Kočárová doprava jako atrakce

Ne zřídka se můžeme setkat s názorem, že „naleštěná“ historická vozidla – ať už silniční nebo kolejová – jsou právě to nejlepší pro zajištění sezónní nebo rekreační či turistické dopravy. Ovšem ne vždy je tomu skutečně tak, pojďme se na celý problém podívat…

Představme si hlavní město Prahu bez funkční MHD – žádné metro, žádné tramvaje, pouze tu a tam nějaká zvláštní autobusová linka spojující velké sídliště s nejbližším nákupním centrem, do které je možné nastoupit s účtenkou z daného hypermarketu, ne starší 15 dnů, v minimální hodnotě 200 korun. Jinak všude plno aut, kolony, přecpané silnice, tu a tam zúžená vozovka kvůli opravě komunikace, jinde zase výstavba nového patrového parkoviště, protože ty plechovky na čtyřech kolech už není kde uskladňovat. I přes všude přítomné výfukové plyny a nadměrný hluk je občas možné v koloně jedoucí 13 km/h zahlédnout průměrně jedoucího cyklistu kličkujícího mezi automobily o něco rychleji. A ne zřídka se objeví motocyklista na skútru, který přišel na to, že se tak dopraví rychleji a může kolony objíždět – auto má však stále před domem na parkovišti, kde zabírá veřejný prostor. To proto, aby měl jak jezdit v zimě.

Ano, přibližně takto si můžeme představit skutečný dopravní kolaps v hlavním městě. To co Praha na silnicích zažívá dnes, je díky relativně dobře fungující veřejné dopravě, jen nepatrným dopravním problémem, oproti tomu – kdyby ve městě žádné metro, tramvaje, autobusy i vlaky vůbec nejezdily.

Historický autobus v podobě výletního busu

Avšak již nyní u nás existují oblasti, kde dopravní obslužnost příliš kvalitně nefunguje a mají tam výrazně našlápnuto téměř k zániku veřejná dopravy. Možná nad tím někdo mávne rukou, tak ať si lidé koupí auto a jezdí sami. Renomovaní rádoby dopravní experti, či hobyisté se podívají do mapy na které vidí, že tam přece skoro nikdo nebydlí a proto tam budovat veřejnou dopravu nemá smyl. Neuvědomují si, že však touto postupnou likvidací veřejné dopravy dochází k izolací některých regionů. Celá řada turistů totiž jede někam, a je jim jedno kam, ale musí se tam dostat. Celá řada výletníků totiž upřednostňuje veřejnou dopravu a to především tu vlakovou. Výhody snad netřeba popisovat, ale mezi zásadní přednosti veřejnosti patří především možnost přepravovat větší zavazadla a také možnost dát si za jízdy beztrestně trochu dobrého piva. Dalším faktorem, který zvýhodňuje veřejnou dopravu je fakt, že se skupina osob může přepravit na jedno míst, pak se pěší chůzí přesune jinam, kde opět nastoupí do autobusu nebo vlaku. A nemusí se tedy vracet po stejné trase na parkoviště, kde zanechali svou naleštěnou plechovku nazývanou automobil.

Ale ještě se na chvíli v našem putování vraťme zase do naší Prahy, kde máme na příkladu zcela nefunkční veřejné dopravy vytvořený totální dopravní kolaps, byť jen virtuální. A přitom si představme, že se najde jedinec, který si sežene čtyři kočáry se čtyřmi páry bílých koní a začne v tomto bídném stavu, kdy prakticky není kudy projet, provozovat svou veřejnou linkovou dopravu. Stanoví si vlastní jízdní řád, vytvoří si 2 krátké linky s návazným přestupem a začne jezdit. On to nemusí být přímo kočár s koňmi, může to být např. několik historických autobusů z roku 1960. Myslíte si, že taková to historická vozidla mají šanci v nefunkčním systému veřejné dopravy uspět?

Bohužel však stále existují tací, kteří si myslí, že ano. A dokonce jsou schopny plnohodnotně zajišťovat veřejnou dopravu, a to dokonce i v rámci zajištění základní dopravní obslužnosti. Jenže opak je pravdou. Nejprve je potřeba vytvořit kvalitní systém veřejné dopravy, která nebude jen tou základní dopravní obslužností, aby se jedním spojem dostali lidé do práce, druhým děti do školy a třetím ostatní na úřad a k lékaři. Je potřeba vytvořit takový dopravní systém, který nabídne plnohodnotnou alternativu veřejné dopravě. A až na ten je možné navázat další služby v podobě vyhlídkových či okružních tras historickým autobusem, či tramvají a nebo i připravit pro turisty kočár s párem bílých koní.

Lidé se totiž musí nejprve k dané atrakci mít jak dostat – a to nejlépe kvalitní systémově řešenou veřejnou dopravou. A historická vozidla musí být pro návštěvníka z jiného kraje, ale i domácího turistu něčím výjimečným, nikoliv jen všedním zážitkem. Bohužel ještě dnes se v běžném provozu můžeme na našich tratích setkat i s vozidly z 60. let minulého století a tudíž pojem „historický“ je zejména v železniční dopravě značně inflačně zatížen. Jinak řečeno – jak v čele vlaku není alespoň parní lokomotiva, tak to dnes nestojí skoro ani za řeč.

Je nasazení historických vozidel jako jediných na trati přínosem a nebo medvědí službou nostalgii a VHD zároveň?

Shrneme-li všechna pro a proti – pak zjistíme, že historická vozidla mohou být doplňkovou službou a dokonce v regionech s turistickým potenciálem (což je téměř celý venkov České republiky) mohou i částečně přispět ke zlepšení dopravní dostupnosti veřejnou dopravou do některých míst, avšak za předpokladu, že v těchto místech existuje alespoň navazující kvalitní dopravní obslužnost, aby se lidé na tuto „atrakci“ měli jak dostat.

Related Images: