Budou i u nás?

Poslední dobou v novinách přibývá zpráv o přejetých chodcích. Přecházejí mimo přechod, vrhají se zpoza zaparkovaných aut, nerespektují červenou na přechodech. Alespoň tak nám to média líčí. Při čtení těchto zpráv nad těmi sebevrahy kroutíme hlavou a občas jim i přejeme jejich osud. Druhý den ráno pospícháme do práce a autobus samozřejmě dobíháme přes silnici bez rozhlížení a zcela mimo přechod.

Jakou má chodec šanci, že střet s autem přežije? Záleží na rychlosti auta. Pokud jede do 30 km/hod, jsou šance poměrně velké. Při rychlosti 50 km/hod je šance půl na půl. To si před přeběhnutím silnice rovnou můžeme hodit korunou. A pokud si to hasí víc jak 70 km/hod jsme skoro bez šance. A to se bavíme pouze o obyčejných osobních automobilech. Ve městě se však stále více prosazují obrovská auta typu hummer. Pro jízdu v terénu ideální, ve městě trošku pro smích. Teda pouze do okažiku, než se vám takové auto projede po páteři. Po srážce s dodávkou nebo kamionem je zázrak, jestli z vás zbyde alespoň něco k identifikaci.

Z tohoto úhlu pohledu už zní mnohem více logicky, že se vyspělá města snaží snižovat maximální povolenou rychlost ve městech. Kromě Prahy se stále více evropských měst zpomaluje na rychlost 30 km/hod. Nejedná se samozřejmě o všechny ulice. Několik průjezdů městem zůstává vždy s větší rychlostí. Výjimky také platí pro vozy hasičů, sanitek a policie. Město se má přeci zpomalit, nikoli ochromit.

Čas od času přechod prostě chybí. Chodci tudy chodí, chodit budou, a jejich chyba to není.

A co se týká toho zvyku vrhat se pod rychle jedoucí objekty? Většinou se z toho viní lenost. Vždyť přece přechod je jenom kousek od nás, zelená naskočí každou chvíli a proč proboha má někdo tu chuť vybíhat zpoza zaparkovaného auta? Třeba proto, že jiná možnost není. Praha je auty přeplněná a parkovací místa jsou skoro všude. A pokud tam nejsou, řidiči si je prostě udělají. Pokuty jsou nízké a málokdy se udílí. Poslední dobou se stalo módou dávat hned vedle přechodů popelnice na recyklaci. To rozhled taky neulehčí. Přechody se vždycky stavěly tak trochu od oka. Kde se to projektantovi líbilo, tak je zakreslil. A to, že přirozený přechod je někde jinde, to už mu bylo jedno. Od kreslícího prkna si málokdo všimne, že dostat se z bytu na zastávku autobusu se tak prodlužuje i o deset a více minut. Zjevné zapomínání na invalidy a kočárky je světoznámé. O našich zvycích – dávat všude vysoké prahy – si šušká celá Evropa. Třeba to má něco do činění s názvem města. Prahy se nám prostě líbí a nehodláme se jich vzdát.

Malý dodatek k přecházení na červenou. Semafory ve městě jsou naladěny ve prospěch aut. Zvláště v centru se zavedla tzv. Zelená vlna. Má usnadnit autům hladký průjezd. Ve výsledku tak na některých přechodech zelená pouze několik sekund. Znám přechody, kde stačí kýchnout ve špatný moment a máte smůlu. Na další zelenou si pěkně dlouho počkáte. Každý chodec si taky musí dát pozor, jestli zelený signál nemají i odbočující auta. Sice jim má blikat upozornění na přecházející chodce, smrtelné nehody se však i tak stávají až příliš často.

 Nahrávání ...

Related Images: