Jediný trolejbus provozu Dobropolje

„Ja, ja, ja, tak to budě, něrobime špase, na Ostravsku buděm rubať jako na Donbase,“ zpívá Jarek Nohavica v jeho Ostravské častušce. Dlouho jsem si tento kraj nedovedl představit. Až teď kamarád přivezl nějaké fotky a poznatky ze služební cesty, právě po bájném Donbase, který se nachází v jihovýchodní oblasti Ukrajiny, se kterými se s vámi podělím.

Hornické město Dobropolje patří do Doněcké oblasti takzvané Donbasské pánve na východní Ukrajině. Podle statistik má něco přes 30 tisíc obyvatel a podle fandovských kuloárů by se mělo jednat o nejmenší město na světě s trolejbusovým provozem a nejmenší trolejbusový provoz na světě vůbec, s údajným zápisem v Guinessově knize rekordů.

Tomu tak ale není. Jednak české Mariánské Lázně mají cca 13 tisíc obyvatel a pokud uvážíme, že lázeňští hosté, turisté, studenti a zaměstnanci zvýší počet lidí ve městě o 100%, stále jsou menším sídlem jak Dobropolje, navíc ani síť není a nikdy nebyla nejmenší. V Uglegorsku, který se nachází též v Doněcké oblasti, byla síť ještě menší 5,5 km, dnes měří 5,2 km, zatímco dobropolská trolejbusová síť měřila 8,1 km, má dnes sice pouhých 5 km, ovšem ještě menší provoz je ve švédské Landskroně, kde od roku 2003 jezdí trolejbusy na síti o délce pouhé 3 km. Jak v Dobropolje, tak v Uglegorsku mají ve stavu pouze jeden provozuschopný trolejbus ZIU, v Landskroně mají trolejbusy 3 (Trollino).

Trolejbusy v Dobropolje začali jezdit jako druhém městě v Doněcké oblasti, v roce 1968. Až do počátku 90. let byly v provozu dvě linky, na které bylo nasazováno 10 trolejbusů, které byly průběžně obměňovány. Ovšem s koncem Sovětského svazu přišel strmý pád hospodářství a dříve prominentní oblast se propadla do hluboké hospodářské recese. V roce 1997 podnik zakoupil poslední trolejbus. Jednalo se o vůz typu JUMZ T2, který však měl neustálé technické problémy, až byl odstaven a kanibalizován na náhradní díly. Jestli se jednalo doopravdy o tak nekvalitní vozidla mladého postsovětského hospodářství, či o neschopnost údržby modernějších strojů (popřípadě o kombinaci obojího) nechci hodnotit, protože o tom nemám dostatečně ověřené informace.

Výsledkem bylo, že trolejbusový systém umíral a vzhledem k tomu, že patřil (stejně tak jako mnoho jiných zdejších provozů) místním „uhlobaronům“, v roce 2008 se zdál osud dobropolských trolejbusů nadobro zpečetěn. Ovšem mnoho místních lidí si uvědomilo, že z bývalé slávy hornického města zde už zbyl „jen ten trolejbus“ a začala snaha o jeho udržení. Ano, je to přesně to, čemu se říká městotvorný prvek, či chceme-li viditelnost sítě (visibility of network), či laicky řečeno tradice, symbol města. Výsledkem bylo, že byl v dubnu 2009 založen městský dopravní podnik Добропольский городской транспорт, který vlastní jeden trolejbus, trolejbusovou síť, vozovnu, měnírnu a dva midibusy. Zaměstnává celkem 28 lidí, mimo jiné 4 pracovníky údržby vozidel a vrchního vedení, 4 pracovníky obsluhy měnírny (v měnírně, která napájí jeden trolejbus, je nepřetržitá 24 hodinová služba), 3 řidiče trolejbusu, 4 řidiče autobusu, 8 průvodčích a 5 šéfů. Na uklízečku pravděpodobně nezbylo, protože vzhled vozidel je, jak patrno z fotek, otřesný.

V dopravním podniku údajně pracují lidé z fandovství k městu a k trolejbusům, do budoucna se předpokládá nákup nového vozidla (v úvahu může přijít i pořízení zánovního vozidla, např. Kyjev koncem března 2010 odsouhlasil symbolický prodej 5 trolejbusů právě do Doněcké oblasti). O tom zda bude zprovozněna linka 2, kde byl zastaven provoz v 90. letech se zatím spekuluje, informace jsou nekonzistentní.

Závěrem bych mohl napsat konec dobrý, všechno dobré, ale není tomu tak. Jak i z článku vyznívá, Donbas zažívá asi nejkrušnější chvíle posledních staletí své existence. Toto se pravděpodobně odráží ve všech činnostech. Jak známo, peníze jsou sice až v první řadě, ale ne vše je o penězích, mnoho věcí je o vůli. Ta zde byla na jednu stranu projevena v nebývalém množství a to v záchraně z pohledu materialisty nepotřebného a zbytečného provozu. Ano, odpovědní si uvědomili, že to, co je primárně ekonomický nesmysl, může pomoci s nadsázkou řečeno v lokálním vlastenectví, což může přinést ovoce. Ale podívejme se na trolejbus, na konkrétní vozidlo. Jistě, nejsou finance na náhradní díly, díly často možná nejsou vůbec. To lze pochopit. Ale proč je trolejbus, symbol města tak špinavý? Lze pochopit i dřevěné sedačky v interieru, ale proč jsou prkna nakřivo? Opravdu to je jen nedostatkem peněz, když údajní fandové své práce jí takto vykonávají? Na to nechť si odpoví každý sám, popřípadě nechť odpoví ten, kdo zná místní podmínky.

A ještě jedna informace závěrem: V pondělí 29.3.2010 vydaly agentury zprávu, že byl zastaven provoz trolejbusů a tramvají ve městě Gorlivka, což je asi 18 km západně od Uglegorsku. Důvodem k zastavení provozu bylo dlouhodobé neplacení za odebranou elektřinu. To, jestli se v tomto městě ještě veřejná doprava někdy opět rozjede, není v současné době známo. Ovšem největším paradoxem všeho je, že kamarád při své cestě navštívil i Gorlivku, na jejíž adresu se vyjadřoval, že se jednalo o jediné město z jeho cesty, kde vše tak nějak rozumně fungovalo. Vzhledem k tomu, že se se jedná o zprávy staré několik dnů a týdnů, tak odhadovat vývoj situace je opravdu nad možnosti tohoto webu …

Aktualizováno

• 15.3.2011 byl provoz v Dobropolje uzavřen
• 15.1.2012 byla ukončena likvidace vrchního vedení v celém bývalém trolejbusovém provozu
• Do nedalekého Uglegorsku byly 29.4.2012 z Doněcku dodány dva zánovní trolejbusy JUMZ T2, z nichž jeden již zničili a druhý stále jezdí
• V Gorlivce se i přes dílčí problémy jezdí

Related Images: