3 813 přečtení
Zář 01 2009

Živá nádraží?

Tento příspěvek je 2. částí z 6 článků Otázky železniční sítě
Králův Dvůr

Kdysi útulná nádražní hala

Jak cestuji po naší vlasti, stále více si vybavuji vzpomínky na dětství. S dědou jsme chodili na nádraží „koukat se na mašinky“, tu tam jsme někoho potkali, děda poklábosil o starých známých, všude živo, poměrně čisto, okna přetékala květinami, v čekárně bylo útulno a čisto, takže staré prvorepublikové thonetky nejen nikoho neurážely, ale tak nějak k tomu prostředí patřily. Na stěně nezbytný realistický obraz Pece pod Sněžkou s lyžaři ve větrovkách a šponovkách a na peróně nechyběla nádražní kočka Mína s koťaty. Na závěr naší rituální cesty jsme si dali párek v nádražní hospůdce a děda si navíc poručil takovou tu zrzavou, odporně hořkou vodu, s bílou pěnou. Jo, to byly časy.

Pak jsem jednou uslyšel pro mne velice jímavou písničku v podání mimo jiné Michala Tučného, kde znělo, že na perón vstupuje mráz a hic a též, že kdo by sem taky jel, když tady vítr trávu sel. No jo, lokálka, zapadlá lokálka, říkal jsem si kdysi.

Zavřená hospoda

Zavřená hospoda

Ale léta běží vážení. Uběhlo snad nějakých třicet let od doby, kterou jsem popisoval. Děda někde nahoře řídí svou nebeskou mašinu a já sedím na lavičce nádraží, kdysi honosně zvané uzlová železniční stanice. Přichází sudá hodina, desátá minuta. Rozeznívá se, v železničním slangu zvaná plechová huba, tedy automatické hlášení. „Na kolej tu a tu přijede vlak, nevstupujte do kolejiště, dokud vlak nezastaví,“ nabádá. Zaskřípou brzdy, přijedou stejné vozy, jako před těmi třiceti lety, jen mají trochu jiné barvy, jiná loga a je jich méně. Vystoupí několik jedinců, shromáždí se na peróně. Za chvíli opět hlášení, opět vlak, tentokráte z jiné strany. Některé čekající pohltí, jiné vyvrhne.
Ostrý hvizd píšťalky, oba vlaky se rozjíždí, žádný usměvavý výpravčí, žádné květiny, žádná čekárna, jen studená plesnivá zchátralá budova. Dvě hodiny bude klid, na peronu nikdo, nikdo sem nemá důvod jít, nikdo nemá důvod se tu zdržovat více, než je třeba.

Čekej si na děšti obtížný tvore

Čekej si na děšti obtížný tvore

Dříve bylo nádraží chloubou města, mnozí si zde dávali sraz, asi tak, jak to dodnes činí Pražané „pod ocasem“ na Václaváku. Měli-li více času, zašli na pivko, koupili noviny, poklábosili. Dokonce si tu v místní malé samoobsluze mohli i něco nakoupit. Jenže dnes je tomu jinak, dnes je nádraží špinavým vředem jinak výstavného města. Zajde sem jen opravdu ten, kdo musí. Už i bezdomovci raději odešli. Okna zazděná, všude jen špína a padající omítku často drží jen vrstvy barev po sprejerech. Vlaky jezdí v otrockém a málo komu vyhovujícímu taktu po dvou hodinách, vše bylo zoptimalizováno, reorganizováno a redislokováno, jen se nějak pozapomnělo na člověka, kterému by to všechno mělo sloužit. Opět se v mé hlavě vynoří dávná písnička „Na perón vstupuje mráz a hic.“ Jestli pak si také uvědomíme, že pak logicky dojde na slova „Kdo by sem taky jel, tady vítr trávu sel“, a to i přesto, že jde třeba o třicetitisícové město?

Že jsem psal zrovna o vašem nádraží, ve vašem městě? Myslíte?

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (4 votes cast)
Živá nádraží?, 5.0 out of 5 based on 4 ratings
Share


Autor:


4 komentáře

  • Napsal Onufry Zagloba, 1. 9. 2009 @ 22:07

    Předně děkuji Michalovi za vtipnou glosu, která bohužel nemá happy end.
    Celý problém vězí nejspíš v nedostatku konkurenčního prostředí- v Německu, kde je hustá síť dálnic a téměř každý vlastní ucházející auto, by patrně při poskytování v článku popsaných služeb jednak buď všichni jezdili autem, nebo by situace využila autobusová konkurence. U nás, kde se pořád na dálnici hledí jako na spíše raritu, taková možnost patrně nenastane i kdyby nádraží vypadalo sebehůř a k nástupišti přijelo cokoli. Uznávám, že například na trase Praha-Ostrava se mnohé zlepšilo, ale stačí uhnout z koridoru a jste někdy skoro jako ve skanzenu. Proč se vše mění tak strašně pomalu? Inu asi proto, že na mnoha místech mají ČD téměř neotřesitelné postavení(z důvodů jako hustota silniční sítě a její kvalita, profil krajiny atp.) a kde není tlak, není ani vůle něco měnit. Jezdil jsem před dvěma lety trasu Poděbrady-Praha a zpět téměř každý den celý rok- využíval jsem především rychlíkových spojů, ale několikrát došlo i na osobák(modrý Panťák s logem “S”). Když jsem před nedávnem četl propagační povídku na příměstské spoje ČD, napadlo mě, že bych snad měl sepsat vlastní se vzpomínkami na několik jízd Panťákem do Prahy, které se mi nesmazatelně vryly do paměti. Chci tím říct, že i když vede mezi dvěma městy dálnice jako z Poděbrad do Prahy a když má Praha zoufale řešenou dopravu ve vlastním městě, je dráha pořád relativně “lepší” řešení.
    K zlepšení situace tedy nevede cesta kritiky, ale komplexní řešení- řešení spočívající ve vytvoření dostatečně konkurenčního prostředí v osobní dopravě, a to bu´d cestou konkurence v dopravě železniční, nebo konkurencí mezi jednotlivými druhy dopravy- ta se dá vytvořit stavbou kvalitnější dálniční sítě, rozšířením možností dopravy P+R, zlepšením dopravní situace ve městech atp. Co se týče kvality nádraží, napadá mě, že by se třeba situace zlepšila, kdyby nádražní budovy byly v majetku obce(či obcí) jejichž dopravní obslužnost zajišťují a tyto obce dostávaly od dopravce roční poplatek podle počtu obyvetel obce/obcí, jejichž dopravní obslužnost dané nádraží zajišťuje.

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0 (from 0 votes)
  • Napsal R_B, 2. 9. 2009 @ 10:11

    Hezký ale smutný příběh. Shodou okolností jsem obdobné pocity prožíval včera, když jsem cestoval z Horní Cerekve do Tábora. Když člověk vidí ty malebná nádražíčka, která sice mají novu zámkovou dlažbu na nástupištích, ale jinak jsou naprosto mrtvá, tak je mu tak nějak smutno. Pokud tam někdo nastupuje, či vystupuje, je to spíš vyjímka. O to víc to mrzí, když si člověk pamatuje, jak to tam vypadalo před mnoha lety. Sice jsme už za socialismu vlastnily rodinný automobil, ale i tak jsme čas od času jeli k dědovi a babičce vlakem, takže si dost živě pamatuju stanici Pacov. Vždy plnou nákladních vozů pro místní podniky, na poslední koleji čekající manipulák, vedle něj 810+010 z Tábora čeká na křižující osobák od Cerekve – třívozová klasika s Brejlovcem v čele!, plno lidí, ty zmíněné květiny v oknech, čisté a upravené nástupiště, před budovou na každý vlak čekal navazující autobus ČSAD a můj děda se stařičkou bleděmodrou Oktávii :-), který se jako bývalý zaměstnanec Jitony pod nádražím (kde je jí dneska konec…) dobře znal s personálem stanice, a tak si krátil čekání klábosením s výpravčím… A dnes, mrtvo, prázdno, někde vzadu se stěží krčí tři Easy, do města pěšky, protože většinou autobusů už dávno zrušily. Člověk by se tam pomalu bál… O to ještě štěstí, že v budově jsou nahoře byty, takže není nechána úplně napospas osudu. Radši ani nedomýšlet, jak by to tam jinak vypadalo…

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0 (from 0 votes)
  • Napsal -FN-, 3. 9. 2009 @ 7:37

    Je to smutné, ale naprosto nemohu souhlasit s názorem, že by zanedbání drážní infrastruktury mělo být řešeno dalším rozvojem té silniční. Dopravní obory si NESMÍ konkurovat, nýbrž se MUSÍ doplňovat. Pokud si konkurují, znamená to spoustu zcela ZBYTEČNĚ vynaložených nákladů na výstavbu, možná i na údržbu (pokud ji plně nehradí uživatelé), a často též na životní prostředí, pokud nejsou zpoplatněny škody na něm činěné. Drážní infrastruktura již dnes téměř celá patří SŽDC, měla by tedy být opravena, přizpůsobena současným potřebám (zvýšení rychlosti a plynulosti dopravy, vedení místy poptávky ap.) a zpřístupněna všem dopravcům. Právě žalostný stav kolejí a monopol jednoho podniku, podobně však také rezignace na odpovědnou správu území (ucelená sídla/volná krajina, různorodé pracovní příležitosti), stojí nejvíce za současným úpadkem. Je proto třeba odstranit příčinu, jíž rozhodně není chybějící zaplácání krajiny dálnicemi a pak údiv, že všichni jezdí auty na čím dál tím delší vzdálenosti, se všemi zápory.

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0 (from 0 votes)
  • Napsal Domažličák, 17. 9. 2009 @ 15:42

    Dle mého názoru je hlavním důvodem stavu mnoha nádraží u nás nekřesťanské nájemné, které SŽDC/ČD a.s. (dle toho, kdo tu či onu budovu vlastní) po případných zájemcích o podnikání v nich, chtějí. A neochota budovy prodat a když, tak se šílenejma byrokratickejma průtahama. Zkuste si někdo otevřít stánek nebo restauraci na nádraží a pochopíte, o čem mluvím. Pokud by státní správě na stavu nádraží záleželo, bohatě by postačilo slevit z nájmu výměnou za povinnost se starat o čistotu a upravenost jejího okolí. V tu chvíli se minimálně budovy, které nejsou kilometr od města změní k nepoznání. Podnikavci v pohostinství se o nízký nájem a tím pádem výhodu před konkurencí poperou a o to okolí se budou starat ochotně i kvůli sobě, aby do své provozovny nalákali co nejvíc lidí. Jsem přesvědčen, že konkurence mezi dopravci (a to myslím i tu mezi železničními) problém hnusných nádraží nijak nevyřeší, protože žádný dopravce nemá peníze nazbyt, aby se staral o všechny budovy, jenž ani nevlastní, ležící podél trati, na které provozuje dopravu.

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0 (from 0 votes)

Odkazy k příspěveku

RSS komentářů k tomuto příspěvku | Zpětný odkaz

Děkujeme za komentář

*