Po více jak desetihodinové jízdě nejdelší peruánskou autobusovou linkou (Arequipa – Lima) jsme dorazili kolem páté ráno do městečka Nazca. Ubytovali nás v hotelu Casa Andina. Byla ještě tma. Počasí zde bylo jiné. Přivítalo nás tropickou nocí. Bylo velmi teplo. Po dvou hodinách spánku nás čekal další zajímavý program. Po snídani následovala cesta místním minibusem na letiště. Na programu byla letecká prohlídka planiny Nazca se známými obrazci.

Letěli jsme malým letadlem  cca 40 minut. Shlédli jsme několik různých obrazců např. kolibříka, pavouka, opici, kondora a mnoho dalších. Bylo to zajímavé. Také to vypadá trošku jinak než známe z televize, Kde to trochu upravují. Je dobré neletět s úplně plným žaludkem. Některé otáčky jsou trochu prudší a leckomu by se mohlo udělat špatně.

Po přistání na místním letišti nás minibus odvezl zpět do hotelu, kde jsme až do oběda odpočívali.

Chtěl jsem vyzkoušet hotelový bazén, ale odradil mě sršňovitý místní hmyz , který poletoval kolem bazénu. Tak jsem se alespoň opaloval na lehátku.

Po poledním přesunu na malé autobusové nádraží jsme vyčkali příjezdu našeho linkového autobusu. Nejdelší autobusovou linkou v Peru jsme pokračovali dále do městečka Paracas. Cesta trvala 4 hodiny.  Je to cca 400 km. Nejprve jsme asi 20 minut projížděli planinou Nazca a poté jí opustili dalším klesáním. Krajina se změnila. Tato oblast patří k peruánské části atacamské pouště. Cestou jsme viděli nejvyšší dunu světa. Jmenuje se Sero Blanco a je vysoká 2076 m n. m. Nachází se nedaleko města Ica. Sjíždění písečných dun je zde adrenalinovým sportem.

Po 16. hodině místního času jsme dorazili do Paracasu a spatřili konečně moře.

Jakmile jsme se ubytovali, vyrazil jsem k moři a vykoupal se v něm. Upozornili nás, ať dávám pozor, že v moři jsou medůzy a trnuchy. Jednu paní z naší skupiny trnucha řízla  a musela vyhledat lékařské ošetření. Dostala nějakou injekci s protilátkami. Bylo to nepříjemné, ale nakonec to dobře dopadlo. Při zapadajícím slunci byl krásný pohled na záliv.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Byla výborná večeře za krásné tropické noci, po ní jsem šel spát, abych načerpal síly na další zajímavý program.

Je 22. 2. 2011.   Po snídani nás odvezli do přístavu, kde jsme se nalodili. Na programu byl výlet do Národní rezervace Islas Balestas za tereji, tučňáky, lachtany, tuleni a dalšími živočichy. Nejprve jsme ale shlédli skvosty národní rezervace Paracas včetně obrazce zvaného Trojzubec. Nachází se asi 400 km od planiny Nazca. V televizních pořadech to vypadá, jako by byl kousek od planiny. Není tomu tak.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po čtvrt hodině plavby se vynořují na obzoru ostrovy Balestas, součásti národní rezervace Islas Balestas. Našim pohledům se vystavovali místní živočichové. Byla to nádhera.

Po návratu jsem trávil volno až do pozdního odpoledne u bazénu. O půl čtvrté přijel nás linkový autobus za dvě a půl hodiny odvezl do hlavního města Peru, Limy.

Poslední dva dny mně bylo špatně, pravděpodobně po po rybě v Paracasu, proto jsem prohlídku Limy  neabsolvoval. Proležel jsem ji v posteli v hotelu. Naše léky mi na teplotu a střevní potíže nezabraly, tak jsem dostal místní růžovou vodičku, která pomohla. Cesta domů byla náročná, ale s pomocí ostatních účastníků jsem to zvládl.
Lima je osmimilionové město. MHD zastupují autobusy a jedna linka metra. Spíše je to taková městská železnice. Vozový park se skládá z minibusů i kloubových autobusů. Některé linky jezdí jako BRT (bus rapid systém). Jde o kloubové autobusy s dveřmi po obou stranách. Jezdí delší trasy po dlouhých ulicích rychlostního charakteru. Zastávky mají uprostřed. Po těchto ulicích jezdí odděleně od ostatní dopravy. V Limě funguje také jedna historická tramvajová linka z Museo de la Electricidad po jednokolejné trati dlouhé jen pár bloků. Tramvaj jezdí jen o víkendech ulicí San Pedro de Osm.

Putování po jižním Peru skončilo 23. 2. 2011 večer, kdy jsme odletěli domů.  Čekaly nás dva přestupy. Jeden v Madridu a druhý ve Frankfurtu nad Mohanem. Do Prahy jsme přiletěli se zpožděním 24. 2. 2011 kolem půlnoci.

Toto putování jsem absolvoval s CK ESO Travel. Průvodce byl výborný a služby taky. Většina CK toto putování provozuje v obráceném pořadí. Myslím však, že takto je to lepší. To nejnáročnější je na začátku a v první a druhé půlce zájezdu. Ke konci je pak krátký odpočinek u moře v tropickém podnebí, výlet lodí na Islas Balestas a prohlídka hlavního města Limy.