Mn 58138 Slaný – Královice u Zlonic 7.6.2018, foto L. Fric

V rámci dlouhých debat na téma doprava, dopravní obslužnost nebo dopravní infrastruktura máme přirozeně silnou tendenci zohledňovat přístup „tady a teď“. V případě např. spotřebního zboží není tento přístup na závadu. Dopravní infrastruktura však není spotřební zboží – je to hodnota, vyvíjející se staletí, a jakékoliv rozhodnutí o dopravní infrastruktuře bude mít dopady desítky i stovky let do budoucnosti. Takové rozhodování musí být velmi zodpovědné, nebojím se říct vizionářské.

Oblíbená a vytížená cyklostezka po drážním tělese z Haidmühle směrem k Passau …

V poslední době se potkávám dost často s názory, že tu i onu regionální trať by bylo výhodné nahradit cyklostezkou. Téma je to natolik oblíbené, že stojí zato se na něj určitě podívat podrobněji. Co mně dost výrazně zaráží, možná i jistým způsobem baví, je vášnivá obhajoba „drážních cyklostezek“ ze strany některých železničních odborníků, či „rádoby – odborníků“. Rád se jich potom ptám, nakolik sami na kole jezdí, jakou mají zkušenost s cyklistickou dopravu a proč jsou si tak jistí, že zrovna cyklostezka místo trati je tou stavbou, kterou cyklisté potřebují? Co když za stejné peníze, které by stála „drážní cyklostezka“, potřebují cyklisté „nedrážní“ cyklostezku, a to v nějakém úplně jiném místě a nějakým úplně jiným směrem, než vedou či vedly historicky koleje? Má potom smysl budovat cyklostezky tam, kde to cyklisté nepotřebují, a to jen proto, že je třeba se „nějak“ vypořádat s nechtěnou lokálkou?

Sesunutá trať

Příběh trati současného čísla 097 se začal psát už v roce 1897, a to jako příběh trati dálkové, vedoucí z Teplic do Liberce. O historii železnic bylo napsáno mnohé, nemá proto smysl se opakovat. Přesto by tato věta zaznít měla, protože v úvodním nadpisu není nic o likvidaci „lokálky“ – ona to možná je z dnešního pohledu „lokálka“, nicméně v časech vzniku odpovídal její význam – silniční terminologií – přibližně silnici I. třídy. Zdánlivý detail má však dodnes vliv zásadní např. v technických parametrech a z nich vyplývající možné rychlosti, která je rozhodně vyšší než „lokálková“.

Mattonka s dvojčetem Bardotek právě minula Krupou, foto Ladislav Fric.

Praha jako hlavní a největší město naší republiky má logicky i největší spotřebu potravin, spotřebního a jiného zboží. To s sebou samozřejmě nese nároky na dopravu a zásobování. V minulosti toto břímě nesla zejména doprava železniční, zatímco dnes jej nese doprava silniční. Postupem času, jak se Praha rozvíjela a rozšiřovala, se průmysl vytěsňoval stále dále od středu města.

Senice na Hané

K regionálním železnicím mají tuzemští „dopravní experti“ většinou značně rezervovaný postoj. Ten se opírá o řadu argumentů, zdánlivě logicky znějících. Zdání může ovšem klamat. Jednou z nejčastějších kritických výhrad je údajná nízká rychlost regionální železnice. Jak to tedy je doopravdy? Je regionální železnice opravdu tak pomalá? Má smysl ji zrychlovat?

Vpravo osobní vlak do Rumburka přes Bad Schandau.

Cestování vlakem do zahraničí je mnohem složitější než vnitrostátní. Tento přehled obsahuje výhodné mezinárodní jízdenky do sousedních zemí, a to do 2. třídy k sezení.

Ilustrační obrázek

Těsně před Vánocemi požádala SŽDC nedávno vzniklý Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře o souhlas s plánem dlouhodobých výluk na devíti neprovozovaných tratích (zde a zde) s účinností od 1. 1. 2018. Podrobný seznam tratí níže. Jde o podobný princip, jako kdybyste léta chodili za školu, nenosili omluvenky, a pak chtěli po školním inspektorovi, aby vám zameškané hodiny odpustil a napsal na vysvědčení samé jedničky. To může projít v případě, bude-li školní inspektor ochoten kvůli vám nerespektovat zákony.

Rychlík v … dáli (ilustrační foto)

Ministerstvo dopravy se v uplynulých dvou létech rozhodlo „zasáhnout“ do zavedených rychlíků Luhačovice – Praha, lidově zvaných „Plívy“. Pravda že na nich byly řazeny nejstarší vozy řady B (řečené „koženky“) a jejich různé variace. Rychlíky „vymetaly“ na koridoru stanice nižšího řádu (Červenka, Mohelnice, Přelouč atd.), přes to všechno byly slušně obsazené. Klientelu tvořili zejména méně nároční cestující na středně dlouhé vzdálenosti (třeba ze Zlínska či Přerovska do Zábřehu na Moravě), nebo cyklisté, využívající prostornou kapacitu pro jízdní kola bez nutnosti zbytečných povinných rezervací a přestupů.