2 886 přečtení
Dub 20 2009

Příklad pro zatraktivnění železniční dopravy za hranicemi

O neděli velikonoční jsem se rozhodl nesedět doma u PC nebo televize, ale vyrazit si projet nějakou trať. A protože doslova za humny mám tratě německé, kde jsem nikdy nebyl, rozhodl jsem se vyjet tímto směrem. A udělal jsem dobře, protože to, co jsem viděl a zažil, mě nutí k dalšímu zamyšlení při otázce, kam dál s železniční a veřejnou dopravou u nás.

Počátek cesty byl na karlovarském dolním nádraží, odkud odjíždí vlak do pohraniční stanice Johangeorgenstadt. Cesta údolím Rolavy po trati 142 a pak po úbočích kopců Krušných hor stojí za projetí samotná. Ne nadarmo se této trati říká Krušnohorský semering. Zatímco v Karlových Varech přes den panují teploty přes 22 stupňu, v Perninku na nádraží je stále více jak dvoumetrová hromada sněhu a sníh je na mnoha místech i v lesích. Vlak je složený z motorové lokomotivy řady 742 a tří přívěsných vozů řady 012-010-015. Nejvíce cestujících nastupuje v Karlových Varech a Nové Roli, v Nejdku se část frekvence vymění a pak ještě přistupuje větší skupinka v Perninku. Všichni vystupují v Potůčkách, poslední stanici na území ČR. Při čekání na souhlas s odjezdem přes hranice se nás přišla paní průvodčí zeptat, zda jedeme opravdu s nima do Německa. Byli jsme jediní dva kdo pokračovali do konečné stanice vlaku.

Po vystoupení v Johangeorgenstadtu jsme měli chvilku na prohlídku místního nádraží. Nově vybudovaná nástupiště stejně jako značně zredukované kolejiště doslova zářilo. Přispělo tomu nejen jarní slunce. Jako památka na staré časy stojí na jednom konci nástupiště stojan pro doplňování vody do parních lokomotiv. V praxi je občas využíván, na této trati občas jede nějaký parní vlak v režii německých fandů.

Pro nás však přijela moderní motorová souprava řady 642. Přestože ji znám i z jízd na trati 142 u nás, kam o víkendu zajíždí na dvou párech osobních vlaků až do Karlových Varů, zaujalo mě jak se po zastavení vysunula malá plošinka u dveří a zapadla přesně do osazení okraje nástupiště. Tuto “vychytávku” u nás nevyužijí…..   Z Johangerogenstadtu nás v soupravě bylo asi 5, další 2 lidé přistoupili cestou do Aue. V tomto městě jsme křižovali se stejnou soupravou která jela do Karlových Varů a ta byla poměrně plná. Zde také nastoupila průvodčí, do té doby ve vlaku nebyla. Po kontrole jízdenek v celém vlaku procházela podruhé, přála hezké Velikonoce a každému cestujícímu dala malý dárek od provozovatele na této trati, kterým je dceřinná společnost DB Bahn – Erzgebirgsbahn. V plastové krabičce na papírové kartičce nalepená formička zajíčka. Na jedné straně kartičky návod na medové perníčky, na druhé obrázek “našeho” vlaku v podhorské krajině a reklamní nápis společnosti.

Pohodlná a plynulá jízda soupravy na rekonstruovaném svršku uběhla a již jsme vjížděli na hlavní nádraží ve Zwickau. Reliéf kolejiště je ve tvaru V, když na každé straně jsou dvě nástupiště. Ve vstupní hale je informační přepážka a funkční železniční model. Po prohlídce města jsme se na nádraží vrátili a strávili půlhodinku v otevřené , čisté čekárně (jaký kontrast se stejnými zařízeními u nás), kde na lavičkách nepolehávali bezdomovci a podobné existence.  K dispozici zde byl stojan se skládankami traťových jízdních řádů. Ty jsou k dispozici i ve všech vlacích.

Poté nás na nástupišti trochu překvapilo pár kouřících cestujících. U nás toto možné již není. Prohlédli jsme si soupravu regionálního vlaku kategorie RB, tvořeného elektrickou lokomotivou, vloženým patrovým vozem a řídícím vozem řady DBA. Poté již přijel “náš” rychlík tvořený dvojicí třídílných souprav Desiro jedoucí z Drážďan do Norimberka. Poměrně svižnou jízdou s využitím naklápění jsme projeli částí Saska a přejeli do Bavorska.  Naší cílovou stanicí byl Marktredwitz. Zde jsme měli 12 minut na přestup do zelenobílé soupravy motoráku společnosti Vogtlandbahn, jedoucí do Chebu.

Zde jsme přestoupilo do osobního vlaku směr Karlovy Vary a Klášterec nad Ohří. Cestou jsme pozorovali mohutnou stavební činnost ve stanici Tršnice – změna konfigurace, nové trakční vedení. Dále pak chystané úpravy zabezpečovacího zařízení – dělá se nová kabeláž podél tratě. V dohledu z vlaku pak je vidět místy na budouvanou cyklostezku podél Ohře. Největší změny jsou však ve stanici Sokolov, která samotná prochází významnou rekonstrukcí s vybudováním ostrovního nástupiště i nového nástupiště pro vlaky směrem na Kraslice. Zároveň dochází i ke kompletní výměně mostu přes řeku Svatavu. Jedna polovina je již hotová, druhá půlka mostu se rekonstruuje nyní.  Změnami v zabezpečovacím zařízení prochází i stanice Nové Sedlo.

Celá cesta, při které jsme projeli šesti vlaky 266 km tratí, stála pro dvě dospělé osoby 250,- Kč. Využili jsme totiž tarifní nabídku SONE+DB. Vřele doporučuji, levněji se “šotoušit od nás do zahraničí a zpět” nedá. Všechny použité vlaky u nás i v Německu jely naprosto přesně podle jízdního řádu.

 

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 0.0/5 (0 votes cast)
Share


Autor:


Žádné komentáře

Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.

RSS komentářů k tomuto příspěvku | Zpětný odkaz

Děkujeme za komentář

*