2 834 přečtení
Úno 13 2012

Chudáci pěšáci (2) – Pěší bariéry v centru

Tento příspěvek je 2. částí z 4 článků Chudáci pěšáci

Ve druhém pokračování článku o nástrahách, kterými pěším Praha komplikuje cesty, se budeme věnovat prvnímu balíků problémů, vyskytujícím se především v rostlém centru města. Co tedy trápí každého, kdo by se chtěl vydat na procházku pražským centrem?

 

Než ale začnu, rád vás informuji o existenci nového webu Chodci sobě, vytvořeném občanskými sdruženími Pražské matky a Oživení, a fungujícím na jednoduchém principu:
1. vyfotíte problém pro pěší,
2. nahrajte na web se stručným popisem,
3. web předá podnět patřičnému úřadu a vy můžete sledovat, zda se situace zlepší.
Se kterými místy v Praze máte vlastní nepříjemnou zkušenost, tak můžete sdělit úřadům právě teď!

Chybějící spojení

Co asi už “praštilo do oka” každého, kdo chtěl někdy někam dojít pěšky, jsou chybějící spojení v místech, která se přímo sama nabízejí a která by bezpochyby využíval značný počet lidí. Zvlášť markatní jsou zaříznutá spojení k veřejné dopravě. Proč nemá Hlavní nádraží legální východ na Žižkov či do Vinohrad? A nádraží Vršovice do Nuslí? Proč chybí sposuta druhých vestibulů stanic metra? Zacházky jsou často víc než kilometrové… a zcela nesmyslné.

Druhá kategorie chybějících spojení jsou pak ta, která by umožnila nějakou oblast k veřejné dopravě nebo místnímu centru vůbec dostat. Koncept územního plánu jich je plný; otevřete si výkres 4 – doprava a uvidíte.

“Standardní” křížení rušných komunikací

Základním způsobem, jakým se zlikvidovala pěší prostupnost města tam, kde normálně byla, je pochopiteně zkapacitňování komunikací pro automobilovou dopravu. Tradiční postup návrhu křižovatek, používaný s úspěchem dodnes, je následující: Nejprve se nakreslí elegantní klotoidy a obsáhlé obalové křivky, a do toho, co zbylo, se pak nějak dopytluje řešení pro chodce. Počet nových podchodů na zrychlené výpadovce se potom získá tak, že se počet zrušených přechodů vydělí výškou zábradlí navrženého do středového pásu ve stopách.

Výsledkem je patřičné naředění příčných křížení komunikace. Příkladně průměrná vzdálenost pěších křížení jinak zcela neprostupné magistrály na Pankráci je asi 320 metrů (10 křížení na 3,2 km). Přejít 30 metrů do protějšího baráku na ulici 5.Května vám v průměru potrvá pět minut (dosáhnete tak úžasné pěší rychlosti 0,36 km/h). Průměrná vzdálenost přechodů pro chodce na Podolské ulici mezi nádražím Braník a Vyšehradským tunelem je dokonce větší než jeden kilometr. Tam lze aspoň ale přebíhat.

"Lákavé" křížení magistrály, jedno z mála široko daleko.

Mimoúrovňově s oklikami

Mimoúrovňová křížení mají při výše uvedeném univerzálním postupu pochopitelně přednost, někdy i za cenu, že si člověk pokoušející se přejít danou křižovatku, bude připadat jako totální pitomec. V Praze nepřekonatelným vzorem blbosti je bezpochyby křižovatka na Vltavské. Kdo se někdy zkusil dostat z Hlávkova mostu ke KC Vltavská, překoná vzdušnou vzdálenost asi sedmdesáti metrů podchody a přemostěním v celkové délce 290 metrů a se čtyřmi (!) schodišti (s kočárkem nebo invalidním vozíkem je to po rampách metrů 600). A to ještě zanedbáváme skutečnost, že tamní prochcané podchody přímo zvou k procházce.

Křižovatka Vltavská je zrovna místo, kde by stačilo dát od Hlávkova mostu ke KC Vltavská dva přechody pro chodce. Místo tam na ně je a právě nyní se chystá rekonstrukce této křižovatky. Jestli vás zajímá její osud, napište radnímu pro dopravu, panu Josefu Noskovi. On sám to samozřejmě číst nebude, ale dopis by mohl probublat až k projektantům a přesvědčit je, že tam ten přechod je vážně potřeba.


Změřili jsme za vás, tomu se říká spojení přímou čarou (kliknutím zobrazíte v mapě).

Podobné divočiny najdete pochopitelně na řadě dalších míst. Jmenujme alespoň dva zbytečné rondely na severním konci mostu Barikádníků, či zhůvěřilosti které se chystají na křižovatce Prašný most. Vůbec, při projektování Blanky se autoři vyřádili a zrušili přechody na řadě míst i tam, kde zároveň dojde ke zklidnění povrchové komunikace.

Úrovňově… taky s oklikami

Okliky u úrovňových přechodů pro chodce jsou proti předchozí ukázce vlastně úplná brnkačka. Na velkých křižovatkách je ale v současnosti zvykem odsazovat přechod až na “bezpečné” místo kdesi za hranicí křižovatky.

Důvod je údajně norma na maximální délku přechodu. Tato norma sice napomáhá vytvářet bezpečnější přechody, implementuje se ovšem zcela bezhlavě. Zvlášť při rekonstrukcích křižovatek se často stávající přechody posouvají až někam do horoucích pekel, protože v původní poloze by byly příliš dlouhé, nebo by komunikaci nekřížily pod přísně pravým úhlem. Mám podezření, že skrtyé důvody pro bezhlavé zkracování přechodů jsou tyto dva: Krátký přechod zajištuje, že zelený panáček nemusí svítit déle než pět vteřin, čímž se zvyšuje kapacita křižovatky pro auta. Společně s odsazením přechodů co nejdál od rohů to pak znemožňuje chytrolínům, kteří by potřebovali přejít přes křižovatku napříč, vyčkat na rohu na to, která zelená padne dřív.

Vůbec, navrhnout složitější křižovatku tak, aby se chodci na ostrůvku uprostřed křižovatky alespoň minutu nenadýchávali stejného sajrajtu, jaký inhalují nebozí řidiči poskakující v kolonách, je v posledních letech docela vzácným jevem. Průchod po částech nejspolehlivěji zajistí světelné přechody na zvláštních ramenech křižovatek pro odbočení vpravo (přitom není neobvyklé, že pro zprovoznění těchto ramen bylo třeba strhnout rohový dům). Extra přechod na tomto rameni zařídí, že pěšák musí potupně vyčkat na všechny fáze v cyklu, trvajícím často (opět kvůli propustnosti) více než minutu. Představa, že by tady mohl být nechráněný přechod a na konci trojúhelník, je asi nepřípustná. (Jenže ono je lepší nechat chodce přecházet na červenou: v případě střetu jsou pak pěšáci vinni automaticky).

Na závěr si ponechávám totálně kacířskou představu, že by křižovatka mohla mít celozelenou fázi jen pro chodce, která by současně umožnila přecházet křižovatkou napříč. Mám za to, že takto zorganizované križovatky nejsou v Praze reálné ne proto, že by došlo ke snížení kapacity křižovatek, ale daleko spíš kvůli tomu, že červenou pro všechna auta, byť jen na čtvrt minuty, by řidiči prostě nevydejchali.

Odsazení přechodů se ovšem nepraktikuje jen na hlavních ulicích. Každá zrekonstruovaná odbočka ke třem domkům musí vypadat také tak. A aby chodcům došlo, že chůze po rovnoběžce s domovní čarou je nepřípustnžm zkracováním si cesty, jsou pro jistotu nahnáni k mnohametrové zacházce rozhodně ne laciným zábradlím (o jejich zvláštní oblibě se ještě zmíníme). Takovéto řešení jasně ukazuje, kdo je na ulici pánem. Šikmý, nebo dokonce zvýšený přechod, nebo nedejbóže zóna tempo 30? Tak to tedy ani omylem!

Tímto místem projede méně aut než projde chodců. Staré přímé spojení zpřetrháno a zajištěno zábradlím.

Nečekejte, že projdete bez čekání

Semafor není špatné zařízení. Umožňuje bezpečně řídit provoz všech účastníků na rušných křižovatkách a může zajistit bezpečný průchod pěších tam, kde by jinak neměli šanci přejít. Praha ovšem dávno přišla na to, jak užitečnost světelné signalizace překroutit a světelnou signalizaci proti pěšákům přímo poštvat.

Se semafory se v poslední době doslova roztrhl pytel zejména na křížení ulic s tramvajovou tratí. Alibismus triumfuje ve chvíli, kdy po takto ošetřené ulici projede pět aut za minutu a signalizace reaguje na tlačítko pro chodce s agilitou alzheimerem postiženého šneka. Zbytečné čekání na takových přechodech učí chodce myšlence, že červený panáček znamená jen to, že v tuto chvíli chodci nemají přednost, a rozhodně nemá žádný vztah k legalitě jejich pohybu ve vozovce. Bohužel, jsou i křižovatky, kde je semafor jaksi oprávněný a tam zmýlená už neplatí. Z řidičů pak přemíra světelné signalizace dělá strojvedoucí vlaků, kteří jezdí podle signálů a nikoliv podle rozhledu.

Pak už je jedno, že zděšení dopravní experti bijí na poplach. Podle TSK už na zbytečně umístěných semaforech nehodovost dokonce stoupla. Ale co: Řidiči mohou být spokojeni, že jim dopravní zařízení maximálně čistí cestu a úředně vinen bude pěšák.

Bohužel, tenhle mor půjde už stěží zastavit. Magistrát totiž nakoupil ve velkém a má uzavřené smlouvy na stovky nových semaforů dopředu. Však oni je někam umístí. A tak se bezpochyby dočkáme obdob semaforu u tramvajových zastávek na Hradčanské, bez kterých tam docházelo k méně nehodám, přechodu před Bílou Labutí, který zdržuje tramvaje, či signalizací na odbočkách ze Slezské. Až bude semafor i na výjezdu z magistrátního parkoviště Mariánském náměstí, snad se tam někdo probere.

Specifickou lahůdkou je pak co nejkratší problikávání zelené na křižovatkách, kde jsou dlouhé cykly. Domnívám se, že za minutovou červenou v místě bezkolizní fáze museli programátoři křižovatky před libeňským nádražím dostat nějakou zvláštní pěšákoprudičskou cenu.

 

Bez přechodů

Výše uvedené pruzení chodců funguje samozřejmě jen tam, kde přechody vůbec jsou. Vynechat jeden (nebo dokonce i všechny) přechody na křižovatkách obklopených souvislou zástavbou není už dávno tabu.

Křížení frekventovaných ulic se tak pro místem dokonale neobeznámeného chodce stává v jistém smyslu ruletou: bude tam přechod, nebude? Bude tam zábradlí? Plot? Budu si muset zajít jeden blok? Dva? Dojdu s kočárkem k přechodu nebo k podchodu? Naplánovat si za takových okolností relativně jednoduchou pěší cestu po centru, řekněmě na vzdálenost dvou kilometrů, tak začíná být logistickým problémem, který slabší povahy mohou řešit nasednutím do automobilu.

Zábradlí s oblibou

Neobyčejně oblíbeným prvkem pražského mobiliáře jsou zábradlí omezující vstup chodců do vozovky. Původním účelem zábradlí, jak jistě víte, bylo zabránit tomu, aby člověk nespadl třeba z mostu, nebo obecně se shodou nešťastných okolností či následkem neopatrnosti či neobratnosti nedostal na místo, na které se v žádném případě nechtěl dostat, tedy například do řeky či propasti pod mostem. Zábradlí jako dopravní zařízení naopak brání chodcům v tom, dopravit se na místo, na které by se dostat chtěli.

Existují sice místa, kde je to poněkud oprávněné vzhledem k rychlosti projíždějících vozidel (i když nebyla by i zde opět na místě otázka, proč tam ta auta musejí jezdit tak rychle?), pražské použití zábradlí je ale nesmírně kreativní v místech, kde je provoz přiměřený, pro chodce bezproblémový, ba dokonce mizivý.

Zvláštní rozmach absurdních dopravních zábradlí zažila Praha v době výstavby prvních úseků metra. Mezi nejpitoměji umístěná zábradlí patří bezpochyby jejich les na I.P.Pavlova, nebo pokusy o “odpřechodování” křižovatek Resslova – Karlovo náměstí a nepříliš rušných Křižíkova – Ke Štvanici nebo Vinohradská – U Vodárny (absurdita posledního případu je dále umocněna podobou tramvajových zastávkek, na které vedou úrovňové přechody).

Na obou místech těchto místech přechody chybí, lidem se do podzemí pochopitelně nechce (Florenc, Karlovo náměstí).

Za socialismu bylo normální zacházet s lidmi jako s dobytkem a hnaní chodců z ohrady na jedné straně ulice do ohrady na druhé straně ulice přes zábradlím vymezený průhon se považovalo za přiměřené chování k obyvatelům tohoto státu. Jak si ale vysvětlit, že podobné manýry přetrvávají i v současnosti?

Jestliže tedy zábradlí někde slouží k zabránění průchodu chodců místem, kterým by rádi procházeli, je to pro mne známka špatného návrhu místa. Dobře (pro chodce) navržená křižovatka zábradlí nepotřebuje.

Kreativním bonusem při instalaci zábradlí v rezidenčních ulicích je oddělit jím chodník od parkujících aut, což aspoň vtipně nahání vystupující řidiče do vozovky ochutnat na okamžik vlastní medicínu (spolujezdec může vylézt na chodník okýnkem). Dle názoru PČR je taková instalace způsobem ochrany malých dětí, které by mohly mezi auty vběhnout na vozovku a nechat se přejet. Ve městě, kde je tempo 30 sprosté slovo, se tomuto řešení dává přednost. Hm, a co třeba udělat tam rovnou zeď a nechat auta za ní jezdit sedmdesát?

Vyšší formou zábradlí bránícího v překonání komunikace je plot (k vidění například na třídě 5. Května), jeho ultimátní formou pak protihluková stěna.

Věřili byste tomu, že stavba tunelu Blanka dojde tak daleko?

Pokračování příště

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.3/5 (12 votes cast)
Chudáci pěšáci (2) - Pěší bariéry v centru, 4.3 out of 5 based on 12 ratings


Autor:


6 komentářů

  • Napsal Pražan, 13. 2. 2012 @ 13:56

    Narozdíl od 1. části toho zbytečně dlouhého a užvaněného traktátu, z něhož čiší především snaha autora “plivat jedovaté sliny” na kde-co, aniž by zároveň nabízel smysluplné a skutečně realistické konkrétní návrhy potenciálních pozitivních řešení, je tato druhá část téměř výhradně jen snůškou agresivních provokací, nad něž je sice samozřejmě lépe se s úsměvem povznést, ale které (pokud by se skutečně dostaly tam, kam jimi autor míří) mohou vzbudit silný odpor u osob rozhodujících o konkrétních dispozičních řešeních situace v terénu či přímo je projektujících, takže výsledkem by byl velmi pravděpodobně spíše naprostý opak toho, čeho (snad) autor chtěl dosáhnout – naštěstí snad i v tomto případě platí, že “psí hlas do nebe nedojde”.
    Dispoziční řešení severního předmostí Hlávkova mostu s “urnovým hájem” je skutečně děsivé, ale tvrzení autora, že z Hlávkova mostu ke KC Vltavská je nutno použít čtyři schodiště, je zavádějící a ne zcela pravdivé, zejména ve vztahu k relaci naznačené v jím použité ilustrační mapce: v tomto případě stačí podejít vozovky nábřeží Kpt. Jaroše západně od Hlávkova mostu, což sice znamená ujít přibližně stejnou (nesmyslně dlouhou) vzdálenost, ale s použitím jen jednoho krátkého podchodu. A ačkoli “šikany” bránící pohodlným pěším přesunům na severním předmostí Hlávkova mostu rozhodně naprosto nechci hájit či podporovat, nedomnívám se, že představa, že se podaří (i vzhledem k dosavadní malé skutečné pěší frekvenci v předmětné relaci) jen na základě “podnětů občanů” prosadit zřízení úrovňových pěších přechodů mezi Hlávkovým mostem a budovou “Elektrických podniků”, které by zřejmě znamenalo i vybavení celé křižovatky novou kompletní světelnou signalizací – pokud to ale někdo chce zkusit vybojovat, překážet mu v tom rozhodně nebudu.
    Základní problém je v nesoudnosti a naprosté neohleduplnosti převážně většiny obyvatel ČR, kteří si zjevně pletou demokracii s anarchií, nejednají podle pravidla, že jejich vlastní “svoboda jednotlivce” končí tam, kde začíná “svoboda jednotlivců” ostatních, a to jak svoboda individuální, tak i svoboda “kolektivní”: kdyby se lidé chovali slušně a ohleduplně, nepřekáželi si zbytečně a svým jednáním neohrožovali nejen sebe, ale především ty ostatní, nemuselo by být nejen mnoho zábradlí na ulicích a podchodů pod frekventovanými vozovkami, ale ani jiných vlastně zcela zbytečných překážek ztrpčujících jim život, a to zdaleka ne jen na ulicích …

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +3 (from 9 votes)
  • Napsal -fn-, 13. 2. 2012 @ 18:37

    Podobně zhůvěřilé prodlužování cesty k MHD a znemožnění výběru aktuálně přijíždějícího spoje na křižovatce se zastávkami pro stejný směr v různých ulicích (křižovatka Na Strži x Antala Staška, směr Budějovické náměstí), případně přestup mezi těmito spoji (jedou-li brzy po sobě), se děje též populárním oddalováním zastávek od křižovatky (velmi “lahodný” je přestup v zastávce Na Rolích od Michle směrem k Budějovickému náměstí), někdy v souhře se zbytečně zapnutými semafory i v době slabého provozu. Někdy je oddálení způsobeno snahou vytvořit řadu dostatečně dlouhých odbočných pruhů, například na Pankráci. Tamtéž byla promarněna možnost přímého přístupu do podchodu metra od nových kancelářských budov v místě někdejších stanovišť meziměstských a dálkových autobusů.

    Jiným nešvarem je vynechávání fáze pro pěší při preferenci tramvají. Příklad: Křižovatka Dvorce, přestup autobus -> tramvaj a vice versa, kde jsou ještě krátce puštěny automobily přes koleje, ale již ne chodci – ti mají paradoxně volno jen současně s automobily odbočujícími bez křížení kolejí přes příslušný přechod. Důsledkem je prodloužení přestupu někdy o celé minuty a ujíždění přípojů. Vložení fáze by znamenalo nejvýše posun detekce dále od křižovatky (možná komplikace jen v případě vjezdu od Braníka do smyčky Dvorce; v opačném směru naopak hraje hlavní roli pobyt v zastávce, jehož délku stejně nelze zcela stabilizovat). Uvedený jev nutí lidi zvláště při delších intervalech a chladnějším počasí přebíhat na signál Stůj.

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +6 (from 6 votes)
  • Napsal Pavlík, 13. 2. 2012 @ 20:11

    Mě při chůzi trápí trochu jiná věc – nesprávné parkování, a to nikoliv jen těsně před přechodem, ale už přímo na přechodu, dále na chodníku kolmo k vozovce (auto se prostě nevejde podélně do řady ostatních vozidel, tak se vecpe kolmo s takovým přesahem na chodník, že je tento neprůchozí), a konečně přímo na chodníku. Zejména poměrně nedávno rozšířené chodníky v blízkosti přechodů pro chodce (aby byl chodec lépe vidět a aby nárazové davy chodců v blízkosti zastávek MHD mohly čekat na zeleného panáčka a na chodník se vůbec vešly) jsou zhusta využívány jako pohodlné parkovací místo.

    Pokutovat a odtahovat jsem to viděl pouze jednou o podzimním víkendu v blízkosti NTM; argument MP, že stání na chodníku musí povolit příslušná značka, nebyl pokutovanými řidiči přijímán a přítomným dětem, čekajícím v jízdní dráze na pokutovaného tátu, jedna maminka vysvětlovala, že se ten pán (myšleno strážník) asi špatně vyspinkal…

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +8 (from 10 votes)
  • Napsal arj, 13. 2. 2012 @ 23:17

    Zajímavá série článků, i když občas trochu tendenčně zaměřených. Mám pocit, že běžného chodce za “normálních podmínek” víc trápí třeba ta auta, parkující na nevhodných místech (viz Pavlíkův komentář). Ale v této chvíli je pro chodce daleko větším problémem a rizikem zimní (ne)údržba chodníků – ještěže soudy přijaly postoj, že i chodec je povinen přizpůsobit rychlost stavu komunikace :). Na druhou stranu sníh ukazuje, jaká je skutečně potřebná šířka chodníku.

    Vratislav se zjevně snaží o “systémový” pohled – takže bohužel neuvádí, kde byly fotky pořízeny (občas je lokalitu obtížné poznat). Jsou ovšem místa, která znám asi lépe než autor – a třeba na Jiřího náměstí mi tahle povinná zacházka nevadí … na rozdíl od před-metrového stavu, kdy tam byly vážné nehody s účastí chodců (většinou zaviněním, protože přebíhali nejkratší cestou – tj. mimo přechod – na tramvajový ostrůvek) poměrně často.

    Nechápu tedy ani, co myslí “semafory na odbočkách ze Slezské”. Všechna SSZ na Slezské jsou na křižovatkách, kde z bočních ulic vyjížděly autobusy (v minutových intervalech) a navíc byly – a dodnes většinou jsou – školy. Nebo snad kolega Vratislav zastává stejný názor jako jeden policejní inženýr, který bránil výstavbě příčných prahů na Letné s tím, že tam je “30”?

    Mám pocit, že i ten posunutý přechod přes Londýnskou má smysl – nutí podívat se i chodce, nejen odbočujícího řidiče (i když jsem zrovna tady žádnou kritickou situaci nikdy nezahlédl – to daleko větší průšvih je přechod přes Anglickou za rohem, ale ten je asi neřešitelný).

    Vratislavovo velebení dánských řešení mne přivedlo k pohledu do evropských statistik – a zrovna dánští chodci si v bezpečí nežijí. Počet chodců mezi všemi obětmi smrťáků je v DK 17 %, v ČR 19 % … a (paradoxně) v GB, která je trvale na špičce bezpečnosti je to dokonce 22 %. Nejbezpečněji se mají chodci v NL (9,8 % obětí), což je další velmi dopravně bezpečná země – asi s méně zábradlími, ale zato striktně vymalovanými čárami pro všechny uživatele silnice a policisty, kteří hlídají a trestají všechny porušovatele zákona.

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0 (from 6 votes)
  • Napsal -fn-, 14. 2. 2012 @ 10:31

    K tomu Nizozemí: Tam jsem zažil paradoxní věc – cyklostezka mezi chodníkem a vozovkou, po níž se kromě kolařů prohánějí také motorkáři, tvoří nepříjemnou bariéru pro vstup na přechod pro chodce, který začíná až mezi cyklostezkou a vozovkou. Zatímco tedy přes vozovku jsem měl volno, proudy (moto)kolařů mi bránily ve vstupu na přechod. Jinak tam bylo celkem příjemně, díky většinou dost nízkému podílu aut v ulicích.

    VA:F [1.9.22_1171]
    Rating: +3 (from 3 votes)
  • Napsal Jiří Lojda, 16. 2. 2012 @ 18:29

    Jo Nizozemí, to je prvni a zatim jedina zeme v Evrope, kde jsem videl jet po cylostezce kamion… Vzhledem k tomu, že to bylo v centru Amsterdamu, měl k tomu asi pádný důvod, protoze pochybuju, ze by to podle predpisu mohl. ještě to mám možnáněkde na fotce…

    Jinak k cyklistům jako barieře- ono stačí, když jedou po silnici- nemálo z nich si s chodci hlavu neláme…(o jízdě po chodníku nemluvím)

    VN:F [1.9.22_1171]
    Rating: 0 (from 0 votes)

Odkazy k příspěveku

RSS komentářů k tomuto příspěvku | Zpětný odkaz

Děkujeme za komentář

*