Rubrika: Glosy a fejetony
Živá nádraží?
Jak cestuji po naší vlasti, stále více si vybavuji vzpomínky na dětství. S dědou jsme chodili na nádraží „koukat se na mašinky“, tu tam jsme někoho potkali, děda poklábosil o starých známých, všude živo, poměrně čisto, okna přetékala květinami, v čekárně bylo útulno a čisto, takže staré prvorepublikové thonetky nejen nikoho neurážely, ale tak nějak k tomu prostředí patřily. Na stěně nezbytný realistický obraz Pece pod Sněžkou s lyžaři ve větrovkách a šponovkách a na peróně nechyběla nádražní kočka Mína s koťaty. Na závěr naší rituální cesty jsme si dali párek v nádražní hospůdce a děda si navíc poručil takovou tu zrzavou, odporně hořkou vodu, s bílou pěnou. Jo, to byly časy.
Vážná komedie
Aby nebylo stále jen smutno, přidávám ještě jeden oddechový, humorně laděný článek na neméně závažné téma. Tím tématem je bezpečnost na kolejích.
Může bryčka, kočár či starý autobus nahradit veřejnou dopravu?
Ne zřídka se můžeme setkat s názorem, že „naleštěná“ historická vozidla – ať už silniční nebo kolejová – jsou právě to nejlepší pro zajištění sezónní nebo rekreační či turistické dopravy. Ovšem ne vždy je tomu skutečně tak, pojďme se na celý problém podívat…
Krize v dopravě, nebo konjunktura?
Tak mě napadlo zamyslet se na vztahem krize a oboru dopravy. Zdá se mi totiž, že projevy hospodářské recese se projevují rozdílně v jednotlivých druzích transportu. Mám tím na mysli dopravu nákladní na jedné straně a veřejnou dopravu osob na straně druhé.
Tři dny a 648 km ve vlacích
Dost často slýchám kritiku na cestování vlaky, a tak jsme se s přítelkyní rozhodli, že prosincový výlet po jižních Čechách spácháme právě tímhle dopravním prostředkem. Expediční gumokol zůstal tentokrát na dvoře. Měli jsme čtyři hlavní cíle – prohlídku bývalé pionýrské železničky v Českých Budějovicích, svezení parním Vánočním vláčkem na JHMD, návštěva kamarádů v Čerčanech a návštěva příbuzných v Dobříši. A to všechno naplánované na tři dny.






