Úno 22 2010

Přístupno pouze pro členy chipového klubu

pouze pro ty co mají

pouze pro ty, co mají

„Dobrý den, prosil bych jednu poštovní známku.“ Požádal jsem dnes trafikantku. „Ty nevedeme.“ „Ne?“ odvětil jsem s podivem… „NE!“ zpřísněla svůj už tak dost nepříjemný hlas důchodkyně v kukani. Pomyslel jsem si něco o vztahu zákazníka a prodávajícího, pak něco o tom, k čemu vlastně ty trafiky jsou, když tam nekoupím ani běžnou známku na dopis. Nicméně jsem se chlácholil, že to bude lepší a vyrazil na svou pouť za poštovní známkou do další trafiky, kterou jsem měl při cestě. Ta první sice byla v bezprostřední blízkosti schránky na dopisy, ale co, ke schránce to mám blízko i z domova, tak ten dopis kdyžtak hodím až se vrátím. Na okénku druhé trafiky byl pověšen dostatečně výrazný nápis „Jízdenky MHD nevedeme.“ Tak jsem zase myslel na to, jak se mnou vypoklonkují tentokrát. „Dobrý den, vedete poštovní známky?“ Zkusil jsem tentokrát poprosit, jako kdyby poštovní známka byla dnes vzácným artiklem. Odpověď, že je nevedou mne již tolik nezarazila, ale prý to mám zkusit vedle v hračkářství, které je spojené s papírnictvím. Poděkoval jsem a vešel do hračkářství. Asi jsem již vyrostl, protože mě nezaujala ani tramvaj, mezi řadou autíček. Co jsem potřeboval jsem zakoupil, úspěšně jsem odolal i hrozbě toho, že tam nechám další peníze za plastovou tramvajku, a aby byl happyend úplný, našel poblíž té druhé trafiky poštovní schránku, kam jsem vhodil onen dopis. No… ale to jen tak na úvod. Když bych se vás totiž zeptal, kolik z vás pravidelně zasílá soukromě dopisy, moc velké množství z vás by se asi nepřihlásilo. Ani já nejsem jedním z nich, proto jsem amatérsky chtěl koupit poštovní známku v trafice!

Tenhle článek samozřejmě má být propojen s dopravou a tak se po napínavém a strhujícím úvodníku dostáváme k jinému příběhu. Další artikl, který totiž často v trafikách žádáme, jest jízdenka MHD. V Plzni se k nákupu jízdenek tak často nedostanu, ale myslím si, že se zásobením trafik to tady není tak hrozné. Jízdenky tady má dokonce i vietnamská večerka v blízkosti naší zastávky tramvaje. Pokud ale zatoužím po jízdence v Praze, problém s trafikou již mám. Většinou mne spasí automat, ale ne vždy zrovna vím, kde automat hledat, pokud není poblíž nějaká stanice metra. Automat – zařízení z dvacátého století. Vybavíme se tlačítka, potom pravidelné riskování, jestli vhozené drobné započítá, nebo sežere. V následujícím poselství se nebudu vydávat za nějakou exotikou, zůstanu v Plzni. Naše úžasné automaty neumějí peníze ani vracet, takže pokud někdo nemá přesně, může to buď zkusit vysvětlovat revizorům, nebo řidiči v tramvaji, po kterém bude chtít o osm korun dražší jízdenku, ale on nebude mít na tu jeho tisícovku zpátky a patnáct korun, původně určených do automatu si vzít nemůže, když jízdenka u něj stojí dvacet. V případě, že se takový cestující stane kaskadérem a bude pak lapen vyprávět svůj příběh revizorům, tak zaplatí 800,- což pro něj znamená, že dostane dokonce i nazpátek. V případě, že řidič nebude mít peníze nazpátek a bude co proto, může s ním sepsat jakýsi dluhopis a odebrat mu tisícikorunu. Cestující pak další den bude bez peněz úplně, chytnou ho revizoři, zaplatí 800, a aby měl na pokutu, dojde si vybrat 980 korun návratek z jízdenky do prodejny dopravního podniku. (říkáte si možná: „Přestaň už sledovat ty sitcomy Štěpáne!!“) Ale ona skutečně nastává nesnadná situace o víkendu, nebo večer, kdy většina stánků nefunguje. Málokoho přespolního napadne, že ve večerce má krom nekolkovaných cigaret zakoupit ještě jízdenku na tramvaj.

Protože papír a mince jsou dnes už opravdu zastaralá záležitost, je třeba se přesunout do sféry jedniček a nul. Stát se členem čipového klubu. Karta, která umí prodávat jízdenky od rána do večera se v Plzni jmenuje Plzeňská jízdenka (karta na kterou lze nabít kredit určený pro koupi přestupních jízdenek), popřípadě Plzeňská karta (dražší varianta vázaná na jméno, která umožňuje více transakcí, například i předplatné MHD). Členové čipového klubu mají ještě další výhody, kromě možnosti nákupu bez přirážky v každou denní dobu. Jejich jízdenky stojí stejnou částku a jsou přestupní. Jenže co nás odradí od toho se členem takového čipového klubu stát? Asi to, že každé členství něco stojí. Za přenosný doklad – Plzeňská Jízdenka zaplatíme 100,- s tím, že kartu můžeme koupit pouze přednabitou, takže celkově dáme dopravnímu podniku korun 400 (100 karta + 300 kredit). Docela nemalá investice na víkendovou návštěvu tetičky v Plzni! Řešení na víkend je tedy jasné, budeme používat nepřestupní jízdenky. Jenže tohle rozhodnutí nás může již brzy stát další peníze navíc. V médiích kolují informace, že Plzeňské městské dopravní podniky a. s. mají v plánu během letošního roku zrušit všechny automaty na jízdenky MHD. Na jednu stranu fajn zpráva. Spousta lidí si ušetří nervy a energii. (kopy a rány pěstí do zdejších nespolehlivých automatů jsou poměrně vysilující) Někteří ušetří vlastně i peníze, které by jim automat sežral a nevrátil. Dopravní podnik argumentuje důvod rušení automatů na jízdenky jejich nespolehlivostí z důvodu častého vandalismu. Je to sice logické odůvodnění, jenže proč ke kopům a ranám do automatů dochází? Protože automaty neumějí vracet mince, protože automaty neumí háčky ani čárky, protože automaty mají čtyři čudlíky a na každý z nich připadá několik funkcí. Také by mě nenapadlo, že se na tak jednoduchém automatu, který má tuším Finský původ může něco porouchat. Ale opravdu problém nevidím ve vandalismu, ale v tom, že automaty nejsou žádným zázrakem již od dob jejich pořízení. Osobně bych možná rušení všech automatů oželel, ale pouze v případě, že by nebylo bez náhrady a na frekventovaných místech bych si jízdenku za staroškolácké mince mohl zakoupit.

Možná vás napadlo nahrazení automatů na mince dalším vynálezem z jedniček a nul – SMS jízdenkou. Ta v Plzni nefunguje, ale upřímně řečeno kdybych já provozoval portál, který takové jízdenky přijímá a z každé jízdenky za 12 korun bych si bral podíl tři koruny (za odeslanou SMS na speciální číslo), tak bych byl asi šťastný člověk, který by nepsal trpké a ironické články. Jako zákazník takového portálu bych už tak spokojený nebyl, opět bych musel připlácet za nic. Za to, že má někdo automat, který rozpozná správný tvar SMS dáváme podíl i z SMS na charitativní účel, což mi přijde jako nehoráznost a tak osobně raději používám oldschoolové mince. A protože si myslím, že kromě mne čte Dopravní web daleko více „staroškoláků“ tak jsem Vás chtěl varovat, že Plzeňská MHD bude brzy téměř výhradně pro členy čipového klubu. A pokud si budete kupovat dražší jízdenku u řidiče, budete kvůli vyšší ceně nešťastní nejen Vy, ale i řidič a cestující, jejichž spoj bude opožděn.

Aby dopravní podnik neznepříjemňoval situaci pouze přespolním, uvažuje i o zavření prodejny předplatného. V podnikovém majetku je totiž asi dvacítka draze nakoupených odbavovacích terminálů, které si stále nezískaly tu správnou popularitu. Nákup na nich je omezen pouze pro vlastníky kreditní karty a zákazník také nesmí být student. Jelikož studenti jsou jednou z nejpočetnějších skupin zákazníků MHD a starší lidé nemají ke kreditním kartám a dotykovým displejům důvěru, není divu, že v zákaznických centrech jsou stále fronty. Prodejna v Tylově ulici, kterou chce dopravní podnik uzavřít má nejlepší docházkovou vzdálenost od MHD a druhý nejvyšší obrat (dokonce téměř dvojnásobný oproti všem elektronickým terminálům dohromady). Její uzavření je ale zatím stále jen ve stádiu úvah a tak si ještě počkám, jestli napíšu další článek.

Share

Můžete komentovat