Šenovka před privatizací 2008

V posledních měsících se na tomto webu zejména ze strany KPL, které s Kamenickým Šenovem má společný jen pozitivní vztah ke KŽC, dme vlna nespokojenosti s tím, že se stát jako vlastník rozhodl určitým způsobem disponovat s vybranými lokálkami. V tuto chvíli bych s dovolením laskavého čtenáře pominul detailní obsah „boje“ za lokálky a věnoval bych se spíše způsobu, kterým je „boj“ veden, a jeho možnými dopady.

Ne náhodou zvolil u příležitosti 28.října prezident našeho státečku za téma zamyšlení dříve nevídaný způsob vedení politického boje – stupňování sociálního napětí. Tuto formu, v poslední době hojně používanou médii, která za každou cenu potřebují udržet nebo zvýšit náklad/sledovanost, postupně začíná používat vlastně každý, kdo na to má trochu žaludek, a předpokládá z  toho nějaký zisk. Nespokojených nebo těch, kterým ve společnosti něco konkrétního nebo někdo konkrétní vadí, je spoustu, tak proč nechytit vlnu a nevyvézt se na ní tam, kam je mi libo. Může toto hrocení ale přinést nějaký zvrat i ve věci rušených lokálek?

Situace je přehledná. Vlastník označil něco jako zbytné a rozhodl se, že to prodá, což je jeho svaté právo. Vzhledem k tomu, že jde o veřejný majetek, upřesnil, že to v souladu s legislativou nelze prodat za méně než za odhadní cenu nebo za vyšší cenu nabídnutou, bude-li o koupi více zájemců. Jde mu o to, aby nemusel platit provozní náklady majetku, který mu leží ladem, a udržovat jej (zejména jej chránit před vandalismem a zloději – viz Šenovka, kde to vlastník z jara úplně nezvládal) v provozním stavu pro případ, že by se někdo náhodou chtěl projet. Zbytek sporného včetně disponování s dráhou řeší zákon o drahách.

Pokud by šlo o soukromého vlastníka, který má současně s nulou na kontě i byt/domek, který nevyužívá a který díky vysokým provozním nákladům a nulové poptávce po pronájmu chce prodat, všichni by měli pro snahu o prodej (a rozhodně ne darování někomu, kdo by v bytě/domku rád bydlel) pochopení. Problém je, že jde o dráhu, ke které má z neznámého důvodu kdosi platonický vztah, kvůli kterému trvá na tom, aby vlastník neprodával a na svůj vrub pokud možno stav ještě zlepšoval. Ten někdo nemá zájem dráhu koupit a držet v lepším než současném stavu. Dobře ví, že to ekonomicky bez velkých osobních obětí skupiny lidí, kteří to potáhnou jako v Zubrnicích a v podobných lokalitách, není možné dlouhodobě udržet. Ani s podporou obcí, které mají představu, že by tak možná dvakrát třikrát do roka přispěly na motorák na pouť v rámci podpory cestovního ruchu – místní daňové poplatníky přeci podpora dráhy nezajímá. Boj o záchranu lokálek si tedy kdosi představuje tak, že z věci udělá politický problém.

Budou-li lokálky problémem politickým, je pravděpodobné, že se tématu dříve nebo později chytne opozice, aby prokázala neschopnost vládnoucí garnitury. Dopadne-li to dobře z pohledu platonika, dráha se nezruší a stát bude její veselé chátrání financovat i nadále. Paráda, jenže věc má háček. Peníze na údržbu infrastruktury nikdo nenavýší, a tak se bude pokračovat jako dosud s tím, že každá koruna vynaložená do lokálek, které nebyly zrušeny, bude ušetřena na údržbě lokálek provozovaných. Tím se i na těchto blíží stav, kdy vinou nedostatečné údržby a nedostatků prostředků na generální opravu padnou i tyto. Zachránce získá nezrušením lokálek body a bude dále politizovat, ale na generální opravy všech lokálek peníze nesežene. Bude-li vlivným, bude ho to stát hlavu, protože se ti, kteří jej podporovali a vynesli, utlučou. Opravdu tak něco zachrání?

Nabízí se paralela. Spousta lidí kolem železnice je dnes proti úsporám lidí ve stanicích nasazením elektronických zařízení. Trošku proto, že přijdou o práci, protože na CDP/RDP bude potřeba desetina, trošku proto, že už to nebude jako dřív a s úsporami jsou spojené potenciální problémy jako zamčená nebo netopená čekárna, absence člověka na seřvání (reproduktoru si nepostěžujete) a spol. I v tomhle případě je to o tom samém. O tom, že zařízení po tom, co z platů lidí uhradí své náklady, přinese úspory prostředků, které budou moci být nasměrovány do údržby. Budeme-li proti hledání úspor, které by mohly být využity pro zmírnění zadlužování tratí nedostatečnou údržbou, přežijeme pár let ve stavu, který se nám celkem líbí, ale pak přijde konec, který bude daleko drsnější. Nepadne jen pár lokálek, které nikdo nepoužívá, protože je koncepce krajů (existuje-li) jiná, padnou všechny, na kterých nebude myslitelná generální oprava.

Sedět nečinně asi není nutné a ani vhodné. Něco udělat pro záchranu některých z těch lokálek na zrušení (a tím i většiny ostatních, na které budou prostředky přesměrovány) se dá. V této chvíli to ale vidím, spíše než v boji klávesnicí, datovou schránkou a na poli soudním, v úrovni vypracování konkrétního a velmi střízlivého záměru provozování jedné konkrétní rušené lokálky a v jednání o podpoře místními firmami a místní samosprávou. Veřejně ale na tomto co vím nikdo nepracuje, protože by to byla brutální dřina a oběť osobního života vyžadující podstatně větší angažování.

Šenovka byla prodána za cca 600 tisíc Kč.  Je problém obdobnou částku sehnat sbírkou a následně podáváním grantů a provozováním dopravy a podpůrných aktivit na lokálce získat prostředky potřebné pro údržbu, která trati dá deset patnáct let (jako dostala Šenovka za jiného KPL) a převede ji z krize do doby, kdy snad bude lépe z hlediska ekonomiky možné sehnat pro projekt partnery, kteří  se budou moci podílet na větších opravách?

Můj osobní závěr? Najde-li se vhodný reálný projekt záchrany lokálky formou jejího odkoupení, rád na druhý konec republiky přispěji alespoň finančně přesměrováním poloviny toho, čímž standardně ročně přispívám na sympatické projekty OS (cca polovina měsíčního příjmu ročně). Podporovat někoho, kdo „dělá politiku“ a sbírá na právníka, aby dotlačil stát k něčemu, co je dlouhodobě neudržitelný nesmysl, mi přijde kontraproduktivní.

Related Images: