Začátkem listopadu 2008 jsem navštívil Venezuelu. Součástí 12 denního pobytu na ostrově Isla Margarita byl i 3 denní výlet do delty řeky Orinoko a Národního parku Canaima.

Venezuela, oficiálním názvem Bolívarovská republika Venezuela (španělsky República Bolivariana de Venezuela), je federativní republika na severním pobřeží Jižní Ameriky při pobřeží Karibského moře, v tropech severně od rovníku. Skládá se zpevninské části a mnoha malých ostrovů v Karibském moři. Sousedí na západě s Kolumbií, na jihu s Brazílií, a na východě s Guyanou, na jejíž západní polovinu si Venezuela činí nárok. Poněkud severněji pak leží Trinidad a Tobago, Grenada,Curaçao, Bonaire a Aruba. Počet obyvatel přesáhl v roce 2008 26 milionů. Hlavním městem je Caracas. Úředním jazykem je španělština. Nejvíce lidí se hlásí ke katolické církvi.

Naše putování začalo druhý den, kdy jsme po přespání v hotelu v hlavním městě ostrova Isla Margarita Portlamar, kam jsme přiletěli s ČSA z ČR, nastoupili na Letišti do Cessny. Je to malé letadélko, kam se vejde max 10 lidí a dva piloti. Také objem zavazadel byl omezen na 10 kg, takže část zůstala v hotelu, a byla pak dopravena do pobytové destinace na Isla Margarita.

Let Cesnou s ostrova Isla Margarita na pevninskou část Venezuely dne 1.11.2008

Po půlhodinovém přeletu na pevninu a dvouapůlhodinové cestě autobusem do malého přístavu, jsme pak cestovali další dvě hodiny na člunu do Venezuelské džungle, kde jsme přenocovali. Po cestě bylo zajímavé vidět velké plochy půdy, na které se pásl dobytek a které nebyly vůbec zastavěny. Je to z toho důvodu, že ropa je velmi blízko povrchu a jakékoliv objevení nového naleziště by znamenalo zabavení pozemku vládou. Take byli vidět plantáže borovice karibské, která se pěstuje na výrobu papíru. V džungli byli vidět opice a papoušci i hadi.

K večeru jsme jeli člunem lovit piraně, vykoupali se v Modré laguně na řece Morichal Largo a ulovili malého kajmana. Ten byl pak puštěn po prohlédnutí zpět Slunce vychází a zapadá v 6 hodin a zachvíli je úplná tma. Večer většinou s nějakou bouřkou.

Modrá laguna na řece Morichal Largo dne 1.11.2008 kolem 17:45

Po přenocování jsme druhý den vyrazili zpět k přístavu a k autobusu.

Plavba člunem po řece Morichal Largo ve venezuelské džungli dne 2.11.2008 ráno
Zde jsme si u místních indiánů z kmene Warao mohli koupit nějaké suvenýry. Zajímavé bylo, že i když žijí v dřevěných chatrčích na vodě, mají tam elektřinu. Hlavním dopravním prostředkem v této části Venezuely jsou čluny, kde indiáni přepravují po řece vše potřebné a čluny jsou využívány i k lovu. Je to z toho důvodu, že kolem je samá džungle.

Řeka Orinoko dne 2.11.2008 dopoledne

Po další dvouhodinové cestě jsme překročili po moderním mostě řeku Orinoko.

Přistávací dráha v Arecuně nedaleko NP Canaima dne 2.11.2008 odpoledne

a dojeli do města s názvem Puerto Ordaz. Zde jsme opět na letišti nasedli do Cessny, abychom po další hodince letu přistáli v Arecuně nedaleko NP Canaima.

Do Arecuny je možné se dostat letadlem nebo člunem. Široko daleko není žádná silnice ani železnice. Kousek je řeka Caroni, která teče národním parkem a po dlouhé cestě ústí do Orinoka.
Bylo přes 30°C a vlhko. Odpoledne jsme se vykoupali pod vodopádem a navštívili další indiánský kmen – Pemon a obdivovali krásu přírody.
Vodopád na řece Caroni dne 2.11.2008 odpoledne

Pionites melanocephalus - amazónek černotemenný

NP Canaima - nejstarší stolová hora (stáří cca několik miliónů let) dne 2.11.2008

Po další tropické noci, kdy jsme přenocovali v krásném srubu na kopečku v džungli nad řekou, jsme přeletěli do národního parku Canaima.

Mapa NP Canaima

NP Canaima se nachází na jihovýchodě Venezuely ve státě Bolívar. V roce 1994 ho prohlásilo Unesco Světovým dědictvím lidstva. Pro svojí velikost je to 6. největší přírodní park na světě. Na většině jeho území se nachází stolové hory, tzv. Tepui. Také se zde nachází nejvyšší vodopád na světě: Salto de Angel (978 m), který objevil v roce 1937 severoamerický pilot Jimmy Angel.

Po zaplacení vstupu jsme se ocitli uvnitř parku. Nejprve jsme počkali na další část účástníků, která přiletěla dalším letadlem neb zdůvodu náročného přistání mohla do letadla jen polovina účastníků.

Kromě letecké taxy jsme zaplatili vstup do parku 35 bolívarů a místní autobus nás odvezl do kempu, kde jsme odložili všechny věci kromě foťáků a obutí. Další cesta už byla jen v plavkách. Zase jsme se nalodili a místní indián nás odvezl k vodopádům. Řítící se vodní spousty nám opět připomněly, že na zemi snad neexistuje nic, co by se dalo srovnat s elementární silou vody. Když jsme digitálně zvěčnili vodopády ze všech stran, přesunuli se ke břehu a vydali se do džungle.

NP Canaima a vodopády El Hacha, v pozadí stolové hory dne 2.11.2008

Vodopády El Hacha v NP Canaima dne 2.11.2008

Cílem byly zase vodopády, ale tentokrát jsme je měli sledovat jaksi zezadu, zpoza skalního převisu, přes nějž padala voda.

Když jsme dorazili před vodopády, uložili jsme fotoaparáty do igelitového pytle a boty ponechali na místě. Jen v ponožkách, to prý tolik neklouže, jsme se vydali po kluzkých mokrých kamenech dál. Proudy vody houstly a sprcha se stávala až masáží. Přes nejnebezpečnější místo nás Alvaro převáděl za ruku, proud byl dost silný a nebylo vidět na krok. To bylo naštěstí jen několik metrů. Stačilo by prý jen o trochu málo víc vody a přejít by se už vůbec nedalo. Odměnou nám byl pobyt na skalách za vodopádem, fotky a výhled na řeku. Znovu jsme se přeplavili na lodi s indiánem u motoru na zádi a vynutili si alespoň pětiminutové vykoupání. Alvaro byl kupodivu trochu nervózní, snad aby nás proud nestrhl či abychom stihli oběd a odlet.
Do Cessny už jsme nastupovali jako ostřílení cestovatelé. Ta se s námi vznesla a už po několika minutách jsme mohli z oken popatřit slavné tepuís, stolové hory, které zůstaly z pravěku, ač krajina kolem se propadla o stovky až tisíce metrů. Mnohé vrcholy jsou dodnes nepřístupné a neprobádané, do určité oblasti na hranici s Brazílií není vůbec nikomu povolen přístup a zastavena byla i stavba dálnice protínající oblast. Nedá se vyloučit, že na vrcholcích přežívají tvorové, kteří jinde už dávno vyhynuli. Indiáni o tom vědí své.

Salto de Angel - Andělský vodopád, který objevil v roce 1937 americký pilot Jimmy Angel padá z výšky 978 m.

Stolové hory - Tepui

Zahlédli jsme i Andělský vodopád Salto Angel, ale pouze jeho horní část, protože letadlo letělo dost vysoko. Bylo pozdní odpoledne, část údolí už byla ve stínu, sestup do nižší hladiny byl možná nebezpečný. Prostě letadélko se posléze otočilo a zamířilo na St. Margaritu, kam jsme dorazili za pokročilého soumraku. Po fanfárách, které o Andělském vodopádu vytrubovaly prospekty, to bylo trochu zklamání, ale den byl natolik náročný, že to snadno přebolelo.

Na letišti nás čekal autobus a nový průvodce. Ukázalo se, že téměř každý pár z naší desítky bydlí v jiném hotelu na jiném konci, a tak rozvážení trvalo poněkud déle. V hotelu nás již čekala po příletu odložená hlavní zavazadla, počítali s námi. Tak začala pobytová část. Byl to zajímavý zážitek.

Pohled na Karibské moře z ostrova Isla Margarita dne 8.11.2008

Co se letecké dopravy pro turisty týká, tak ta byla omezena rozhodnutím prezidenta Cháveze. Takže leteckých spojů Cessnami je nedostatek na množství turistů a mají pevně stanovený JŘ. Například do Arecuny létá jednou denně. Počet cestujících je také omezen. Tomu se musel podřídit i program. Proto jsme také trochu více spěchali v NP Canaima, aby se to vše stihlo. Průvodkyně Oxana se již do letadla nevešla a letěla až druhý den. Nabouralo jí to program a se skupinou, druhý den na výlet musel někdo jiný. Zažila tam také pěknou tropickou bouřku a liják. Letištní taxy se platí na místě a v hotovosti, takže i s tím musí turista počítat včetně odletové taxy zpět do ČR.

Related Images: