Horský hotel

Státní organizace Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) je veřejnosti prezentována jako spasitel české železnice, která udržuje, opravuje, rozvíjí a modernizuje železniční infrastrukturu. Události z poslední doby ale čím dál tím více poukazují na skutečnost, že je tomu právě naopak – že se SŽDC stává skutečným škůdcem železniční dopravy v České republice.

Nejen široká veřejnost, ale ani většina uživatelů železnice si toto vůbec neuvědomuje a dokonce si to nepřipouští ani vláčkomilové (tzv. šotouši). Mnozí z nich neustále jásají nad každým kouskem opravené trati s novým štěrkem, novými nástupišti (ve výšce 550 milimetrů nad temenem kolejnice) osazenými novým osvětlením a rozhlasem, a to často za cenu mnoha kilometrů naprosto zbytečných protihlukových stěn, složitých „bezbarierových“ podchodů na nová nástupiště a proinvestovaných miliard. Zcela uzavřené nádražní budovy (bez jakékoliv náhradní čekárny), jsou pak krutou daní za dálkové řízení dopravy.

V následující parafrázi, jak se SŽDC stará o svůj majetek, se ale nebudu věnovat ani předraženým železničním koridorům, ani mnohým neefektivním modernizacím železniční sítě, ale zaměřím se pouze na segment regionálních tratí – v poslední době v médiích často skloňované téma.

Správa hotelových ubytovacích zařízení

Pro jednoduší pochopení přístupu Správy železniční dopravní cesty k údržbě a provozování regionálních drah si dovolím rozhodnutí či argumenty SŽDC demonstrativně parafrázovat na příkladu horských turistických chat či hotelů – jak by o tento majetek bylo pečováno podle receptu SŽDC.

Pro tento účel si nyní představme, že téměř všechny hotely i chaty by u nás zůstaly v majetku státu, který by je převedl pod nově vytvořenou státní organizaci Správa hotelových ubytovacích zařízení. Ta by měla zajišťovat údržbu a modernizaci svěřeného majetků. Provoz těchto ubytovacích zařízení by pak v drtivé většině zajišťovala státem vlastněná akciová společnost České hotely.

Rušení horských chat a hotelů

Jednoho dne se Správa hotelových ubytovacích zařízení rozhodla, že musí veřejnosti za každou cenu ukázat, jak umí šetřit. Cílem je odvést pozornost od předražených či neefektivních investic do velkých pětihvězdičkových hotelů v krajských městech, kde se bez výrazného efektu proinvestovaly miliardy. Na řadu tak přišlo rušení horských hotelů a chat, které jsou medializovány jako údajně nejvíce prodělečné.

Z hlav pomazaných nakonec vypadlo kriterium, že musí být zrušeny všechny horské chaty a hotely, ze kterých se ročně nevybere nájem alespoň jeden milion korun. A podle vedení Správy hotelových ubytovacích zařízení je potřeba tyto chaty a hotely zrušit. Tedy opustit, neudržovat a nechat chátrat. O tom, že jednou bude muset někdo zaplatit nemalé prostředky za bourání těchto staveb, se již ale nemluví. Stejně tak jako se nemluví o tom, že případná oprava zchátralého hotelu si po letech vyžádá několikanásobně vyšší finanční náklady, než jeho pravidelná údržba.

Z původně padesáti hotelů a chat, které nesplňovaly ono „milionové“ kriterium, je nakonec vybrána asi polovina. Hlavním cílem je tedy nakonec zrušit alespoň všechny chaty, které nejsou provozovány celoročně.

Rozhodnutí o rušení horských chat a hotelů měl podpořit další materiál. Akciová společnost České hotely zveřejnila své sčítání návštěvníků chat, které bylo opravdu čistě náhodou realizováno v listopadu. A tak není divu, že počty ubytovaných hostů v tomto období vycházejí na většině chat určených ke zrušení v průměru na 2 až 3 lidi za noc. U chat provozovaných jen sezónně se proto v přehledné tabulce zcela logicky objevuje „čistá“ nula. Tento materiál Správa hotelových ubytovacích zařízení také zasílá na Ministerstvo turistiky, na jehož základě pak bývalý pan ministr turistiky prohlásil do medií, že tito lidé by se vešli do stanu, a proto pro těchto pár jedinců, kteří přijedou do hor, není potřeba za drahé peníze udržovat chatu nebo dokonce hotel! Takový luxus si státní kasa nemůže dovolit.

Přesto, že se objeví protesty místních obcí, že jsou pro ně tyto hotely a chaty nutné pro rozvoj turistického ruchu i celého regionu, Správa hotelových ubytovacích zařízení si stojí za svým – horské chaty jsou prodělečné a proto je potřeba se jich zbavit za každou cenu! Přesto, že bourání hotelů a chat bude stát stovky miliónů korun, jde tato organizace tvrdě za svým cílem.

Na ředitelství Správy hotelových ubytovacích zařízení jsou dokonce tak osvíceni, že neuvažují ani o zvýšení nájmů tak, aby pokryl náklady na údržbu. Ale ani o převedení hotelů a chat do majetků obcí či soukromým vlastníkům. Důvod je naprosto jednoduchý – obec či soukromý vlastník by mohl hotel začít udržovat výrazně levněji a tím by se přímo ukázalo na nehospodárnost celé organizace.

Další paradox je u zchátralých hotelů a chat, které má Správa hotelových ubytovacích zařízení ze zákona udržovat v provozuschopném stavu. Tvrdí, že údržba hotelu stojí několik milionů korun ročně, přitom turisté, kteří jdou kolem, vidí jen zchátralou budovu, rozbité okna a na okraji střechy z okapu rostoucí čtyřmetrovou břízu.
A to i přes každoroční příspěvek ze Státního fondu ubytovací infrastruktury na údržbu a opravy hotelů a chat ve výši 7,4 miliardy korun a dále na investice na přestavby stávajících velkých pětihvězdičkových hotelů v krajských městech ve výši přes dvacet miliard korun.

Tyto finance zatím vystačí jen na lehkou údržbu, protože nátěr jednoho okna vyjde na sto tisíc korun. Kvůli těmto investicím se mnohdy musí odložit rekonstrukce střechy za padesát miliónů.

Ale protože je nutné dokázat veřejnosti, že i Správa hotelových ubytovacích zařízení umí šetřit. Tak bylo v době komunálních voleb zahájeno správní řízení na zrušení několika chat a hotelů, které bylo vyvěšeno na úřední desce ministerstva turistky.

Nyní již ministerstvo turistky rozhodlo o zrušení první horské chaty v Jeseníkách, ale místní obce toto rozhodnutí již napadly a věří v zachování této horské chaty.

Na závěr je potřeba dodat, že veškeré události jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě neúmyslná a náhodná.

Related Images: