Jak je na tom železnice v Dolomitech?

Strávil jsem necelý týden v italských Dolomitech. Ač bylo účelem zájezdu pořádně se odrovnat na běžkách, stejně jsem se nemohl ubránit vnímání okolního dopravního dění. Příspěvek je především o tom, jak se jeden z výletů nečekaně změnil v procházku po zrušené trati.

Excelentně upravená běžecká stopa (či v létě cyklostezka) vedoucí alpským údolím z Toblachu do Cortiny d´Ampezzo měla velmi mírný sklon. Ona cesta nějak podezřele často křížila silnici. Občas se objevily pilíře zbylé po mostech. Objevil jsem i dvě budovy podezřele připomínající nádraží. Úzkorozchodná železnice zjevně podobná Tatranským električkám zde fungovala do roku 1962.

Trať dlouhá celkem 65 km velmi přispěla ke společenskému a turistickému rozvoji oblasti. Já jsem projel pouhých 20 km z Toblachu do sedla Cimabanche. Nejdřív šlo o parní trakci, v roce 1929 došlo kvůli nárůstu cestujících k elektrifikaci. Nové elektrické vlaky nabízely turistům a obyvatelům lepší a čistší jízdu. Ve třicátých letech byla trať hodnocená dokonce jako nejlepší úzkokolejka v Itálii.

Snesený most přes horskou bystřinu.

Ač hrála důležitou roli při Olympiádě v Cortině v roce 1956, o několik let později bylo rozhodnuto o zrušení a nahrazení autobusy. Zřejmě cílené podinvestování způsobilo špatný technický stav a ten zas nehody. Svou roli jistě hrálo i rozšiřování silnice. Politické a ekonomické důvody tedy překřičely kulturní a turistický význam dráhy.

Myslím si, že zdravý rozum by zrušení této železnice s ohromným turistickým potenciálem nepřipustil. Jsem si téměř jistý, že i v tomto případě byl upozaděn zájem veřejnosti na úkor jistých zájmových skupin. Dnes mezi Cortinou a Toblachem jezdí po hodinách autobusy. Spolu s nimi na silnici mimochodem spoustu aut a kamionů.

Nevím kolik jiných tratí v okolních údolích i v celé Itálii bylo zrušeno, ale vypadá to, že hodně. Hlubokým údolím se z Innsbrucku do Itálie přes Brennerský průsmyk proplétá dálnice, která vede povětšinou po estakádách a v tunelech. Nemálo kamionů by jistě mohlo jezdit po hlavní železnici, která tam zbyla. Na dálnici se alespoň platí mýtné a to znovu za každou jízdu a i osobní auta. V tomto Česko trochu zaspalo. Mnoho nových tunelů se staví na vedlejších silnicích. Tam je to kvůli bezpečnosti a zvyšujícím se intenzitám potřebné, protože staré silnice jsou křivolaké. Jenže automobil se zjevně stává hlavním prostředkem dopravy jak místních tak turistů. K tomu by dříve nezrušené vlaky a dnes posílené autobusy mohly pomoci. Alespoň tak to na mě působilo, když jsem pod lanovkou do horského střediska viděl zaparkované stovky aut.

Okolo dvacetitisícového Brixenu vede ona dálnice, ale pro silnici první třídy vedoucí stejným údolím se stejně staví tunelový obchvat. Město bylo totiž auty přímo přeteklé. Na první pohled mi tam přišel nedoceněný význam MHD. Zjevně tam skoro žádnou nemají. A cyklisté se mísili s chodci na chodnících. Co by na to řekl Karel Havlíček Borovský? Asi by se divil, že Italové jezdí auty přece jen rychleji než Rakušáci. Celá oblast totiž dříve patřila Rakousku.

Celá oblast je dle mého soudu založena na automobilové dopravě víc než je zdrávo.

Vraťme se ještě k těm zrušeným železnicím. Případné zrušení by se mělo doopravdy promýšlet do všech důsledků. Jestli železnice přece jen nenapomáhá rozvoji regionu. Jestli náhodou několikanásobek toho co „ušetříme“ za přerušení provozu vlaků nezaplatíme za rozvoj silnic, eliminování škod na životním prostředí a sociální dávky – protože nefunkční veřejná doprava nedopraví lidi do práce. Co se cyklostezek na opuštěných železničních tělesech týče – nejsem proti, pokud je trať již bohužel z blbosti zrušená. Zrušení tratě se však nesmí ospravedlňovat tím, že místo ní vznikne cyklostezka.

Loni v zimě jsem absolvoval krásný výlet z Harrachova do Jakuszyc – dnes fandím obnovené železnici. S hořkým pocitem pojedu letos v létě na kole po nové cyklostezce nahrazující starou trať u Sázavy u Žďáru. A „nejlepším“ příkladem je cyklostezka starým žižkovským tunelem v Praze, která stále není legálně otevřená. Takže prosím, nechci další cyklostezky místo kolejí, kde se mají prohánět vlaky. Chci cyklostezky a hlavně cyklopruhy ve městě, kde by se nemělo prohánět tolik aut.

Více fotografií z Dolomit jsem dal do své fotogalerie na rajčeti.