).

Co z toho plyne? Cyklostezky vedené ve stopě rušených tratí jsou dlouhé, vedené zpravidla mimo zástavbu. Jsou tak téměř zcela nevyužitelné pro dopravní cyklisty. Pro cykloturisty využitelné jsou, ovšem jen tehdy, pokud se nachází v turisticky atraktivní krajině a náhodou znamenají skutečně zajímavou alternativu stávajícím silnicím. Řada tratí připadajících v úvahu k nahrazení cyklostezkou vede bohužel krajem turisticky ne příliš atraktivním, nebo vede atraktivním krajem, ale cyklisté můžou využít např. nedalekou silnici III. třídy, která je kratší, případně vede k turistickým cílům, které trasa dráhy míjí.

Pokud se budu držet fiktivní cyklostezky Mělník – Mšeno, potom využití dopravními cyklisty by připadlo v úvahu na cca 4 km vzdálenost kolem Mělníka (Velký Borek, Mělnická Vrutice). Naopak všichni cyklisté, kteří jsou zvyklí jezdit na kole k vlaku ve všech ostatních zastávkách, by zřejmě přešli do aut. Rekreační cyklisté, zvyklí vysednout z vlaku ve Mšeně a vyrazit třeba na Kokořínsko, by museli navíc jet kus cesty „po vlastní ose“, navíc ne zrovna atraktivním krajem. Cyklostezka na tělese dráhy by jim nabídla tak velkou zajížďku (oproti husté síti silnic nižší třídy), že by po ní nakonec zřejmě vůbec nejeli. Pod pojmem rekreační cyklista (cykloturista) si nepředstavujme špičkového sportovce na silničním kole, ale spíše rodinu s dětmi, která nejede na výlet s cílem „hltat kilometry“. Prodloužení trasy třeba z Mělníka do Mšena o 24 km by zřejmě znamenalo, že by do této oblasti jeli autem, nebo by jeli vlakem, ale úplně jinam. Jaký by tedy taková cyklostezka Mělník – Mšeno měla pro cyklisty význam?

Souběh cyklostezky a tratě

Jak umí regionální železnice a cyklistická doprava spolupracovat?

Jsou celkem 4 klíčové způsoby:

• Denní dojížďka: Dopravní cyklista se na kole dopravuje k vlaku, řešení „poslední míle“.

• Doprovázení doprava: Stejně jako v předchozím případě řeší problém „poslední míle“ někde, kde veřejná doprava téměř neexistuje. Kolo si však bere s sebou do vlaku a používá jej až v cíli cesty. Většinou použitelné při občasných cestách, finančně se nevyplatí pro denní dojížďku (při denní dojížďce lze parkovat na nádraží v cíli cesty vlastní kolo).

• Alternativa: Cyklista jezdí jen na kole, ale ve směru, kde jezdí i vlak. Ten využije např. při nepřízni počasí nebo přes zimu.

• Záloha: Cyklista je na kole a s využitím vlaku nepočítá. Může však nastat nečekaná okolnost (technický problém, zdravotní indispozice, náhlé zhoršení počasí), v takovém případě poslouží vlak jako „odtahová služba“, kterou používají motoristé. Opět platí, že pokud by méně zkušený nebo hůře vybavený cyklista měl jet někam, kde se v případě nouze nedočká žádné pomoci, tak tam raději ani nepojede.

Závěr:

Cyklistická doprava a železniční doprava se natolik liší, že se prakticky nemůžou vzájemně nahradit. Jejich odlišnost však způsobuje, že se můžou skvěle doplňovat, mnohdy až v takové míře, které se podobá symbióze. Rušení železnice by tak bylo i pro cyklisty naprosto jednoznačnou újmou.

Vysoce efektivní je při plánování cyklostezek uvažovat s kratšími cyklostezkami jako „napaječi“ železnice, které budou udržované, ideálně i osvětlené a použitelné i přes zimu, a to pro pěší i cyklisty. Pěší a cyklistická doprava umí perfektně to, co železnice neumí, tj. obsluhu „poslední míle“ od páteřní sítě do okolí. Sama o sobě se však nemůže pěší ani cyklistická doprava ze své podstaty stát sama páteřní sítí a tuto nahradit, byť by byla její stezka umístěná na opuštěné trase páteřní sítě (tj. zrušené železnici).

To přímo neznamená, že delší cyklostezky – např. podél tratí – nemají smysl. Smysl samozřejmě mají, ale je třeba je vnímat spíše jako sportovně – rekreační stavby. Jejich uživatelé můžou takto jezdit i pravidelně do školy nebo do práce, ale v okamžiku špatného počasí nebo zimy s vysokou pravděpodobností přejdou ihned zpět do vlaků. Při stereotypním dojíždění je taková možnost kombinace velmi vhodným zpestřením, nemalé přínosy může mít dokonce i pro železniční provoz (např. během letních výlukových prací postačí menší počet výlukových autobusů, nebo není nutné přes léto posilovat kapacitu souprav a ty tak lze odstavit např. k opravám). Souběžná železnice je však vždy zcela nezbytná, a pokud by nebyla, tak velmi reálně hrozí, že nakonec skončí valná většina cestujících i stávajících cyklistů v IAD.

Related Images: