To ovšem není o dopravě, ale daňových únicích a podvodech a je to tudíž pro kriminálku a finanční úřady. Protože “zemědělskou naftu” (tj. naftu, ze které se vrací oprávněnému plátci spotřební daň) má většina států – nejen EU, ale vyspělého světa; podobně existuje (vím o ní v GB, IRL a CH) “dopravní nafta”, kdy provozovatelé veřejné dopravy mají nárok na refundaci části spotřební daně z nafty, spotřebované v rámci veřejné osobní dopravy. V mnoha státech (BE, DE, LUX, kdysi i v ČS) existuje “topná nafta”, kdy se dokonce nejedná o refundaci SD, ale prodává se rovnou bez daně.

A daňovým únikům se zabraňuje obdobně jako ostatním podvodům – trvalou a kvalitní kontrolou příslušnými orgány, tj. policií, celníky a finančními úřady. Takže třeba v BE je nejčastějším důvodem silniční kontroly “pohled” do nádrže dieselových vozidel – zda nafta má správnou barvu. “Dopravní nafta” zase vyžaduje velmi pečlivou administrativu – po přiklepnutí tendru na provozování MHD musí dopravce vyplnit složitou kalkulaci předpokládaného počtu km ujetých s cestujícími, manipulačních km z garáže na linku a totéž (se zdůvodněním rozdílů proti předběžné kalkulaci) pak musí udělat se skutečností ve chvíli, kdy žádá o návratek daně.

Ale jinak ten článek (pokud ho správně chápu) jen potvrzuje docela zažitý názor na Západě, že “polský instalatér” bere místním dělníkům nejen práci, ale i zákazníky okrade o šperky v šuplíku a přitom namontuje trubky buď již jednou použité nebo ukradené na nejbližší stavbě.