Po více jak desetihodinové jízdě nejdelší peruánskou autobusovou linkou (Arequipa – Lima) jsme dorazili kolem páté ráno do městečka Nazca. Ubytovali nás v hotelu Casa Andina. Byla ještě tma. Počasí zde bylo jiné. Přivítalo nás tropickou nocí. Bylo velmi teplo. Po dvou hodinách spánku nás čekal další zajímavý program. Po snídani následovala cesta místním minibusem na letiště. Na programu byla letecká prohlídka planiny Nazca se známými obrazci.

Je ráno 20. února 2011. Sluníčko svítí a trošku i hřeje. Čeká nás prohlídka druhého největšího peruánského města, kterému se říká  Arequipa neboli bílé město. S městem Cusco se pře o nejkrásnější město Peru. U snídaně v krásné zahrádce hotelu moji pozornost zaujali ptáci, čekající, že něco dostanou.

Bambusový vlak

Cestovat po světě a poznávat ho se dřív dalo jen osobně, dnes se dá poznávat svět mnohem levněji a rychleji díky fotomapám. Největším fenoménem v tomto ohledu je „strýček Gůgl“. Samozřejmě se to nedá srovnat s osobním poznáním, nicméně i tak je to pro bystré oko velký zdroj informací. Já jsem se po googlu, podobně jako mnohý jiný, vydal po celém světě a zajímal se především o železnice. Za mlada jsem mnoho cestoval osobně a tak se hlavně dívám tam, kde jsem byl, abych zjistil, co se změnilo, ale podívám se i tam, kde jsem nikdy nebyl. A tak jsem se rozhodl, že se o své postřehy podělím prostřednictvím článků.

Je ráno 19. 2. 2011 a po snídani jsme pokračovali minibusem z Chivay k našemu dalšímu cíli, údolím Colca ke stejnojmennému kaňonu. Cesta byla zajímavá. Po 500 metrech asfaltová silnice skončila a dále byla jen kamenitá cesta. Cestou bylo možné vidět údolí Colca.

V pozdním odpoledni jsme přistáli po hodinovém letu v druhém největším peruánském městě Arequipa (2 milióny obyvatel).  Krajina je zde úplně jiná. Panorama tvoří tří vulkány Chachani, Misti a Picchu Picchu (čti piču piču – krátce). Mikrobus nás odvezl do hotelu nedaleko centra města, kde jsme přespali a mohli si zde nechat část věcí, neb se sem za dva dny vrátíme, abychom si prohlédli město.

Trochu jiné metro

Před týdnem jsem započal své vyprávění o Seville. Dnes ho dokončím. Roku 2009 byla konečně po etapách otevřena první linka metra. Jedná se o mělce založené lehké metro s řidičem. Vyznačuje se prudkými zatáčkami i stoupáním. Některé zatáčky jsou prudké jako v podjezdu na Těšnově či v Ďáblicích a tomu odpovídá také rychlost. Linka vede skrz město a oba koncové úseky jsou na území hustě zastavěné aglomerace. Linka je dlouhá přes 20 kilometrů a částečně vede po povrchu. Hloubené či povrchové stanice nemají příliš dlouhá nástupiště a soupravy nejsou o moc delší než tramvaje. Před pádem do kolejiště brání skleněné stěny na okrajích nástupišť. V nich je řada dveří, která se otevře spolu s dveřmi vlaku.

Sevilla

Hlavní město Andalusie leží na horkém jihu Španělska. Přístav, odkud vyplouvaly lodě do Ameriky, byl v 16. a 17. století ekonomickým centrem světa. V posledních letech město vyniklo skokovým rozvojem cyklistické dopravy. Za jedno volební období se podařilo zdesetinásobit počet cest vykonaných na kole. Tento článek je však věnován místní MHD, která již tak zářným příkladem není. Mají tu lehké metro, tramvaje a autobusy. Povrchovou MHD ve městě a okolí provozuje dopravní podnik TUSSAM – Transportes urbanos de Sevilla.

Paris EST

Ale jo, můžu si za to sám. Vinen jsem jenom já, protože jsem to vědět mohl a měl. Měl jsem to vědět, už když jsem v Santiagu de Compostela zjišťoval ty spoje, nejpozději mi to mělo dojít, když jsem stopl ten italský karavan. Prostě jsem měl vědět, že tohle nebude dobrý…