Jediný vlak denně v Hranicích

Městečko Hranice s přibližně dvěma tisíci obyvateli leží v nejsevernější části ašského výběžku a je obkolopeno ze tří stran Německem. Je konečnou železniční tratě č. 148 z Chebu a Aše. V současné době sem po trati ale jede jen jeden pár vlaků denně.

Železnice z Aše až na úplný okaj Čech do Hranic dlouhá 14 km byla vystavěna v letech 1884 – 1885. Provoz na trati byl zahájen dne 26. září 1885. Trať odbočovala v Aši z hlavní tratě od Chebu do německého Selbu a od počátku měl její provoz spíše lokální charakter. Původní nádraží v Hranicích ale stálo asi o 400 metrů blíže směrem na Cheb, na současné místo se přesunulo až v letech 1904 – 1906, kdy byla dostavěna návazná trať z Hranic do německého Adorfu o délce 10,4 km. V této době jezdilo na trati sedm párů vlaků denně, z čehož tři jely až do Adorfu a ostatní končily v Hranicích. Železniční doprava zde byla v této době velmi využívána, mnoho místních obyvatel totiž jezdilo tratí za prací do Německa; přes hranice jezdily i pravidelné nákladní vlaky. 12. dubna 1945 ale projel po trati mezi Hranicemi a Adorfem poslední vlak – poté byl při náletu zničen most u Adorfu a doprava na trati od té doby již nebyla nikdy obnovena. Československé dráhy ale uváděly i neprovozovaný úsek tratě do Adorfu v jízdních řádech až do roku 1952. V 90. létech se obnovení provozu na trati z Hranic do Adorfu dožadovali zdejší lidé, nebyl na ně ale brán zřetel.

V současné době je provoz na 14 km dlouhé železnici z Aše do Hranic zajišťován pouze jedním jediným párem vlaků. Vlak do Hranic vyjíždí z Chebu kromě soboty v 15:26, v sobotu ve 14:23 a zpět z Hranic do Chebu v 16:41. Celou trasu Cheb – Hranice vlak urazí přibližně za hodinu. Tento jediný pár vlaků je tedy jediným způsobem, jak se vlakem dostat do Hranic a zároveň jedinou dopravní obsluhou železničních zastávek Aš předměstí, Štítary, Podhradí a Studánka, které jsou většinou položeny zcela jinde, než zastávky autobusu, který má za úkol po většinu dne obce mezi Aší a Hranicemi obsloužit. Přitom ještě během platnosti jízdního řádu 2005/2006 jezdily mezi Aší a Hranicemi 3 – 4 páry vlaků denně. A např. za jízdního řádu 1996/1997 to bylo denně dokonce 7 párů vlaků! Proč ale přišel v roce 2006 takový zvrat a Hranicko se ocitlo téměř bez železnice? Trať Aš – Hranice se totiž zřejmě kdesi znelíbila a původně na ni od změny jízdního řádu v prosinci 2006 neměl vyjet jediný osobní vlak. Nákadní doprava v současné době po trati také nejezdí, a tak by trať byla tímto rozhodnutím v podstatě vydána do záhuby. Město Hranice se ale v této době nevzdalo a proti rozhodnutí se vzbouřilo. Původní žádost města chtěla ponechat tři páry vlaků alespoň v některé dny. K tomu se ale Karlovarský kraj vyjádřil ve Čtvrté změně „Seznamu linek a spojů, tratí a vlaků zařazených do základní dopravní obslužnosti územního obvodu Karlovarského kraje pro rok 2006″ takto: „Město Hranice zaslalo požadavek na rozšíření dopravní obslužnosti na trati 148 Cheb – Hranice v Čechách. Jedná se o rozšíření provozu vlakových spojů č. 17202 a 17205 na pátek a neděli. Vzhledem ke stavu vyjednávání o uzavření smlouvy o závazku veřejné služby s dopravcem ČD, a.s. a související redukcí jízdních řádů, je jakékoliv další navyšování dopravního výkonu na úseku Aš – Hranice vyloučeno, dlouhodobá sledování navíc opakovaně svědčí o neuspokojivém využití spojů, které lze za dostatečné označit jen v ojedinělých případech.“ (www.kr-karlovarsky.cz) Konečná varianta byla tedy zachování jednoho páru vlaků denně – aneb podle pravidla „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. A takový stav trvá dodnes. Kolem tohoto stavu bychom se mohli ptát na mnoho otázek – např. zda je jeden vlak vůbec základní dopravní obslužnost. Samozřejmě – máme autobusy jedoucí souběžně s tratí a jezdící mnohokrát častěji než vlak. Neměl by ale v takovémto případě být spíše vlak tou základní linkou a autobus pouze doplňkem? Ve zprávě se sice píše cosi „o nízkém počtu cestujících a malém využití spojů“ – ale otázku proč tomu tak je, si určitě nikdo nepoložil. Ono totiž logicky vyplývá – čím lepší nabídka, tím větší využití. Čím více spojů by tedy bylo nabídnuto, tím více cestujících by se rozhodlo pro cestu vlakem. Nikdo ale nebude čekat na tři spoje za den – individuální doprava pak samozřejmě vyhrává, neboť jede hned.

Hranickou lokálku jsem osobně navštívil již několikrát, a to i za současného stavu, kdy jede jeden spoj za den. A byl jsem mile překvapen, kolik cestujích vlak využilo. Přestože byla sobota večer – čas, kdy teoreticky cestuje nejméně lidí – vlakem z Hranic a ze Studánky jelo minimálně 10 lidí. A ani když jsem po trati jel v době, kdy ještě jezdilo za den několik párů vlaků, nejel vlak prázdný. Trať tedy nepadla díky nezájmu cestujících, ale jen díky rozhodnutí několika lidí, kteří zřejmě po trati v životě nejeli a možná ani neví, kde přesně Hranice leží. Ale takový je dnes bohužel osud více tratí.

Toto bylo jen malé zamyšlení nad železnicí, kde ještě před několika lety vládl čirý ruch a dnes by se dala zapsat na seznam ohrožených tratí. Vždyť ve stavu, kdy je v jízdním řádu jen jeden pár spojů, už stačí jen jednou škrtnout a vlaky v Hranicích by zůstaly jen ve vzpomínkách. To by ale určitě byla velká škoda! Popřejme proto trati spíše budoucnost lepší než je současnost a doufejme, že jednou budou vlaky na hranické trati vozit opět mnoho spokojených cestujících!

Related Images: