3 106 přečtení
Bře 03 2011

Vyvinuli jsme se z opice nebo z lumíků?

Budou i u nás?

Poslední dobou v novinách přibývá zpráv o přejetých chodcích. Přecházejí mimo přechod, vrhají se zpoza zaparkovaných aut, nerespektují červenou na přechodech. Alespoň tak nám to média líčí. Při čtení těchto zpráv nad těmi sebevrahy kroutíme hlavou a občas jim i přejeme jejich osud. Druhý den ráno pospícháme do práce a autobus samozřejmě dobíháme přes silnici bez rozhlížení a zcela mimo přechod.

Jakou má chodec šanci, že střet s autem přežije? Záleží na rychlosti auta. Pokud jede do 30 km/hod, jsou šance poměrně velké. Při rychlosti 50 km/hod je šance půl na půl. To si před přeběhnutím silnice rovnou můžeme hodit korunou. A pokud si to hasí víc jak 70 km/hod jsme skoro bez šance. A to se bavíme pouze o obyčejných osobních automobilech. Ve městě se však stále více prosazují obrovská auta typu hummer. Pro jízdu v terénu ideální, ve městě trošku pro smích. Teda pouze do okažiku, než se vám takové auto projede po páteři. Po srážce s dodávkou nebo kamionem je zázrak, jestli z vás zbyde alespoň něco k identifikaci.

Z tohoto úhlu pohledu už zní mnohem více logicky, že se vyspělá města snaží snižovat maximální povolenou rychlost ve městech. Kromě Prahy se stále více evropských měst zpomaluje na rychlost 30 km/hod. Nejedná se samozřejmě o všechny ulice. Několik průjezdů městem zůstává vždy s větší rychlostí. Výjimky také platí pro vozy hasičů, sanitek a policie. Město se má přeci zpomalit, nikoli ochromit.

Čas od času přechod prostě chybí. Chodci tudy chodí, chodit budou, a jejich chyba to není.

A co se týká toho zvyku vrhat se pod rychle jedoucí objekty? Většinou se z toho viní lenost. Vždyť přece přechod je jenom kousek od nás, zelená naskočí každou chvíli a proč proboha má někdo tu chuť vybíhat zpoza zaparkovaného auta? Třeba proto, že jiná možnost není. Praha je auty přeplněná a parkovací místa jsou skoro všude. A pokud tam nejsou, řidiči si je prostě udělají. Pokuty jsou nízké a málokdy se udílí. Poslední dobou se stalo módou dávat hned vedle přechodů popelnice na recyklaci. To rozhled taky neulehčí. Přechody se vždycky stavěly tak trochu od oka. Kde se to projektantovi líbilo, tak je zakreslil. A to, že přirozený přechod je někde jinde, to už mu bylo jedno. Od kreslícího prkna si málokdo všimne, že dostat se z bytu na zastávku autobusu se tak prodlužuje i o deset a více minut. Zjevné zapomínání na invalidy a kočárky je světoznámé. O našich zvycích – dávat všude vysoké prahy – si šušká celá Evropa. Třeba to má něco do činění s názvem města. Prahy se nám prostě líbí a nehodláme se jich vzdát.

Malý dodatek k přecházení na červenou. Semafory ve městě jsou naladěny ve prospěch aut. Zvláště v centru se zavedla tzv. Zelená vlna. Má usnadnit autům hladký průjezd. Ve výsledku tak na některých přechodech zelená pouze několik sekund. Znám přechody, kde stačí kýchnout ve špatný moment a máte smůlu. Na další zelenou si pěkně dlouho počkáte. Každý chodec si taky musí dát pozor, jestli zelený signál nemají i odbočující auta. Sice jim má blikat upozornění na přecházející chodce, smrtelné nehody se však i tak stávají až příliš často.

Na závěr ruku na srdce – přecházíte vždy dle pravidel? Nebo si to taky občas zkrátíte, pod záminkou, že máte vše pod kontrolou?

View Results

Nahrávání ... Nahrávání ...

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.3/5 (6 votes cast)
Vyvinuli jsme se z opice nebo z lumíků?, 4.3 out of 5 based on 6 ratings
Share


Autor:


7 komentářů

  • Napsal Busman, 3. 3. 2011 @ 6:41

    Další výstižný článek, paní Fillerová. Platí to nejen o Praze, ale o všech českých městech. Vše je projektováno na auta a s provozem chodců se už ani nepočítá. Krásně je to vidět na probíhajícím zimním období. Ulice jsou suché, zatímco na chodnících je už dlouhé týdny led, parkují na nich auta – a při oblevě chodec neví, jestli se má spíš dívat pod nohy nebo nad hlavu (a když se sleze z chodníku, tak již řidiči vytrubují). Města i vlastníci domů se radši nechají pojistit. Příjde to levněji než úklid. To je další příklad, kdy lidské zdraví má nižší hodnotu než auto. I veřejná doprava je vytlačována ve prospěch aut. A v krajině už s chodcem nepočítá nikdo. V létě, když chodíme po výletech po značených stezkách KČT, které jsou občas vedeny po silnicích III. i II. tříd, tak je to občas o hubu. Maximální povolená rychlost 90 km/h je chápána jako minimální – jakoby na ni řidiči měli právní nárok – opět je možno poukázat na probíhající zimní období, kdy si šoféři myslí, že ty díry je lepší “přeletět”. Na špatný stav železniční infrastruktury si nestěžuje nikdo.

    Osobně raději přecházím po přechodu, ale razantně. Nesmí se otálet příliš dlouho, protože pak si řidiči myslí, že je pouštím. Nevstupuju samozřejmě pod bezprostředně projíždějící vozidla, ale pro ta, která mají možnost zastavit, dělám výstražný krok z obrubníku – a jsem připraven uskočit zpět na chodník. Je to dost adrenalinový sport, doufám, že nepříjdu o zdraví. Ale jak už jsem popsal výše, chodci jsou jak lovná zvěř. Vozidla veřejné dopravy pouštím vždy.

    Co se týče bezbariérovosti dopravních staveb a dalších, to je kapitola sama pro sebe. Často i nové budovy jsou bezbariérové jen formálně, jen pro občasného vozíčkáře formou výtahu, někde vzadu. Ta bezbariérovost ale měla být pro všechny, protože pak je chůze komfortnější…

    Abych nekončil tak negativně, furt jsme na tom líp než v Bukurešti, to je nejdrsnější automěsto, ve kterém jsem kdy byl, to by bylo na nějakou studii.

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +7 (from 13 votes)
  • Napsal Pražan, 3. 3. 2011 @ 8:20

    Ačkoli je text v naprosté většině popisovaných skutečností pravdivý, bohužel vůbec neupozorňuje ani na ty pozitivní kroky, k nimž v posledních letech došlo a působí tak značně nevyváženě, jakoby ve stylu jednostranného negativistického pohledu těch skutečných “militantních ekoteroristů”, kteří svým škarohlídstvím a vyhledáváním pouze špatných prvků na čemkoli v praxi škodí především všemu, co přitom označují jako žádoucí a lepší.
    “Inženýring lidských duší”, jak to nazývám já, samozřejmě do skutečně demokratické společnosti nepatří, ale aby se společnost chovala jako skutečně demokratická, museli by její příslušníci považovat za základní premisu svého života vzájemnou ohleduplnost, jež ovšem v ČR, bohužel, stále ještě ani zdaleka “není v módě” – a tak není správné pouze “plivat” na náhradní řešení, jimiž se kompetentní instituce či osoby pokoušejí dopady nedostatku vzájemné ohleduplnosti aspoň trochu zmenšit. Nádoby na tříděný odpad, umístěné u přechodů pro chodce, určitě zajišťují lepší rozhledové poměry, než tamtéž zaparkované podstatně vyšší osobní automobily, zasahující navíc často svými okraji až do prostoru přechodu, a například přehlížení ohromného množství náhrad původních obrubníků šikmým vydlážděním chodníků v prostoru přechodů až k vozovce, které za posledních cca 20 roků vzniklo (byť jde o spíše “nouzové” úpravy), také nesvědčí o příliš objektivním přístupu k popisu některých celospolečenských problémů. A jen mimochodem: v “zónách 30” platí podstatně mírnější podmínky než na běžných místních komunikacích i pro motoristy, takže právě tam třeba lze “bezbolestně” parkovat až těsně u přechodů pro chodce – že pravidla pro zastavení a stání na těch “rychlejších” komunikacích motoristé v ČR nedodržují a nikdo je za to neposkytuje, je zcela jiná záležitost: o tom přitom v textu není ostatně také ani slovo …
    Závěrem jen zopakuji: prvotní musí být vzájemná ohleduplnost co největšího počtu lidí, protože tu totiž nelze žádným technickým či legislativním opatřením nikdy úplně nahradit – a co a jak presentují různí pisálkové v médiích, to sice “moderní” společnost rozhodujícím způsobem ovlivňuje, ale ani to samo o sobě tu vzájemnou ohleduplnost stejně nenahradí ani “nevyrobí”.

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +6 (from 8 votes)
  • Napsal Markéta Fillerová, 3. 3. 2011 @ 9:18

    Děkuji za upozornění, článek opravdu není zcela objektivní. Jedná se totiž o fejeton – a ten má být velice subjektivní (http://cs.wikipedia.org/wiki/Fejeton). Ohledně výběru mezi odpadkovým kontejnerem a autem – dávám přednost autu. Měřím cca 157 cm (když se hodně narovnám) a jsem rozhodně menší, než kontejnery u nás na sídlišti. U auta se mohu podívat nouzově skrz. A to se bavíme o normálním stojícím člověku. Co takový invalida na vozíku? Ten neuvidí (a hlavně není viděn) ani v jednom případě.

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: +3 (from 9 votes)
  • Napsal -FN-, 3. 3. 2011 @ 12:43

    Krásný a pravdivý článek. Byť se dějí i kladné věci, nemyslím si, že by nebylo od věci upozornit na ty záporné. Kupříkladu zrušení části přechodů v křižovatkách po zavedení přednosti chodců mě rozhodně nepřiměje obcházet obří křižovatky a prodlužovat si cestu. Občas také přecházím na červenou ve Dvorcích, kde sice hezky zavedli přednost pro tramvaje, ale jaksi pozapomněli na přestupující z autobusů, jimž se často nezdaří ani během tří minut nárokovat volno k přístupu na zastávku tramvaje (pro obranu před případnou pokutou lze též přejít na bývalém přechodu ke vzdálenějšími konci ostrůvku. Totéž platí o náhradě přechodů podchody, některé ulice snad nejsou pro lidi. Potěšení ve mně naopak vzbuzuje obnova přechodů v těchto místech. Dokud bude platit “automobil nade vše”, nebude asi úplná vzájemná ohleduplnost, obávám se, možná. Útlak ze strany silnějšího vždy vedl a povede k úskokům slabších.

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +2 (from 4 votes)
  • Napsal Lukáš Pokorný, 3. 3. 2011 @ 14:11

    Zcela trefná je fotka Sokolovské ulice u Galerie Fénix. To je místo, kde vždy narazím na několik přebíhajících chodců. Stačilo by přitom snížit rychlost na 30 Km/h vytvořit u tramvajové zastávky ostrůvky (oříznutím zbytečně širokého chodníku) a u Galerie Fénix vytvořit obdobným způsobem ostrůvky, pro přechod mezi tramvajovým pásem a vozovkou pro auta.

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +4 (from 4 votes)
  • Napsal Busman, 3. 3. 2011 @ 17:13

    Pražan:

    S tou ohleduplností souhlasím s výhradou. Bohužel, člověk ze své přirozenosti ohleduplný není. Kdyby byl, nebylo by všeobjímající přikázání Miluj bližního svého třeba. Ani přikázání boží nestačilo a člověk, aby mohl žít ve společnosti, si musel vytvořit světské zákony stanovující povinnosti a práva. A o to mi jde. Kdyby právo bylo dodržováno, kdyby si každý zametl před svým prahem a

    – zabezpečil svůj majetek, tedy města udržovala chodníky, tj. veřejně přístupné komunikace, v řádném stavu a vlastníci domů se postarali o krápníky, co jim visí ze střechy (ano, majetek je především starost, v tomhle mají nemajetní opravdovou výhodu),

    – kdyby se dodržovaly dopravní předpisy – zejména ohledně parkování (nejen zákazy stání a zastavení, ale také předepsané vzdálenosti od křižovatek, přechodů, zastávek, protilehlého okraje vozovky, zákaz parkování na chodnících atp.) a rychlosti ve smyslu přizpůsobení povaze a stavu vozovky při nepřekročení max. povolených hodnot,

    – kdyby se územní plány neměnily dle potřeby a rozvojové materiály v oblasti podpory veřejné dopravy by v porovnání s faktickou podporou rozvoje IAD nebyly pouhou snůškou pěkných frází,

    tak by toho “inženýringu lidských duší” nebylo třeba.

    Jenže člověk, zejména ten český, je natolik neohleduplný, že vyžaduje pouze svoje “právo” a na své “povinnosti” již poněkud zapomíná. Z bodového systému, úspěšně fungujícího v mnoha západních zemích, má český člověk, podporován politiky a médii – např. kampaň Rádia Impuls (za účelem zvýšení volebních preferencí a poslechovosti), akorát tak srandu.

    Pak se tedy lidské duše musí kultivovat represí, tedy vymhatelností práva. Pokud je tohle ekoterorismus, pak se k němu hrdě hlásím.

    🙂

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +3 (from 7 votes)
  • Napsal tadeas, 3. 3. 2011 @ 23:08

    Fejeton by měl být vtipný, což článek není ani trochu, proto působí hodně nevyváženě.

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: -2 (from 6 votes)

Odkazy k příspěveku

RSS komentářů k tomuto příspěvku | Zpětný odkaz

Děkujeme za komentář

*