279 přečtení
Čvn 05 2019

Prohibice?

Kola před hospodou

V poslední době médii hýbe téma povolení či nepovolení nízké hranice alkoholu pro cyklisty. Dovolím si proto osobní stručné zamyšlení – rovnou říkám, že na pivo si zajdu rád a na kole jezdím také rád.

V regionu střední Moravy (a nejenom tam) se jezdí na kole do hospody od dob Rakouska – Uherska. Sám si vzpomínám z dob svého mládí hospody, které se neomylně poznaly podle hroznu kol opřených o zeď hospody. Dokonce ty staré a dobré hospody bývají vybavené zábradlím na fasádě, které brání odření fasády od opřených kol. V provozu se pohybuju velmi často, ročně něco mezi dvěma a třemi tisíci kilometrů. Zodpovědně říkám, že nikoho natolik opilého, že by ohrožoval své okolí, jsem nikdy nikde neviděl, a to už jsem toho za ty tisíce kilometrů viděl opravdu hodně. Drtivá většina lidí, kteří jezdí pravidelně na kole a pravidelně se zastaví na pivo, jsou velmi zkušení jezdci, kteří vědí víc než dobře, co si můžou dovolit. Statistika dopravní nehodovosti to naprosto přesvědčivě dokládá.

Naši skvělí zákonodárci ovšem řeší „problém“. Mám pocit, že soudruzi ve sněmovně nikdy nebyli na venkově, neviděli to, co vidívám denně. Jejich představa cyklisty zřejmě vychází z prostředí Prahy, kde cyklista = drsný sportovec, řítící se v nejhustším provozu po Magistrále, Jižní spojce nebo jiné páteřní třídě. Kolem něj proudí tisíce aut, jeho rychlost je vysoká, vybavení špičkové, soustředění a schopnost bleskových reakcí se musí blížit kvalitám dopravního pilota. Z toho tedy plynou rádoby moudré řeči o tom, jak i naprosto zanedbatelné zpomalení reakcí bude mít fatální následky atd., atd. Naši zákonodárci zřejmě nechápou, že běžný cyklista Českého a Moravského venkova vypadá zcela jinak, a pohybuje se v diametrálně odlišných podmínkách.

Vážení soudruzi zákonodárci, tedy jen ti, kdo prosazují „nulovou toleranci“. Rád bych Vám touto cestou velmi upřímně promluvilo do duše. Vězte, že vaše více než hloupé řeči poslouchají nikoliv děti, které vychováváte, ale občané kteří vás živí ze svých daní. Člověk, který se vrací na kole z práce a zastaví se „na jedno“ náhle musí poslouchat, co mu přísný pan poslanec nebude tolerovat. A co my, cyklisté u piva, tolerujeme našim poslancům? Třeba pan předseda poslanecké sněmovny, který v rámci alkoholových mejdanů na pracovišti tančí na řečnickém stole? Myslíte si, ctění zákonodárci, že kdokoliv z nás, kteří si zajedou PO PRÁCI „na jedno“, by se mohl ožrat v práci pod obraz a potom si zatančit na stole v kanceláři ředitele? Zřejmě ne, my chodíme na pivo nikoliv na pracovišti, ale až máme své povinnosti splněné, a dáme si jen tolik, abychom mohli být další den zase v práci. Opravdu jste to vy, kdo má morální právo poučovat nás o nebezpečí konzumace alkoholu? Nechcete začít třeba u sebe?

Ano, ta bezpečnost. Tak si o ní něco řekněme. Mnohokrát mne jako cyklistu ohrožují devastované povrchy cest, o které se vy jako představitelé státu nejste schopni postarat. Mnohokrát mne ohrožují řítící se zahraniční kamiony, nezřídka v bídném technickém stavu, jejichž řidiči jsou u nás beztrestní, protože pokuty od nich nejste schopni vymáhat. Mnohokrát mne ohrožují kriminálníci nebo psychopati za volantem, často s celou řadou zákazů řízení, které vy nejste schopni účinně potrestat. V silničním provozu vládne absolutní nekázeň, bordel a anarchie. Česká Republika se tímto stala v Evropě doslova pověstnou. Je to pouze a jen vaše odpovědnost. A co vy? Místo toho, abyste plnili své povinnosti, chránili zdraví a životy lidí, které máte zastupovat, tak právě tyto lidi šikanujete absurdními zákazy, pod záminkou rádoby ušlechtilých pohnutek? A kdy půjdete sami příkladem a přestanete chlastat na pracovišti? Kdy začnete řešit třeba Polské kamiony, jejichž řidiči mají na svědomí stovky nehod se závažnými následky? Jak dlouho budu poslouchat, že za pivo na kole mi hrozí pokuta až 25 000 Kč, zatímco odstavený kamion na železničním přejezdu, znamenající ohrožení stovek lidských životů, je přestupek s maximální sazbou 2 000 Kč?

Zajímavým momentem je i debata na téma „tolerance, ale jen na cyklostezkách“. Právě cyklostezky ovšem bývají tím nejvíce nebezpečným místem, kde se pohybují také bruslaři, a také rodiče s malými dětmi, kteří jsou mnohdy toho názoru, že cyklostezka je hřištěm a cyklisté jsou na ní téměř na obtíž. Z vlastní zkušenosti vím, že naprosto nejbezpečnější jsou právě silnice nižších tříd, protože na nich nejsou bruslaři ani pobíhající pejsci a batolata, ale současně na nich není ani silný provoz vozidel. Návrhy poslanců svědčí o tom, že jejich zkušenost s cyklistikou a její bezpečností je opravdu nulová.

Drtivá většina zemí západní Evropy má stanovenou mez tolerance jisté nízké hladiny alkoholu, dokonce pro všechny (včetně řidičů motorových vozidel). Je to velmi typický přístup pro země západní Evropy se staletou tradicí demokracie. V těchto zemích se má za to, že každý jednotlivec je natolik zodpovědný, aby si sám rozhodl, jestli chce nebo nechce požít menší množství alkoholu. Naši poslanci mluví o této věci natolik dramaticky, že to téměř působí dojmem, že 0,5 promile budou muset mít povinně úplně všichni. Je prosím odpovědnost každého, aby neřídil auto či kolo třeba taky unavený, s vysokou horečkou, nebo třeba ve velkém stresu. V takovém stavu může být daleko více negativně ovlivněn než po dvou pivech. Pokud někdo ví, že už po jedné sklence vína nebo jednom pivu ztrácí rovnováhu, je na jeho odpovědnosti, aby nepil vůbec. Nastavená tolerance je pouze možnost, nikoliv povinnost!

Právě základní princip přístupu k právu dělí východ a západ Evropy. Zatímco západ staví obecně na odpovědnosti jednotlivce a svobodě volby, tak východ staví na zákazech, šikaně a rákosce. V zemích na sever a východ od nás, proslulých značnou konzumací alkoholu, jsou právě nejčastěji vidět „nulové tolerance“ alkoholu. Nejdříve zavedeme přísné pravidlo, a poté jej budeme všichni masově porušovat. Výsledkem je jen ignorance práva v nejširším slova smyslu.

Řeči našich poslanců o nezbytné „přísnosti“ svědčí o jediném – svým způsobem uvažování patří na východ, stejně jako svou zálibou požívat alkohol na pracovišti. Nejlépe jiným zakazovat to, co sami děláme … Já jsem toho názoru, že drtivá většina obyvatel naší země svou kulturou patří ke středu a západu Evropy, a proto si zaslouží to, co je v zemích této části Evropy staletým zvykem – přiměřená tolerance, kombinovaná s osobní zodpovědností. Kriminalizovat něco, co je staletou tradicí, můžou jen stoupenci totalitních a autoritářských režimů. A k tomu navíc ještě velcí pokrytci. Rád si zajedu na kole a zastavím se na pivo, stejně tak, jak je v našem kraji zvykem po staletí. Nikdy jsem neměl nikde žádný problém a nikdy jsem nezpůsobil žádný problém komukoliv jinému. A jestli se nestydím? Ano, stydím se – ale jen za mnohé naše poslance.

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (5 votes cast)
Prohibice?, 5.0 out of 5 based on 5 ratings
Share


Autor:


Žádné komentáře

Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.

RSS komentářů k tomuto příspěvku | Zpětný odkaz

Děkujeme za komentář

*