4 249 přečtení
Pro 30 2008

Tři dny a 648 km ve vlacích

Náš první vlak.

Čekáme na první vlak

Dost často slýchám kritiku na cestování vlaky, a tak jsme se s přítelkyní rozhodli, že prosincový výlet po jižních Čechách spácháme právě tímhle dopravním prostředkem. Expediční gumokol zůstal tentokrát na dvoře. Měli jsme čtyři hlavní cíle – prohlídku bývalé pionýrské železničky v Českých Budějovicích, svezení parním Vánočním vláčkem na JHMD, návštěva kamarádů v Čerčanech a návštěva příbuzných v Dobříši. A to všechno naplánované na tři dny.

Naše putování započalo 26.12.08 na mém rodném nádraží v Kolíně nástupem do R 912 v 7:10 hod. Odjezd byl přesně podle JŘ. Vlak byl poloprázdný, obsadili jsme kupé ve vagoně s plyšovými sedačkami. WC mě příjemně překvapilo, čisté, voda tekla, mýdlo a papír byly na svých místech. Do Prahy – Vršovic přijel rychlík načas. Odtud nám zhruba po čtvrthodině jel další rychlík č. 633 do Českých Budějovic. I tenhle spoj přijel a odjel načas. Neodolal jsem a znovu prohlédl WC i vagon. Vše jako v prvním rychlíku, taktéž nesmím opomenout příjemný vlakový personál. Do některých stanic jsme dokonce dorazili s několikaminutovým předstihem. Jelikož se řadím k lidu šotoušskému, fotoaparát rozhodně nezahálel. Jednou z prvních zajímavostí byla mechanická návěst u Heřmaniček.

Do Českých Budějovic jsme přijeli opět načas, a jelikož do příjezdu kolegy Tomáše z Plzně zbývala hodina, vydali jsme se na malou prohlídku po ulicích a náměstích. Vlak z Plzně přijel také dle JŘ. Osedlali jsme první elektrobus, který jel směrem k Výstavišti a těšili se na pátrání po zbytcích pionýrské železničky. Tomáš byl vybaven GPS-kou a já mapou drážky, kterou vidíte dole.

Historická mapa

Historická mapa

Víc informací nám vyhledávače neposkytly. Poměrně dlouho jsme marně pátrali po sebemenším náznaku čehokoli, co by mohlo mít souvislost s provozem železnice. Nakonec se na nás štěstí usmálo a v jednom místě na nás vykouklo pár metrů nizoučkého náspu, pokrytého štěrkem a rozlámaný beton z propustku. Pak nás ale štěstí zase opustilo, a jen díky GPS jsme tušili, že jdeme po trase. Po dalších pár stech metrech se v místě trasy objevila dlouhá řada bříz, jimž zpod kořenů vykukovala škvára, a o kousek dál i malý mostek. Po dalších cca 100 metrech se před malou zahrádkářskou kolejí skvěl zářez a za plotem kolonie prapodivná polorozpadlá budova. Podle mapy zde byla staniční budova. Naše putování bylo u konce. Nenalezli jsme toho mnoho, ale i tak procházka po parku kolem rybníka Bagr byla příjemná i v mrazivém pošmourném dni. O to více se nám poté líbilo v jedné útulné hospůdce poblíž parku. No a jelikož se začalo smrákat, dojeli jsme zpět na nádraží, kde nás uvítala klasická nádražní restaurace. Do odjezdu vlaků nám zbývala slabá hodinka a tak jsme uzavřeli sváteční výpravu u horkého grogu a topinek.

Pravděpodobná staniční budova.

Pravděpodobná staniční budova pionýrské železnice

Kolega se odebral vršovickým Desirem (v sestavě 749.008 + BDs + Bt) domů a my pokračovali rychlíkem č. 652 do Veselí nad Lužnicí, kde na nás čekal osobák do Jindřichova Hradce. Do Veselí jsme přijeli o nějakou minutu později, takže se přestup odehrál ve stylu zrychleného přesunu. Málem nám osobák odjel, protože posuvné dveře do patráku byly poněkud nefunkční. Nakonec se za pomoci hrubé síly povedlo nastoupit a odjet na domluvené ubytování v tenisové hale Radouňka v J.Hradci. Zde jsme byli velmi mile překvapeni přijetím paní Jarošové, která měla ubytování na starosti. Místo obyčejného dvoulůžkového pokoje jsme jako vánoční dárek dostali za stejnou cenu lepší pokoj, mísu obložených chlebíčků a cukroví. Pokoje zde jsou velmi dobře vybavené, útulné, takže kdo budete mít potřebu ubytování na jindřichohradecku, lepší místo věru asi nenajdete. Nádraží je cca 10 min. chůze, lesy a rybníky taktéž. Ostatně, podívejte se sami zde . Spalo se nám tu moc dobře.

Ráno jsme po vydatné snídani vyrazili na nádraží JHMD na Vánoční parní vlak. Na koleji už stála souprava ve složení U 46.001, 2 x Bax, Ci/ú (bufetový) a 2 x Balm/ú. Oba Baxíci i jeden Balmík již byly označeny samolepkami Rezervováno, a tak jsme díky brzkému příchodu obsadili strategická místa v posledním vagoně na poslední řadě sedaček. Batohy jsme raději odložili do nádražní úschovny ČD.

U 46.001.

U 46.001

Vlak se velmi rychle zaplnil a skutečně dorazila spousta lidí. Jízda byla jako obvykle pěkná, vlak stíhalo tam i zpět několik aut s fotografy, kteří podávali vskutku sportovní výkony. V Nové Bystřici se většina cestujících vydala na oběd do města, my jsme se spokojili s (téměř) posledními párky, kávou a grogem z bufetového vagonu. Po návratu do JH nám zbylo dost času na prohlídku vozidel JHMD, infocentra ČD a kávu z automatu.

Osobák do Veselí nad Lužnicí přijel zase načas, a v zajímavé sestavě. Plecháč, Bmto, BDs a 810. Sem přijel rychlík do Čerčan s několikaminutovým zpožděním, které však během jízdy hravě dohnal. V poloprázdném vlaku jsme dorazili zbytky zásob (půl mísy salátu a čtyři kuřecí řízky), protože naše žaludky již projevovaly nesouhlas s nastávající prázdnotou. Kontrola WC dopadla opět na výbornou, taktéž vlakový personál byl slušný a milý, stejně jako zaměstnanci v úschovně a ČD centru v JH.

U našeho kamaráda v Čerčanech na nás čekala další výtečná večeře, kterou jsme museli bez odmlouvání pozřít, což se v naší situaci téměř rovnalo popravě jídlem. Pár skleniček vynikajícího vína nám na dobrou noc pomohlo vyrovnat se s tímto kulinářským zážitkem.

Ráno jsme díky mně poněkud zaspali, tak jen rychlá káva, kus bábovky a hurá na vlak směr Skochovice. Stihli jsme ho opravdu na minutu. Odměnou nám bylo to, že jsme si oba odbyli premiéru – první jízdu v Regionově. Interiérově velmi dobře vyřešené vozidlo však v sobě nezapřelo provozní neduhy řady, z níž pochází. Ranní spěch nám vynahradil rodící se krásný slunečný den, strávený na trati č.210, zvané Posázavský pacifik. A skutečně, fotoaparát nezahálel, neustále bylo co fotit. Přítelkyně se kochala krásnou krajinou Posázaví, moje maličkost zase starými nádražíčky, mechanickými návěstmi, skalními zářezy trati a křižováním s Barčou.

Davle - křižování s Barčou a patry.

Davle - křižování s Barčou a patry

Ve Skochovicích nás nabrala souprava Bangle a čtyř vozů ř. 010. I zde jely vlaky dle jízdního řádu. Pan průvodčí jen nevěřícně koukal na mé pobíhání od okýnka ku okýnku a neustálé vymražování hlavy ve snaze ulovit záběry starých mechanik.

Do Dobříše jsme dorazili s malým zpožděním, což ale zde vůbec nevadilo. Rychlý oběd v čínské restauraci byl příjemný, návštěva u příbuzných taktéž. Před zpáteční cestou se mi podařilo se souhlasem milé paní výpravčí vyfotit něco málo z historických zařízení výpravny. Jízda do Vršovic v soupravě Veselá kráva + 4 x 010 proběhla ve stejném duchu jako ta do Dobříše. Poletování po vagonu a fotografování všeho možného. Náladu nám trochu kazila jen přítomnost jakéhosi odporně páchnoucího váguse, který naštěstí po půlhodině vystoupil. Poslední vlak tohoto výletu byl R 623 Bečva, jedoucí znovu přesně a ve stejné čistotě jako rychlíky předešlé. Do Kolína jsme dorazili v 17:31, plni dojmů, dobrého jídla a vědomí prímově prožitých 648 km ve vlacích ČD a JHMD…


Otevřít mapu v samostatném okně

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 0.0/5 (0 votes cast)
Share


Autor:


1 komentář

Odkazy k příspěveku

RSS komentářů k tomuto příspěvku | Zpětný odkaz

Děkujeme za komentář

*